5 Cmo 75/2024-70 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 9. 2. 2024 se žalobce domáhal na žalované vydání 2 238 ks kmenových akcií společnosti , právnická osoba, . na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 25 000 Kč, 1 800 ks kmenových akcií společnosti , právnická osoba, . na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 5 000 Kč a 5 064 ks kmenových akcií společnosti , právnická osoba, . na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 5 000 Kč.2. Usnesením ze dne 16. 2. 2024, č. j. 16 Cm 24/2024-41 vyzval soud žalovanou dle § 114a odst. 2 o. s. ř., aby se k žalobě písemně vyjádřila ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení, aby zejména vylíčila rozhodné skutečnosti, označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností a poučila žalovanou dle § 101 odst.1 o. s. ř., že je povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Pokud takové důkazy neoznačí, vychází soud při zjišťování skutkového stav u z důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2, věta druhá o. s. ř.).3. Soud prvního stupně neobeslal žádného z účastníků a dne 24. 4. 2024 vyhlásil rozsudek pro uznání, kterým ve výroku I. žalované uložil povinnost vydat žalobci 2 238 ks kmenových akcií společnosti , právnická osoba, . na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 25 000 Kč, 1 800 ks kmenových akcií společnosti , právnická osoba, . na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 5 000 Kč a 5 064 ks kmenových akcií společnosti , právnická osoba, . na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 5 000 Kč, ve výroku II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz protokol ze dne 24. 4. 2024 na č. l. 44).4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. návrhu zcela vyhověl ve výše uvedeném rozsahu a to ve shodě s výrokem rozsudku, jak vyplývá z protokolu ze dne 24. 4. 2024. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 16. 2. 2024, č. j. 16 Cm 24/2024-41 vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila a v případě, že nárok neuznává, aby vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu a k tomu vyjádření připojila listinné důkazy. Žalovaná byla současně poučena o tom, že pokud se bez vážného důvodu na výzvu soudu v soudem stanovené lhůtě nevyjádří a ani v této lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Usnesení s výzvou k vyjádření bylo doručeno žalované do její datové schránky dne 2. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala na výzvu k vyjádření dle § 114b odst. 1 o. s. ř., nastoupila fikce uznání dle § 114b odst. 5 o. s. ř., a proto soud prvního stupně postupoval dle § 153a odst. 1, 3 o. s. ř. a bez nařízení jednání (s poukazem na § 153a odst. 4 o. s. ř.) rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť má soud z nesporných tvrzení za prokázané, že žalovaná drží výše uvedené akcie neoprávněně. Uzavřel, že tyto akcie po zemřelém , Jméno žalobce B, patří do dědictví, jehož správcem je žalobce. Ve výroku II. soud prvního stupně žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, i když byl žalobce v řízení úspěšný. Důvodem pro nepřiznání náhrady žalobci bylo nedoložení předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř.5. Písemným podáním ze dne 9. 5. 2024 žalovaný podal v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne 13. 6. 2024, ve kterém zejména uvedl, že postup soudu prvního stupně byl nezákonný v důsledku neexistence fikce uznání. Jelikož žalované nebyla doručena kvalifikovaná výzva, nýbrž pouze prostá výzva k vyjádření dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř., pak se zmeškáním lhůty nejsou spojeny žádné důsledky uznání.6. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 10. 7. 2024 k odvolání žalované zejména uvedl, že jej považuje vnitřně rozporné, nedůvodné a účelové. Vzhledem k tomu, že se žalovaná odvolala pouze do výroku I., přičemž navrhuje změnu celého rozsudku (včetně výroku II.), tak není zřejmé, v jakém rozsahu zmíněný rozsudek napadá. Žalovaná přitom nezpochybnila, že se k žalobě dosud nevyjádřila a byla procesně pasivní stranou. Žalovaná proto v tomto řízení nemá zájem jej vést konstruktivně a hospodárně. Žalobce tak má za to, že materiální předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání byly naplněny. Odvolání žalované tak představuje pouze účelové zneužití práva, které by neměla být přiznána právní ochrana.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.8. Mezi účastníky není sporným, že se žalobce předmětnou žalobou domáhá na žalované vydání kmenových akcií společnosti , právnická osoba, . příslušné specifikace a množství, jak výše uvedeno.9. Není rovněž sporným, že soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 2. 2024, č. j. 16 Cm 24/2024-41 doručeným dne 2. 3. 2024 vyzval žalovanou dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. k podání písemného vyjádření ve lhůtě 30 dnů od doručení k vylíčení rozhodných skutečností a k označení důkazů k prokázání těchto skutečností. Soud prvního stupně přitom poučil žalovanou, že ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. je povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. V případě, že takové potřebné důkazy neoznačí, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.10. V souladu s § 114a odst. 1 o. s. ř. nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2 o. s. ř., připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Dle § 114a odst. 2 písm.a) o. s. ř. za tím účelem předseda senátu žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným.11. V souladu s § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.12. Dle § 114b odst.5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.13. Dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.14. Z obsahu podaného odvolání plyne, že se žalovaná odvolala do celého rozsudku a navrhuje jej změnit. I když v bodě II/4 se výslovně odvolala do výroku I. (meritu věci), odvolací soud projedná odvolání včetně souvisejícího výroku II. o náhradě nákladů řízení.15. Z obsahu spisu a to zejména z písemné výzvy na č. l. 41 k podání písemného vyjádření vyplývá, že soud prvního stupně neučinil ve vztahu k žalované tzv. „kvalifikovanou výzvu“ dle § 114b odst. 1, 5 o. s. ř. k podání vyjádření s možností vydání rozsudku pro uznání, nýbrž pouze „prostou výzvu“ dle § 114a odst. 1 o. s. ř. k podání vyjádření. S nesplněním této výzvy nelze spojovat žádné právní následky v podobě „fikce uznání závazku“ s tím, že soud prvního stupně měl v daném případě nařídit ústní jednání.16. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně procesně pochybil, když nebyly splněny zákonné předpoklady dle § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř. k vydání rozsudku pro uznání, postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém nařídí jednání ve věci samé.17. V konečném rozsudku bude soudem prvního stupně rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). V případě úspěchu žalobce ve sporu soud prvního stupně posoudí, zda v případě nesplnění povinnosti předžalobní výzvy tu nejsou důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů dle § 142a odst. 2 o. s. ř.