Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 3. 2026 v bodu I. výroku zastavil řízení. V bodu II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobci se podanou žalobou vůči žalovaným domáhali vydání akcie č. 1 o jmenovité hodnotě 11 200 Kč emitované emitentem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále jen „Akcie“). Podáním ze dne 6. 3. 2026 vzali žalobci podanou žalobu zpět z důvodu, že Akcie byla pojata do soupisu majetkové podstaty soudním exekutorem v řízení proti prvnímu žalovanému (povinnému) a druhý žalovaný (jednatel prvního žalovaného) v protokolu v rámci exekučního řízení souhlasil s vydáním Akcie žalobcům pod podmínkou doplacení kupní ceny.3. Druhý žalovaný namítal, že Akcie byla postižena generálním inhibitoriem, což bylo žalobcům známo od dubna 2025, a z toho důvodu nebylo možné Akcii žalobcům vydat. Akcie byla opatřena rubopisem, avšak nebyla dosud předána a žalobci se tak dosud nestali jejími majiteli. Žaloba nebyla podána důvodně a žalobci byli povinni k náhradě nákladů řízení.4. Soud neshledal výlučné zavinění ani u jedné ze stran. Žalobci měli právo na vydání Akcie, žaloba byla podána důvodně, avšak exekuční postih Akcie představoval překážku vyšší moci, a proto nemohl být nárok žalobců uspokojen. Žalobci dosud nenabyli Akcii do svého vlastnictví ani Akcii nemají ve své držbě a účelu žaloby prozatím nebylo dosaženo.5. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a z důvodu zpětvzetí žaloby žalobci řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s ohledem na zastavení řízení.6. Druhý žalovaný podal včas odvolání proti bodu II. výroku usnesení a navrhl jej ve vztahu k němu změnit a uložit žalobcům povinnost uhradit druhému žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění odvolání uvedl, že žalobci sice vzali žalobu zpět, avšak žalovaného nároku se nedomohli, když Akcii má v držení soudní exekutor. Zopakoval, že žalobci od dubna 2025 o postihu Akcie v rámci exekučního řízení vedeného vůči prvnímu žalovanému, věděli (s ohledem na podání jejich stížnosti na postup soudního exekutora ze dne 4. 6. 2025) a měli vědět i o generálním inhibitoriu, které se vztahovalo na veškerý majetek prvního žalovaného, včetně Akcie. Překážka vyšší moci (což by předpokládalo nepředvídatelnost a neodvratitelnost události) nebyla dána. Pokud se žalobci domnívali, že jsou vlastníky Akcie, měli podat žalobu o vyloučení Akcie z exekuce. Žaloba představovala bezúspěšné bránění práva. Procesní zavinění za zastavení řízení leželo na straně žalobců.7. Žalobci ve vyjádření k odvolání druhého žalovaného měli za to, že účelu žaloby bylo dosaženo, a to s ohledem na rubopis (listinné) Akcie druhým žalovaným a její vydání do rukou soudního exekutora. V době podání žaloby měl Akcii druhý žalovaný v držbě a žaloba byla podána důvodně. Žalobci navrhli změnit bod II. výroku usnesení a přiznat žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.8. Druhý žalovaný replikoval podáním ze dne 7. 5. 2026. Uvedl, že ke dni zpětvzetí žaloby 6. 3. 2026 ani ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobci Akcii nedrželi, Akcii nadále držel soudní exekutor. Účel žaloby proto nemohl být naplněn. K vydání Akcie žalobcům soudním exekutorem došlo na základě souhlasu oprávněného v exekuci, který navrhl Akcii vyškrtnout ze soupisu a Akcii žalobcům vydat pod podmínkou úhrady částky 2 700 000 Kč k rukám soudního exekutora. Žalobci se ve vyjádření k odvolání druhého žalovaného domáhali změny výroku II., aniž by včas podali odvolání.9. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], přezkoumal napadenou část usnesení (bod II. výroku) a dospěl k závěru, že odvolání druhého žalovaného je důvodné.10. Podle § 146 odst. 1 o. s. ř.: „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízenía) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;b) bylo zastaveno.“Podle odst. 2: „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“11. Při zastavení řízení se uplatní obecná pravidla pro rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 146 o. s. ř. V odst. 1 písm. b) § 146 o. s. ř. je obsažena obecná úprava, která se prosadí za předpokladu, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci zvláštní úpravy obsažené v odst. 2 uvedeného ustanovení. A druhá věta odst. 2 má povahu zvláštní právní úpravy ve vztahu k první větě tohoto odstavce.12. Odvolací soud uvádí, že žalobci v podání ze dne 5. 3. 2026 (č. l. 50-51 spisu) vzali zpět žalobu a mj. uvedli, že probíhají jednání se soudním exekutorem o postupu vedoucím k vydání předmětné akcie zalobcům. Z uvedeného podání je zřejmé, že žalobci učinili úkon zpětvzetí žaloby v době, kdy jim dosud nebyla vydána Akcie. Žaloba nebyla vzata zpět pro chování druhého žalovaného (ani prvního žalovaného, nicméně s ohledem na odvolání podané pouze druhým žalovaným nabylo rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu k prvnímu žalovanému již právní moci), proto není správný názor žalobců, že o náhradě nákladů řízení mělo být rozhodnuto v jejich prospěch dle § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř.13. V dané věci žalobci zavinili (tj. způsobili) zpětvzetím žaloby zastavení řízení ve vztahu k druhému žalovanému, a není dána výjimka stanovená v § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř., neboť žaloba nebyla vzata zpět pro chování druhého žalovaného v řízení. Jsou proto naplněny podmínky § 146 odst. 2 první věty o. s. ř. a žalobci mají povinnost nahradit druhému žalovanému náklady řízení.14. Náklady druhého žalovaného v řízení u soudu prvního stupně spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 2 300 Kč (převzetí zastoupení a 2 vyjádření ve věci samé) a v hotových výdajích v rozsahu 3 paušálních úhrad výdajů po 450 Kč k 3 úkonům právní služby podle § 2 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) a 21% DPH, celkem tedy 9 982,50 Kč.15. Při úvaze o tarifní hodnotě dle advokátního tarifu, která je pro určení náhrady nákladů řízení klíčová, vycházel odvolací soud z následující úvahy. Ve sporu nelze při určení výše náhrady odměny právního zastoupení vycházet pro účely ceny věci dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu z nominální hodnoty Akcie, neboť tato hodnota neodráží tržní cenu Akcie, jež by se stala základem pro určení ceny věci. Objektivní hodnotu (cenu) Akcie lze zjistit znaleckým posudkem, což pro účely zjištění náhrady nákladů řízení představuje nepoměrné obtíže. Určení paušální hodnoty předmětu sporu 30 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu přichází v úvahu tehdy, je-li určení skutečné hodnoty předmětu sporu spojeno s nepoměrnými obtížemi, což „předpokládá proporcionální poměřování mezi úsilím vynaloženým na zjištění hodnoty předmětu sporu a významem, který takové zjištění pro průběh sporu má“ (nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2688/15). Odvolací soud proto vyšel z hodnoty sporu určené paušálně podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť další odstavce § 9 na vydání akcií nelze použít a určení skutečné hodnoty Akcie by znamenalo vést zdlouhavé a nákladné dokazování pouze za účelem výpočtu nákladů řízení. Paušální stanovení hodnoty sporu v § 9 advokátního tarifu má právě zabránit tomu, aby peněžní ocenění předmětu sporu bylo zdlouhavější a nákladnější než řízení o věci samé.16. Vzhledem k uvedeným závěrům odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené usnesení v cásti bodu II. výroku, ve které bylo rozhodnuto ve vztahu žalobců vůči druhému žalovanému, změnil a uložil žalobcům, povinným společně a nerozdílně, zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů řízení 9 982,50 Kč před soudem prvního stupně podle § 146 odst. 2 první věty a § 137 o. s. ř.17. S ohledem na plný úspěch druhého žalovaného rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu poloviny sazby 1 500 Kč (tj. 750 Kč) za 1 úkon právní služby (podání odvolání – v souladu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu byla tarifní hodnotou částka 9 982,50 Kč), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální náhrady výdajů 450 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 2 písm. c) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a 21% DPH, celkem tedy 1 452 Kč.