7 Cmo 504/2014-3802 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelky a), b) se domáhají (navrhovatelky ad c/ - , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . a ad d/ - , Anonymizováno, , Anonymizováno, se domáhaly) vůči společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . coby účastnici (dále též jen „společnost , Anonymizováno, “ či „účastnice“) doplacení rozdílu mezi přiměřenou cenou a cenou uvedenou v povinné nabídce převzetí, kterou jim jako tehdejším akcionářkám společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .s. (nyní , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) učinila společnost , Anonymizováno, . V případě navrhovatelky a) jde o nárok na doplacení částky ve výši Kč 644 280 000,- s příslušenstvím, v případě navrhovatelky b) jde o nárok na doplacení částky ve výši Kč 227 760 000,- s příslušenstvím, v případě navrhovatelky c) šlo o nárok na doplacení částky ve výši Kč 57 021 400,- s příslušenstvím a v případě navrhovatelky d) šlo o nárok na doplacení částky ve výši Kč 22 555 600,- s příslušenstvím.2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. května 2014 č. j. 30 Cm 20/2006-1483 (již druhým rozhodnutím ve věci samé) rozhodl tak, že zamítl návrh navrhovatelky a) na zaplacení Kč 644.280.000,- s příslušenstvím (výrok I.), zamítl návrh navrhovatelky b) na zaplacení Kč 227.760.000,- s příslušenstvím (výrok II.), zamítl návrh navrhovatelky c) na zaplacení Kč 57.021.400,- s příslušenstvím (výrok III.), zamítl návrh navrhovatelky d) na zaplacení Kč 22.555.600,- s příslušenstvím (výrok IV.), uložil povinnost navrhovatelkám a), b), c) a d) zaplatit účastnici Kč 973.203,- na náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně účastnice, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že v rozsahu plnění poskytnutého jedním z navrhovatelek zaniká v této části plnění ostatních navrhovatelek (výrok V.), uložil povinnost navrhovatelkám a), b), c) zaplatit Kč 250.470,- účastnici na náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně účastnice, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že v rozsahu plnění poskytnutého jedním z navrhovatelek zaniká v této části plnění ostatních navrhovatelek (výrok VI.), uložil povinnost navrhovatelkám a), b) zaplatit Kč 1.342.222,75 na náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně účastnice, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že v rozsahu plnění poskytnutého jednou z navrhovatelek zaniká v této části plnění druhé navrhovatelky (výrok VII.), uložil povinnost navrhovatelce a) zaplatit účastnici Kč 7.768.036,65 na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce účastnice, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok VIII.), a dále přiznal Ústavu oceňování majetku při Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, se sídlem Sokolská 33, 701 21 Ostrava 1 v postavení znaleckého ústavu znalečné ve výši Kč 74.690,10“ (výrok IX.), uložil povinnost navrhovatelkám a), b), c) a d) zaplatit České republice ve prospěch finanční účtárny Městského soudu v Praze Kč 75.250,10 na náhradu nákladů státu, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok X.) a dále uložil povinnost navrhovatelce a) zaplatit České republice ve prospěch finanční účtárny Městského soudu v Praze Kč 333.828,- na náhradu nákladů státu a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že na povinnost k plnění ve výši Kč 150.000,- se započítává záloha složená v této výši navrhovatelkou a/ (výrok XI.).3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:1) Cílová společnost měla v obchodním rejstříku od 9. 9. 1995 do 14. 11. 2012 zapsaný základní kapitál ve výši 32 208 990 000 Kč.2) Základní kapitál cílové společnosti byl od 12. 9. 2001 do 23. 8. 2010 rozdělen na:a) 1 akcii na jméno o jmenovité hodnotě 1 000 Kč se zvláštními právy ab) 322.089.890 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100 Kč (dále jen „kmenové akcie“).3) Dne 16. 6. 2005 nabyla společnost , Anonymizováno, od , právnická osoba, kmenové akcie odpovídající 51,1% podílu na cílové společnosti. Společnost , Anonymizováno, nabyla kmenové akcie za cenu 502 Kč za akcii (dále jen „prémiová cena“).4) Společnost , Anonymizováno, učinila akcionářům cílové společnosti (se souhlasem Komise pro cenné papíry) nabídku převzetí, jejíž závaznost byla stanovena na dobu od 30. 7. do 19. 9. 2005 za cenu 456 Kč za jednu kmenovou akcii (dále jen „cena uvedená v nabídce převzetí“).5) Přiměřenost ceny uvedené v nabídce převzetí byla doložena posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 18. 7. 2005, který uvedl, že přiměřená cena za jednu kmenovou akcii činí 437,60 Kč.6) Navrhovatelky nabídku převzetí přijaly a převedly na společnost , Anonymizováno, :- společnost , Anonymizováno, 8 260 000 kmenových akcií,- společnost , Anonymizováno, 2 920 000 kmenových akcií,- společnost , Anonymizováno, 1 082 000 kmenových akcií a- společnost, Anonymizováno, , Anonymizováno, 428 000 kmenových akcií.7) Vážený průměr z cen, za něž byly uskutečněny obchody s kmenovými akciemi v době 6 měsíců před vznikem povinnosti učinit nabídku převzetí, činil 443,25 Kč (dále jen „vážený průměr cen“).4. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) se nejprve zabýval otázkou možného použití směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/25/ES ze dne 21. 4. 2004, o nabídkách převzetí /Úřední věstník Evropské unie L 142, 30. 4. 2004, s. 12-23, zvláštní vydání v českém jazyce: kapitola 17, svazek 2, s. 20-31/ (dále též jen „směrnice o nabídkách převzetí“). Vzal v úvahu, že rozhodné znění § 183c obch. zák. vychází z odkazu na upravený návrh třinácté směrnice o právu obchodních společností vztahující se k nabídkám převzetí ze dne 13. 12. 1997 /Úřední věstník Evropských společenství, C 378, 13. 12. 1997, s. 10-19/ (dále též jen „návrh třinácté směrnice“). S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008 sp. zn. 29 Odo 160/2006 nicméně uvedl, že „nelze hovořit o vadném implementování“ směrnice o nabídkách převzetí, neboť „ta v roce 2000 ve své podobě ještě neexistovala a původní pracovní návrh neobsahující způsob stanovení přiměřené ceny doznal ještě několika změn.“ Transpoziční lhůta uplynula (teprve) 20. 5. 2006, a proto nelze „účinky“ směrnice o nabídkách převzetí „dovodit“.5. Při věcném posouzení přiměřenosti ceny uvedené v nabídce převzetí vyšel soud z toho, že základním kritériem pro stanovení přiměřené ceny je vážený průměr z cen, za něž byly uskutečněny obchody s kmenovými akciemi v době 6 měsíců před vznikem povinnosti učinit nabídku převzetí. Přesto je nutné respektovat, že přiměřeností ceny neměl zákonodárce na mysli „stanovení zcela přesné ceny hodnoty akcie, jež je předmětem nabídky převzetí.“ Doložil-li tedy přiměřenost ceny uvedené v nabídce znalec s tím, že přiměřená cena za jednu kmenovou akcii je 437,60 Kč, přiblížil se váženému průměru cen, přičemž šlo o cenu, která nebyla nižší než prémiová cena snížená o 15 %. Soud prvního stupně uzavřel, že byla-li navrhovatelkám vyplacena cena uvedená v nabídce převzetí, nemají nárok na doplacení požadovaného plnění.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podaly všechny navrhovatelky včasná odvolání. Podáním datovaným 17. 9. 2014 (č. l. 1672) však navrhovatelky c) a d) vzaly svá odvolání zpět; Městský soud v Praze vůči nim usnesením ze dne 23. 9. 2014, č. j. 30 Cm 20/2006-1676, odvolací řízení zastavil.7. Navrhovatelka a) napadla odvoláním usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., V. - XI. Vznesla proti němu řadu námitek. Předně se soud prvního stupně podle jejího názoru nevypořádal s části navrhovatelkou a) navržených důkazů. Chybné je nepřipuštění eurokonformního výkladu směrnice. Ohledně kupní ceny akcií a její tolerance soud prvního stupně adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem nevysvětlil, z čeho dovodil přípustnost tolerance do 10 %, nevysvětlil, proč je přípustné, aby kupní cena byla o 46 Kč/akcii nižší, než cena prémiová a proč je v napadeném rozhodnutí základem pro výpočet zmíněného tolerančního pásma prémiová cena, když v předchozím rozhodnutí ve věci soud za základ pro výpočet identického intervalu považoval hodnotu akcie stanovenou znalcem. Soud prvního stupně adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem nevysvětlil, proč v rámci svého rozhodování nepřihlížel i k prémiové ceně, když tato má být i dle Nejvyššího soudu vedle průměrné ceny hlavním indikátorem tržní hodnoty. Soud prvního stupně se chybně ztotožnil s tvrzením soudem ustanoveného znalce, že revizní znalecký posudek č. 188/07/2014 postavil svá zjištění a závěry zejména na porovnávací metodě s poukazem na to, že ostatní posudky vycházejí zejména z výnosové metody s nekontrolovatelnými prognostickými úvahami. Přitom však soudem ustanovený znalec postavil své závěry ve jmenovaném posudku na kurzové metodě a na zprůměrování výsledků znaleckých posudků, z nichž některé musely být chybné, když si navzájem vytýkaly početní a logické chyby; s těmito rozpory se však jmenovaný posudek nevypořádal. Soudem ustanovený znalec v rámci ocenění použil srážku za minoritní podíly,