Vrchní soud v Praze 12 Cmo 67/2026-96 – O vydání zápisu z členských schůzí a pojistné smlouvy

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (bod I. výroku), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 53 412,90 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 2 000 Kč žalobkyni (bod III. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhala vydání kopií zápisů z členských schůzí žalovaného včetně příloh za období specifikované v žalobě a kopie pojistné smlouvy mezi žalovanou a pojistitelem. Žalobkyně je členkou žalovaného s právem nájmu bytu, žalovaný jí ani po výzvě nevydal požadované podklady. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout pro její neprojednatelnost, zápisy z členských schůzí jsou zveřejněny ve sbírce listin a na poskytnutí pojistné smlouvy žalobkyně nemá nárok. Před zahájením prvního jednání ve věci vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět, neboť žalovaný splnil její požadavky a předložil jí kopie zápisů i pojistné smlouvy. Soud proto podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř. a uzavřel, že návrh byl z procesního hlediska podán důvodně a byl vzat zpět pro chování žalovaného, který uspokojil uplatněný nárok žalobkyně bez ohledu na to, zda žalobkyni tvrzené právo svědčilo. Žalobkyni náleží náhrada nákladů za zastoupení advokátem, a to odměna za sedm úkonů (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u soudního jednání a tři jednání s protistranou ve dnech 24. 11. 2025, 5. 1. 2026, 2. 3. 2026) po 5 620 Kč/úkon podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhrada hotových výdajů za sedm úkonů po 450 Kč/úkon a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty. Žalobkyni rovněž náleží náhrada za nevrácenou část soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.2. Proti shora uvedenému usnesení, konkrétně výroku o náhradě nákladů řízení, podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně v rozporu s judikaturou Ústavního soudu neposoudil důvodnost žaloby, která byla sporná, obsahovala původně nevykonatelný petit a byla podána předčasně, na což byla žalobkyně soudem upozorněna na jednání dne 20. 11. 2025. Následně proběhla mezi účastníky řízení korespondence za účelem vyjasnění, jaké zápisy z členských schůzí žalobkyně požaduje. Ta v návaznosti na jednání upřesnila petit podáním ze dne 14. 1. 2026. Teprve od tohoto okamžiku byla žaloba projednatelná, předchozí úkony zástupce žalobkyně nebyly účelně vynaložené. Žalobkyně zavinila, že žalovaný musel uplatnit procesní obranu námitky materiální nevykonatelnosti a předčasnosti žaloby, a že soud konal jednání, aniž by jej formálně zahájil. Dle žalovaného jsou zde důvody pro separaci nákladů dle § 147 odst. 1 o. s. ř. K nutnosti posuzovat důvodnost žaloby odkázal žalovaný na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3447/15 a na znění § 146 odst. 2 o. s. ř. Postup soudu prvního stupně je formalistický, nijak nezohlednil, zda žalobkyni právo svědčilo (hmotněprávní důvodnost) a zda nebyla žaloba předčasná. Důvodnost žaloby nelze dovozovat pouze ze skutečnosti, že žalovaný požadované listiny žalobkyni předložil, neboť tak učinil za účelem zachování dobrých vztahů. Žalovaný dále považuje některé úkony, za něž soud prvního stupně přiznal žalobkyni náhradu, za neúčelné, zejména úkony předcházející upřesnění žaloby ze dne 14. 1. 2026, dále tři jednání s protistranou dne 24. 11. 2025, 5. 1. 2026 a 2. 3. 2026, které žalobkyně zavinila sama podáním vadné žaloby, a dále přípis ze dne 2. 3. 2026, který převážně kopíruje předchozí vyjádření. Žalovaný vynaložil v řízení náklady na čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 29. 9. 2025, vyjádření ze dne 14. 11. 2025, účast na jednání před soudem dne 20. 11. 2025) po 5 620 Kč, náhradu hotových výdajů za čtyři úkony po 450 Kč, náhradu cestovních výdajů ve výši 1 268 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč. Žalovaný na základě výše uvedeného navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku změnil tak, že žalobkyně je povinna žalovanému nahradit náklady řízení ve výši 27 048 Kč, případně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla usnesení v napadeném rozsahu potvrdit. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného ke splnění povinností, ten plnit odmítl a plnil až po podání žaloby. Žaloba byla podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá účelně vynaloženým úkonům pro uplatnění práv žalobkyně.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou ze dne 20. 8. 2025 domáhala po žalovaném vydání kopií zápisů z jednání členských schůzí žalovaného za období od 4. 12. 2013 do 31. 3. 2025 včetně jejich příloh a podkladů a vydání kopie pojistné smlouvy mezi žalovanou a pojistitelem ohledně pojištění škody na panelovém domě. Dne 20. 11. 2025 se konalo jednání před soudem prvního stupně, při němž soud (předtím, než zahájil jednání ve věci samé) sdělil žalobkyni, že petit není materiálně vykonatelný, a upozornil ji, které informace by měla tvrdit a prokazovat, případně se jejich poskytnutí domáhat na žalovaném. Žalobkyně v reakci uvedla, že není schopen žalobní petit konkretizovat a požádal o lhůtu, v níž sdělí, zda bude žalobní petit měnit nebo přistoupí k jinému procesnímu stanovisku. V podání ze dne 14. 1. 2026 žalobkyně upřesnila, které konkrétní zápisy z členských schůzí a kterou konkrétní smlouvu o pojištění nemovitosti požaduje vydat. V podání ze dne 16. 2. 2026 žalobkyně uvedla, že kopie zápisů z členských schůzí a kopie pojistné smlouvy byly žalovaným předloženy. V podání ze dne 25. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu, že žalovaný splnil požadované povinnosti.6. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Řízení bylo v uvedené věci zastaveno na základě zpětvzetí žaloby z důvodu, že žalovaný po jejím podání splnil žalobkyní požadované povinnosti. Soud prvního stupně shledal, že návrh žalobkyně byl důvodný a byl vzat zpět pro chování žalovaného, který nárok žalobkyně uspokojil, bez ohledu na to, zda jí tvrzené právo skutečně svědčilo.8. Pro přiznání nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. je třeba splnění tří předpokladů, a to zpětvzetí žaloby žalobcem, chování žalovaného a důvodnost žaloby. Z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3447/15 ohledně jednoho z předpokladů plyne, že „Uloží-li soud žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení dle § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu, aniž by se zabýval důvodností podané žaloby, jde o nepřípustně formalistický postup zakládající porušení práva žalovaného na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ K formalistickému postupu při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. se Ústavní soud vyslovil v nálezu 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2741/16 tak, že „Předpokladem uložení povinnosti nahradit žalobci náklady řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu je zpětvzetí žaloby žalobcem, chování žalovaného a rovněž důvodnost žaloby. Pokud obecné soudy důvodnost žaloby dovodily pouze ze skutečnosti, že stěžovatel po jejím podání předmětnou částku zaplatil, aniž se zabývaly jeho tvrzením, že žaloba byla podána před splatností pohledávky, jde o formalistický postup, který zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“9. Z obsahu spisu se podává, že žaloba, tak jak byla žalobkyní podána, nesplňovala základní náležitosti, zejména vykonatelný žalobní petit. Na vady žaloby upozornil i žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 29. 9. 2025. Soud prvního stupně namísto postupu podle § 43 odst. 2 o. s. ř., nařídil ve věci jednání, které však formálně nezahájil (i k žádosti žalobkyně), a zahájil kroky k odstranění vad žaloby. Za situace, kdy nebylo zřejmé, jaké konkrétní listiny žalobkyně požaduje, nelze přijmout závěr, že šlo o žalobu důvodnou a že žalovaný plnil to, čeho se žalobkyně žalobou domáhala. To platí tím spíše, že žalobkyně vzala žalobu zpět dříve, než došlo k odstranění vad žalobního petitu, a důvodnost žaloby tak nebylo lze ani objektivně zhodnotit. Vycházel-li soud prvního stupně z tvrzení žalobkyně, že se jí dostalo od žalovaného to, co požadovala, aniž by se zabýval tím, zda bylo možné žalobu považovat za důvodnou, šlo o formalistický přístup, na který upozornil Ústavní soud v citovaných rozhodnutích.10. Nebyl-li splněn jeden z předpokladů plynoucích z § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., nemohla být žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Naopak, byl na místě postup podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, když žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení muselo být zastaveno.11. Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem a náleží mu náklady řízení vyjmenované v § 137 o. s. ř., tj. odměnu za čtyři úkony právní služby v celkové výši 22 480 (4 úkony x 5 620 Kč/úkon –převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 29. 9. 2025, sepis vyjádření ze dne 13. 11. 2025 a účast na jednání před soudem prvního stupně dne 20. 11. 2025) podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v celkové výši 1 800 Kč (4 úkony x 450 Kč/úkon) podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhradu cestovních výdajů za cestu k jednání a zpět (, Anonymizováno, – , Anonymizováno, a zpět) ve výši 1 268 Kč (jízdenky na vlak) a náhrada za promeškaný čas strávený cestou na jednání a zpět v celkové výši 1 500 Kč (10 půlhodin x 150 Kč/půlhodina) podle 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu. Náklady vynaložené žalovaný v řízení před soudem prvního stupně činí celkem 27 048 Kč.12. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené napadené usnesení v bodě II. výroku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení uložil žalobkyni, a to ve výši ve výroku uvedené.13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému. Jím vynaložené náklady v celkové výši 3 260 Kč představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 2 810 Kč (odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.