12 Cmo 58/2024-296 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 561 Kč, v bodě II. výroku zamítl žalobu o zaplacení částky 484 590 Kč, v bodě III. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení za odměnu a hotové výlohy opatrovnice s tím, že výše a splatnost bude určena usnesením poté nebo společně s přiznáním odměny a náhrad opatrovnici a v bodě IV. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 33 264 Kč.2. Usnesením ze dne 7. 11. 2024, č. j. 61 Cm 22/2017-286 byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 48 750 Kč. Částka představuje součet odměny a náhrady hotových výdajů pravomocně přiznané soudem ustanovené opatrovnici.3. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně, jejímž právní předchůdkyní byla insolvenční správkyně dlužnice , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, (dále jen „dlužnice“), se domáhala zaplacení částky 546 151 Kč jako hodnoty vypořádacího podílu odpovídajícího tržní hodnotě členského podílu v žalovaném poté, co členství jmenované v žalovaném zaniklo. Dlužnice se stala členkou žalovaného usnesením soudu o dědictví ze dne 5. 1. 2010. Její členství zaniklo pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, tj. dnem 18. 6. 2010. Zánikem členství zanikl i nájem bytu. Tržní hodnota členského podílu činila 564 590 Kč. Žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužnice pouze 18 439 Kč.4. Žalovaný, kterému byla v průběhu řízení ustanovena procesní opatrovnice, uvedl, že z úpravy obchodního zákoníku princip spravedlivého vypořádání nevyplýval. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, podle něhož je třeba při určení výše vypořádacího podílu přihlédnout k tržní hodnotě členského podílu bývalého člena družstva. Pro určení vypořádacího podílu byl podle Stanov i zákona rozhodný stav vlastního kapitálu družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Nevyplýval z něj nárok na částku odpovídající tržní ceně bytu. Vypořádání musí být spravedlivé pro všechny dotčené strany, přičemž hodnota, kterou družstvo získává, spočívá v možnosti s uvolněným bytem volně nakládat. Tato hodnota však byla jednáním dlužnice (převodem na třetí osobu přes zákaz s podílem disponovat) výrazně znehodnocena. Účelem vypořádacího podílu není podpora spekulativního vstupu do družstva s cílem následného vystoupení nebo jiného ukončení členství a zhodnocení vložené investice. Vnesl také námitku promlčení.5. Pravomocným usnesením ze dne 7. 12. 2022, č. j. 61 Cm 22/2017-143, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2023, vstoupila do řízení namísto insolvenční správkyně dlužnice společnost , Jméno žalobkyně, ., na níž byla postoupena pohledávka dlužnice za žalovaným.6. Z provedeného dokazování (usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2014, č. j. KSPH 71 INS 678/2014-B-19, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2014, č. j. KSPH 71 INS 678/2014-A-10, konečnou zprávou ze dne 2. 3. 2023, usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. 5. 2010, č. j. 6 E 21/2010-23, Stanovami žalované ze dne 14. 6. 2001, znaleckým posudkem č. 1013 ze dne 18. 12. 2013, předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2016, výpisem ze seznamu členů 14. 6. 2016, potvrzením o provedení platby ze dne 16. 3. 2015, dopisem insolvenční správkyně ze dne 22. 12. 2015, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2022, smlouvami o převodu vlastnictví družstevního bytu mezi žalovanou, , Anonymizováno, a členy , Anonymizováno, manželi , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , manželi , Anonymizováno, , manželi , Anonymizováno, , manželi , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ) soud zjistil, že dlužnice nabyla členský podíl v žalovaném s právem nájmu bytu dědictvím, její členství zaniklo právní mocí usnesení Okresního soudu v Rakovníku č. j. 6 E 21/2010-23 ze dne 24. 5. 2010, tj. dnem 18. 6. 2010. Podle čl. 28 Stanov v rozhodném znění vzniklo dlužnici právo na vypořádací podíl ve výši základního a dodatečného členského vkladu. Nárok na výplatu vznikl uplynutím 3 měsíců od schválení řádné účetní závěrky za rok, ve kterém zaniklo členství, přičemž výplata je vázána na uvolnění bytu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2014 byl zjištěn úpadek dlužnice a usnesením ze dne 20. 5. 2014 bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, do níž náležela práva k podílu vztahujícímu se k družstevnímu bytu v žalovaném. Žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužnice dne 16. 3. 2015 částku za vypořádací podíl ve výši 18 439 Kč. Do konečné zprávy je zahrnuta úplata za postoupení pohledávky ve výši 36 000 Kč.7. Při právním posouzení vycházel soud z § 231 odst. 1, § 233 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), § 714 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).8. Námitky promlčení a nedostatku aktivní legitimace žalobkyně soud neshledal důvodnými. Dlužnici vzniklo ke dni 18. 6. 2010 právo na vypořádací podíl, uvolněním bytu dne 31. 5. 2014 jí vzniklo právo na jeho výplatu. Insolvenční správkyně podala žalobu dne 11. 5. 2016, čtyřletá promlčecí doba dle obchodního zákoníku zůstala zachována. V případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty má dispoziční oprávnění s majetkovou podstatou insolvenční správce podle § 408 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (poučení v usnesení ze dne 20. 5. 2014 bylo uvedeno nesprávně).9. Soud nevyšel ze znaleckého posudku č. 1013, vypracovaného , tituly před jménem, dne 18. 12. 2013, předloženého žalobkyní, neboť ho nepovažuje za použitelný. Znalecký posudek byl vypracován pro účely insolvenčního řízení, objednatelem byla dlužnice, která v době vyhotovení nebyla členkou žalovaného, ani nájemcem bytu. Posudek nereflektuje dobu vzniku nároku na vypořádací podíl v roce 2010. Posudkem byla oceněna práva k podílu vztahujícímu se k družstevnímu bytu dle zákona č. 151/1997 Sb. Podle § 23 tohoto zákona však nelze tento zákon pro předmětný znalecký úkol použít.10. Soud vyzval účastníky k předložení dokladů o tom, za jaké tržní ceny se v květnu 2010 převáděly bytové jednotky s odpovídajícími parametry v dané lokalitě; žalobkyně se snažila zajistit znalecký posudek, ale jí oslovení znalci sdělili, že ocenění k roku 2010 je problematické, neboť již nelze dohledat inzerci a bez součinnosti žalovaného nelze spolehlivě zjistit stav předmětné bytové jednotky. Žalobkyně navrhla zadání znaleckého posudku za účelem zjištění aktuální tržní hodnoty bytu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 s tím, že by výše vypořádacího podílu měla být určena ke dni rozhodnutí soudu. Žalovaný předložil soudu smlouvy o převodu bytových jednotek mezi žalovaným a jeho členy.11. Žalobkyni vznikl dle ustanovení obchodního zákoníku nárok na vypořádací podíl, který byl žalovaným vyplacen ve výši 18 439 Kč. Soud neuznal jako důkaz prokazující tržní cenu členského podílu znalecký posudek, předložený žalobkyní, a určil výši nároku svou úvahou v souladu s § 136 o. s. ř., neboť tržní cenu bytové jednotky k roku 2010 lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4019/2010). Při určení výše nároku soud vycházel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 a určil ji podle cen, za které byly obdobné bytové jednotky v dané lokalitě převáděny do vlastnictví členů družstev v roce 2010 a které zjistil z šesti předložených smluv uzavřených mezi žalovaným a jeho členy. Soud takto určil cenu za vypořádací podíl ve výši 80 000 Kč. Po odečtení žalovaným zaplacené částky 18 439 Kč přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 61 561 Kč. Soud přihlédl i k tomu, že dlužnice po zániku členství a přes zákaz nakládání s členskými právy tato převedla na další osobu a že předmětný byt uvolnila až po čtyřech letech od zániku členství dne 31. 5. 2014. Vzhledem k podstatě stavebních bytových družstev, kterou je zajišťování bytových potřeb občanů a pravidel hospodaření bytových družstev, považuje soud takto určenou cenu za odpovídající a spravedlivou ve smyslu citované judikatury.12. Návrh žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem, který určí ceny převáděných bytů v lokalitě , adresa, srovnávací metodou z katastru nemovitostí, a to ke dni rozhodování soudu, zamítl, neboť k takovému postupu neshledal oporu v zákoně. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 na předmětnou věc nedopadá.13. O nákladech účastníků rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, když žalobkyně byla ve věci úspěšná z 23 %, žalovaný z 77 %.14. Žalobkyně napadla rozsudek v celém rozsahu včasným odvoláním a navrhla jeho změnu tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 546 151 Kč. V doplnění odvolání namítla pochybení soudu prvního stupně, který nevycházel z žalobkyní předloženého znaleckého posudku. Není významné, kdo byl objednatelem posudku a zda byl členem