5 Cmo 31/2024-103 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 22. 2. 2023 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 5 544 520,55 Kč s 6% úrokem z této částky od 18. 1. 2023 do zaplacení a s odměnou ve výši 1/3 % směnečného peníze. Nárok byl uplatněn ze směnky vystavené žalovaným dne 4. 1. 2021 nikoli na řad žalobce, znějící na směnečnou sumu 10 000 000 Kč, která se stala splatnou dne 18. 1. 2023 a která byla žalovaným vystavena za účelem zajištění úhrady třetí části kupní ceny za podíl dle rámcové smlouvy o transakci uzavřené dne 4. 1. 2021 mezi žalobcem jako prodávajícím a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako kupující, a to za účasti žalovaného.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 24. 3. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-28, který byl usnesením ze dne 2. 5. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-32, zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.3. Podáním ze dne 15. 5. 2023 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu částky 2 000 000 Kč s odůvodněním, že dne 21. 4. 2023 byla částka v této výši připsána ve prospěch jeho bankovního účtu, a to ze strany společnosti , právnická osoba, , přičemž označena byla jako 3. část kupní ceny – Rámcové smlouvy o transakci. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 15. 6. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-37, zastavil řízení postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 2 000 000 Kč a dále co do úroku ve výši 6 % z této částky od 22. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 80 000 Kč (výrok II.).4. Podáním ze dne 14. 6. 2023 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu částky 3 000 000 Kč. Uvedl, že ze strany společnosti , právnická osoba, byly ve prospěch bankovního účtu žalobce poukázány další platby, a to dne 17. 5. 2023 částka 1 000 000 Kč, dne 23. 5. 2023 částka 1 000 000 Kč a dne 31. 5. 2023 částka 1 000 000 Kč. Platby byly shodně označeny jako 3. část kupní ceny – Rámcové smlouvy o transakci.5. Dalším podáním ze dne 11. 7. 2023 žalobce sdělil, že dne 30. 6. 2023 byly ze strany společnosti , právnická osoba, ve prospěch bankovního účtu žalobce poukázány platby ve výši 628 000 Kč a 403 232,88 Kč. První platba byla označena jako smluvní pokuta dle Rámcové smlouvy o transakci, druhá platba jako smluvní úrok dle téže smlouvy. Žalobce vzal proto žalobu zpět i v rozsahu zbývající části směnečné sumy a na žalobě setrval v rozsahu 6% úroku z částky 5 544 520,55 Kč od 18. 1. 2023 do 21. 4. 2023, z částky 3 544 520,55 Kč od 22. 4. 2023 do 17. 5. 2023, z částky 2 544 520,55 Kč od 18. 5. 2023 do 23. 5. 2023, z částky 1 544 520,55 Kč od 24. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a z částky 544 520,55 Kč od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 a dále na směnečné odměně ve výši 18 481,73 Kč.6. O částečných zpětvzetích žaloby ze dne 14. 6. 2023 a ze dne 11. 7. 2023 rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 8. 2023, č. j. 37 Cm 38/2023-60, postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení zastavil v rozsahu částky 3 544 520,55 Kč a dále co do úroku ve výši 6 % z částky 1 000 000 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, z částky 1 000 000 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení, z částky 1 000 000 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a z částky 544 520,55 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení (výrok I.). Soud prvního stupně dále rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 141 780 Kč (výrok II.).7. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 6% úrok z částky 5 544 520,55 Kč od 18. 1. 2023 do 21. 4. 2023, z částky 3 544 520,55 Kč od 20. 4. 2023 do 17. 5. 2023, z částky 2 544 520,55 Kč od 18. 5. 2023 do 23. 5. 2023, z částky 1 544 520,55 Kč od 24. 5. 2023 do 31. 5. 2023 a z částky 544 520,55 Kč od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 (výrok I.), směnečnou odměnu ve výši 18 481,73 Kč (výrok II.) a dále k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 279 978 Kč (výrok III.). Rozsudek byl vyhlášen bez jednání dne 12. 12. 2023. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že po částečném zastavení řízení ohledně směnečné sumy zůstal předmětem řízení nárok „na zaplacení směnečné odměny a náhrada nákladů řízení“. Konstatoval, že odměna ve výši 1/3 % původní směnečné sumy náleží žalobci dle čl. I. § 48 odst. 1 bod 4. zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“). Žalobci dále náleží 6% úrok ode dne splatnosti směnky, jak vyplývá z čl. I. § 48 odst. 1 bod 2. uvedeného ustanovení. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšnému žalobci právo na jejich náhradu ve výši odpovídající odměně za 6 úkonů právní pomoci po 30 500 Kč, 6 režijním paušálům po 300 Kč a náhradě za 21% daň z přidané hodnoty. Nákladem řízení je dále částka 56 370 Kč, která odpovídá části soudního poplatku zaplaceného žalobcem za žalobu, jež mu nemohla být vrácena. Na doplnění soud prvního stupně uvedl, že o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby bylo takto postupováno, ve stanovené lhůtě nevyjádřili.8. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta a rozhodnuto bude o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právu, a o nákladech odvolacího řízení tak, že tyto budou přiznány žalovanému. Rozsudek není podle žalovaného věcně správný, neboť soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odůvodnění rozsudku je natolik nedostatečné, že v podstatné části se jedná o rozsudek prakticky nepřezkoumatelný. Žalovaný soudu prvního stupně vytkl, že vůbec nepřihlédl k jeho podání ze dne 1. 8. 2023 (vyjádření k žalobě), resp. je prakticky zjevné, že toto podání úplně ignoroval. Jedná se přitom o podání, v němž žalovaný namítal, že žalobci nevznikl nárok na 6% úrok ze směnečného peníze ani na směnečnou odměnu z důvodu absence prezentace směnky žalovanému. Vzhledem k tomu, že v odůvodnění rozsudku absentuje jakákoli zmínka o procesní obraně žalovaného, natož pak polemika s ní, lze sotva konstatovat, že soud prvního stupně dostál své povinnosti podle ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. K tomu žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1805/2018, ze kterého citoval podstatné závěry. K otázce vzniku nároku na postihová práva z dotčené směnky žalovaný setrval na tom, že směnka mu nikdy nebyla žalobcem předložena k placení a že mu ani nebyl doručen směnečný platební rozkaz, což by jinak mohlo být považováno za prezentaci směnky. Soud prvního stupně neprovedl žádný důkaz, ze kterého by bylo možné dovodit, že k prezentaci směnky žalobcem došlo. Ani dopis žalobce ze dne 30. 1. 2023, který je založen ve spise, neobsahuje výzvu adresovanou žalovanému k zaplacení směnky. K výroku rozsudku o nákladech řízení žalovaný namítl, že žalobce nesplnil povinnost dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. I kdyby snad žalobci nárok na náhradu nákladů řízení vznikl, pak výpočet nároku, jak soudem prvního stupně byl proveden, je evidentně chybný z důvodu nesprávně určené tarifní hodnoty rozhodné pro výpočet odměny právního zástupce za úkony právní služby poskytnuté žalobci. Tarifní hodnotu bylo totiž třeba stanovit u každého z úkonů právní služby zvlášť, nikoli tuto stanovit pevně pro celé řízení. Toto pochybení soudu prvního stupně přitom mělo zásadní význam pro rozhodnutí o nákladech řízení, neboť v průběhu řízení bral žalobce postupně žalobu částečně zpět v návaznosti na postupnou úhradu dluhu, jehož splnění bylo směnkou zajištěno.9. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě směnečného dluhu, a to prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 30. 1. 2023, která mu byla zaslána doporučeným dopisem dne 31. 3. 2023. Odborná literatura i judikatura přitom dospěly k závěru, že předžalobní výzvu k zaplacení směnkou zajištěné pohledávky lze bez dalšího považovat za výzvu k plnění na směnku. To, že si žalovaný předžalobní výzvu snad nepřevzal, přitom nemůže jít nikterak k tíži žalobce. K tíži žalobce nemůže jít ani to, že si žalovaný nepřevzal ve věci vydaný směnečný platební rozkaz. Žalobce setrval na tom, že žaloba byla podána oprávněně a žalovaný dlužnou částku včetně příslušenství řádně a zcela neuhradil. Na částečná plnění prováděná společností , právnická osoba, žalobce reagoval tím, že žalobu bral částečně zpět. Částečná zpětvzetí žaloby tak zavinil žalovaný. Není přitom důležité, kdo za žalovaného plnil, přestože sama společnost , právnická osoba, je v dané věci plně kauzálně zainteresována. K tomu žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4097/2013. Žalobci tak vznikl nárok na úrokové příslušenství, na směnečnou odměnu a rovněž na náklady řízení. Z těchto důvodů žalobce navrhl potvrzení rozsudku.10. Odvolací soud, aniž