Vrchní soud v Praze 5 Cmo 88/2026-53 – O žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praz

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou podala povinná proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 4 Co 63/2023-398. V odůvodnění usnesení uvedl, že povinnou vyzval usnesením ze dne 26. 11. 2025 k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 5 000 Kč. Povinná reagovala na tuto výzvu žádostí o osvobození od soudních poplatků, ve které sdělila, že splňuje podmínky pro osvobození a nejedná se o bezúspěšné uplatňování práva. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2026, č. j. 19 Co 204/2017-26, které bylo potvrzeno odvolacím soudem, nebylo osvobození povinné přiznáno. Povinná poté, kdy byla opětovně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu, požádala znovu o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, konstatoval, že ze strany povinné se jedná o zneužití práva, neboť její procesní úkony nejsou v souladu s účelem procesního institutu osvobození od soudních poplatků. O opětovném návrhu povinné proto nerozhodoval a přikročil k zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti ze strany povinné podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“).2. Povinná podala proti usnesení blanketní odvolání s tím, že ho následně odůvodní, což se však nestalo.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání povinné nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle § 2 odst. 1 písm. a/ ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak. Podle § 4 odst. 1 písm. a/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. V daném případě vznikla povinné podáním žaloby pro zmatečnost poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a/ ZSOP. Povinná v reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku požádala o osvobození od jeho placení. Poté, kdy jí osvobození nebylo přiznáno usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2026, č. j. 19 Co 204/2017-26, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2026, č. j. 5 Cmo 27/2026-34, byla povinná opětovně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, a to usnesením ze dne 20. 4. 2026, č. j. 19 Co 204/2017-41. Podáním ze dne 7. 5. 2026 požádala povinná znovu o osvobození od soudních poplatků. V žádosti uvedla (stejně jako v první žádosti o osvobození), že splňuje podmínky pro přiznání poplatkové úlevy a že se nejedná o bezúspěšné uplatňování práva. Soud prvního stupně poté vydal odvoláním napadené usnesení.6. Odvolací soud předně uvádí, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu musí být o podané žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnuto dříve, než soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaví (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu v čísle vydání 56, ročník 2010, str. 99). Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04).7. V posuzovaném případě nelze z tvrzení v další žádosti povinné o osvobození od soudních poplatků dovodit změnu v jejích poměrech ve smyslu změny k horšímu, neboť taková skutečnost se z uvedené žádosti nepodává. Nadto je třeba zohlednit, že žaloba pro zmatečnost, kterou povinná podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 4 Co 63/2023-398, představuje zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, jak v řízení konstatoval soud prvního stupně v usnesení ze dne 6. 1. 2026, č. j. 19 Co 204/2017-26, a rovněž Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 13. 4. 2026, č. j. 5 Cmo 27/2026-34, jímž uvedené usnesení bylo k odvolání povinné potvrzeno.8. Ve smyslu výše citované judikatury tak nebylo namístě vydávat další usnesení, jímž by bylo o další žádosti povinné o osvobození od soudního poplatku rozhodováno.9. Vzhledem k tomu, že povinná nezaplatila soudní poplatek za žalobu na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 26. 11. 2025, a že tak neučinila ani na základě opakované výzvy k jeho zaplacení dané usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 4. 2026, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP.10. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měly v odvolacím řízení úspěšné oprávněné. Podle obsahu spisu však oprávněným žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož rozhodl odvolací soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.