9 Cmo 148/2024-70 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výrocích I. a II. zamítl návrh na zahájení řízení na základě něhož se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti eventuelně zrušení bez náhrady rozhodnutí shromáždění , adresa, , IČ , IČO advokáta B, (dále též zkráceně - shromáždění SVJ) ze dne 25. 1. 2023 v bodě č. 5 rozhodnutí shromáždění SVJ a ve výroku III. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit účastníkovi na náhradu nákladu řízení částku 10 164 Kč.2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že v bodě č. 5 přijalo shromáždění SVJ dne 25. 1. 2023 prostou většinou 55,1% rozhodnutí, podle něhož: „Pro potřebu zpřístupnění jednotky nebo prostoru ve společných částech předloží předseda Společenství na výběr majiteli konkrétního bytu 3 termíny. Nebude-li možné se během 4 týdnů od předložení výzvy na termínu domluvit nebo písemně sjednat jiný postup, určí předseda Společenství termín zpřístupnění bez součinnosti s majitelem jednotky a tento termín oznámí vlastníkovi nejpozději do 20 dní před stanoveným termínem zpřístupnění. Toto se netýká událostí, u kterých hrozí poškození majetku, zde musí být přístup umožněn okamžitě.“3. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že navrhovatelka ve svém návrhu na zahájení řízení argumentovala pro vyslovení neplatnosti, případně pro zrušení bez náhrady rozhodnutí shromáždění SVJ v bodě č. 5 s poukazem na skutečností, že navrhovatelka je vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, (dále též „jednotka“) v domě čp. , adresa, , kde správu domu vykonává SVJ (účastník - , Jméno advokáta B, ), přičemž podle navrhovatelky nemůže být platné shora uvedené rozhodnutí shromáždění přijaté dne 25. 1. 2023 účastníkem pod bodem č. 5 programu shromáždění, vůči němuž navrhovatelka vznesla námitky a hlasovala proti jeho přijetí, a to s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí přijaté pod bodem č. 5 není formulováno s dostatečnou precizností a není z něj zřejmé, jaká má být právní povaha rozhodnutí.4. Soud I. stupně rovněž vycházel ze skutečnosti, že podle navrhovatelky rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5 postrádá zejména zřetelný údaj o tom, zda toto rozhodnutí mění stanovy SVJ a podle navrhovatelky toto rozhodnutí nemůže obstát rovněž s ohledem na omezené pravomocí předsedy SVJ, jež mu nesvěřuje ani tzv. „zbytková“ klauzule dle čl. VI. odst. 2 písm. k) stanov SVJ. Vedle toho navrhovatelka měla argumentovat názorem, že z rozhodnutí SVJ není zřejmé, jaké mají být právní důsledky postupu předpokládaného rozhodnutím SVJ, zejména potom, jaké mají být právní důsledky stanovení termínu bez součinnosti s vlastníkem jednotky. Soud I. stupně dále posuzoval názor navrhovatelky, podle něhož schválený text rozhodnutí implikuje povinnost vlastníka jednotky zpřístupnit jednotku v termínu stanoveném předsedou SVJ., přičemž podle navrhovatelky je takové stanovení povinnosti vlastníka jednotky neplatné pro rozpor s ustanovením § 1183 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), popřípadě pro rozpor s § 1200 odst. 2 písm. c) NOZ. Jestliže by podle navrhovatelky bod č. 5 rozhodnutí měl pouze stanovit závazný postup pro předsedu SVJ s tím, že jím určený termín nebude zakládat žádnou povinnost na straně vlastníka jednotky, neodpovídá tomuto účelu dikce předmětného usnesení a rovněž v takovém případě by usnesení bylo dle názoru navrhovatelky neplatné.5. Soud I. stupně dále posuzoval názor navrhovatelky, podle něhož stanovení pravomocí a pravidel pro činnost předsedy SVJ je materií vyhrazené podle § 1200 odst. 2 písm. d) a f) NOZ úpravě ve stanovách SVJ a pro takovou změnu stanov je přitom podle čl. IV. odst. 8 stanov SVJ vyžadován souhlas minimálně 85 % hlasů všech členů SVJ, čehož dosaženo nebylo a rozhodnutí je tak v bodě č. 5 neplatné pro rozpor s ustanovením § 1200 odst. 2 písm. d) a f) NOZ. Stejně tak v případě, pokud by dané rozhodnutí bylo prezentováno jako instrukce předsedovi SVJ schvalovaná prostou většinou hlasů členů SVJ, s jejíž pomocí shromáždění ukládá předsedovi SVJ postupovat určitým způsobem mimo rámec stanov (např. na základě § 1208 písm. h/ NOZ), jednalo by se podle navrhovatelky o nepřípustné obcházení zákona. Konečně soud I. stupně posuzoval též názor navrhovatelky, podle něhož je rozhodnutí pod bodem č. 5 vágní, neupravuje jednoznačně případy, kdy se má uplatnit, neupravuje důsledky postupu předsedy SVJ, a neposkytuje tak dostatečné záruky ochrany práv vlastníků jednotek. Proto podle navrhovatelky, i pokud by bylo rozhodnutí shledáno platným, je dán prostor pro jeho zrušení postupem podle § 1209 odst. 1 NOZ.6. Soud I. stupně věc posoudil zejména podle § 1183 NOZ, § 1209 odst. 1 NOZ, § 1221 odst. 1 NOZ, jakož i podle § 258 a násl. NOZ a uzavřel, že návrh není důvodný, byť byl podán v zákonné tříměsíční lhůtě a navrhovatelka je přehlasovaným vlastníkem, když soud I. stupně neshledal naplněnu podmínku pro vyhovění návrhu spočívající v existenci důležitého důvod pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí.7. Uvedený závěr soud I. stupně založil na skutečnosti, že předmětné rozhodnutí pod bodem č. 5 neukládá vlastníkům novou povinnost a ani předsedovi společenství nestanovuje nové oprávnění, když povinnost ke zpřístupnění bytu je stanovena zákonem v § 1183 odst. 1 NOZ a přijaté rozhodnutí pouze upřesňuje meze oprávnění předsedy SVJ, dále postup a podmínky, ze kterých lze realizovat § 1183 odst. 1 NOZ. Podle soudu I. stupně je odhlasovaný postup k vlastníkům jednotek přívětivější a vstřícnější, neboť jim umožňuje dohodnout (navíc proti zákonnému ustanovení) 3 termíny pro zpřístupnění jednotky a rozhodnutí pod bodem č. 5 nemá charakter změny stanov, když pouze o upřesňuje postup předsedy společenství v souladu s stanoveném v § 1183 odst. 1 NOZ.8. Podle soudu I. stupně bod č. 5 rozhodnutí neimplikuje svým zněním povinnost vlastníka zpřístupnit jednotku bez ohledu na zákonem stanovené podmínky pro takové zpřístupnění, když oprávněnost zpřístupnění jednotky je i nadále stanovena § 1183 NOZ a podmínky tam uvedené musí statutární orgán (předseda společenství) splnit. Pokud by podle soudu I. stupně předseda společenství postupoval v rozporu s uvedeným ustanovením zákona a vyzýval by ke zpřístupnění jednotky bez splnění zákonem stanovených podmínek, mohl by tento postup založit jeho odpovědnost za způsobenou újmu.9. Proti tomuto usnesení ve věci samé společně se závislým výrokem o nákladech řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolala navrhovatelka (odvolatelka) z důvodu (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř. pro nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení věci a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu, případně zrušení usnesení soudu I. stupně a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.a) Podle odvolatelky je přijaté rozhodnutí č. 5 v rozporu se zákonem a napadené usnesení soudu I. stupně neobstojí především pro nesprávný výklad § 1209 odst. 1 NOZ. Podle odvolatelky po novele NOZ provedené zákonem č. 163/2020 Sb. zákonodárce explicite založil oprávnění soudu uspořádat práva vlastníků jednotek dle rozumného uvážení a účelem daného řízení tak není primárně řešení otázky platnosti či neplatnosti rozhodnutí SVJ, nýbrž ochrana minoritních vlastníků před nepřiměřeným zásahem do jejich práv rozhodnutím většiny. Jedná se tak podle odvolatelky o řízení odlišné od úpravy „prostého“ určení neplatnosti. Není tak vyloučena přiměřená aplikace úpravy určení neplatnosti rozhodnutí spolku ve smyslu § 259 ve spojení s § 1221 NOZ. Omezení možnosti domáhat se neplatnosti rozhodnutí SVJ přehlasovaným vlastníkem pouze z důležitých důvodů by nebylo obhajitelné a rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5 mělo být přezkoumáno bez ohledu na existenci důležitého důvodu, a pokud tak soud I. stupně neučinil, pochybil.b) Podle odvolatelky je vzdor uvedenému na její straně dán důležitý důvod navrhovaného přezkumu rozhodnutí SVJ přijatého pod bodem č. 5, když se napadený bod č. 5 rozhodnutí týká práv a povinností vlastníka v souvislosti se zpřístupněním jednotky vynucovaným ze strany SVJ.c) Z podaného odvolání je dále zřejmé, že by odvolatelka s možností dohody o vstupu do jednotky a s možností poskytnutí více možností k výběru termínu vstupu do jednotky k provádění činností stanovených zákonem souhlasila, avšak pouze za předpokladu, že by text rozhodnutí byl co do zamýšleného účelu formulován jednoznačně a transparentně. Podle odvolatelky však soud I. stupně ve svém napadeném rozhodnutí ignoruje skutečnost, že text rozhodnutí SVJ přijatého pod bodem č. 5 je formulován obecně a nepředpokládá splnění žádných zákonných podmínek, přičemž se v době probíhajícího řízení podle odvolatelky předseda SVJ snažil využít text předmětného rozhodnutí k tomu, aby se domohl zpřístupnění navrhovatelčina bytu bez splnění podmínek stanovených zákonem.d) Rozhodnutí shromáždění SVJ pod bodem č. 5 bylo podle odvolatelky ze strany předsedy SVJ zcela záměrně formulováno vágně a široce, aby mohlo být vykládáno a aplikováno bez vztahu k zákonné úpravě a k zákonným důvodům potřebným ke zpřístupnění jednotky, na což navrhovatelk