Vrchní soud v Praze 9 Cmo 205/2025-0 – O návrhu na změnu zápisu v rejstříku společenství vlastníků

Návrhem doručeným rejstříkovému soudu dne 3. 9. 2025 domáhala se navrhovatelka s odkazem na § 101 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících (dále jen „z. v. r.“), změny zápisu provedeného rejstříkovým soudem dne 13. 8. 2025 tak, aby navrhovatelka byla znovu zapsána jako předsedkyně výboru , Jméno advokáta B, (dále jen „společenství“). Navrhovatelka byla jako předsedkyně výboru společenství z rejstříku vymazána s dnem zániku členství 1. 4. 2025 zřejmě s ohledem na své pravomocné odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2025, č. j. 33 T 14/2022-1257, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 To 62/2024-1323 (dále jen „trestní rozsudky“). Navrhovatelka odkázala na § 1205 odst. 2 o. z. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona a upozornila, že zánik funkce vyvolává jen úmyslný trestný čin, který má souvislost s podnikáním nebo s předmětem podnikání. Navrhovatelka upozorňuje, že se trestného činu nedopustila v souvislosti se svou činností v SVJ ani v jiné typově obdobné právnické osobě a není odsouzena za žádný skutek, který by spočíval v trestném jednání souvisejícím se správou jakéhokoli majetku.2. Rejstříkový soud napadeným usnesením návrh zamítl. V odůvodnění uvedl, že podle trestních rozsudků byla navrhovatelka uznána vinnou zločinem dotačního podvodu, zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie a zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky a odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let. Podle rejstříkového soudu proto nesplňuje podmínku bezúhonnosti podle § 1205 odst. 2 o. z. ve spojení s § 6 živnostenského zákona.3. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, v němž uvádí, že výklad soudu prvního stupně, který zřejmě považuje jakékoli odsouzení za trestný čin za překážku výkonu funkce člena voleného orgánu společenství vlastníků jednotek, je nepřípustně extenzivní. Odborná literatura prezentuje dva názory na výklad § 1205 odst. 2 o. z. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Podle jedné je třeba je vyložit podle smyslu zákona; pak by se mělo jednat o odsouzení pro úmyslný trestný čin související se správou majetku. Podle druhého názoru se podmínka bezúhonnosti vztahuje pouze na trestné činy spáchané při činnosti společenství nebo podobných právnických osob (např. bytových družstev). Navrhovatelka dále namítla nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, které se nevypořádává s její argumentací v návrhu. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu vyhověl.4. Společenství se k odvolání nevyjádřilo.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 101 z. v. r. zapsaná osoba a osoby, které se podle jiného zákona zapisují do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby, se mohou do 1 měsíce od zápisu návrhem domáhat u rejstříkového soudu výmazu nebo změny zápisu provedeného podle § 98; zmeškání této lhůty nelze prominout. Ustanovení § 78 odst. 1 tím není dotčeno (odstavec 1). Osoby zapisované podle jiného zákona do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby se mohou v případě svého výmazu z veřejného rejstříku domáhat změny zápisu také tehdy, byl-li proveden jinak než podle § 98; ustanovení § 102 se použije přiměřeně (odstavec 2).7. V projednávané věci je třeba především konstatovat, že navrhovatelka je jako osoba vymazaná ze zápisu společenství ve veřejném rejstříku oprávněna podat návrh podle § 101 odst. 1 a 2 z. v. r. a tento návrh podala včas v prekluzívní jednoměsíční lhůtě.8. Podle ustálené judikatury „citované ustanovení upravuje zvláštní opravný prostředek, jenž umožňuje tam vypočteným osobám uplatnit proti zápisu námitky, jež nemohly vznést dříve (např. proto, že nebyly účastníky řízení, či proto, že zápis byl proveden postupem podle § 98 z. v. r.“ - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, uveřejněné pod R 84/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).9. Podle § 1205 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) způsobilý být členem voleného orgánu nebo zástupcem právnické osoby jako člena takového orgánu je ten, kdo je plně svéprávný a je bezúhonný ve smyslu jiného právního předpisu upravujícího živnostenské podnikání.10. Podle § 155 odst. 1 věty druhé o. z., ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.11. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.12. K výkladu posledně citovaného ustanovení dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 1 As 286/2019, s odkazy na starší judikaturu, následující:a. „Nálezem ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, č. 151/2009 Sb., Ústavní soud zrušil původní znění § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, neboť dospěl k závěru, že toto ustanovení, podle něhož se za bezúhonného nepovažoval ten, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, nebyl v souladu s ústavním pořádkem. V návaznosti na nález sp. zn. Pl. ÚS 35/08 zákonodárce přistoupil k novelizaci § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Změna byla provedena zákonem č. 155/2010 Sb., od jehož účinnosti je dikce § 6 odst. 2 živnostenského zákona ve shora citovaném znění.b. Dále Ústavní soud dovodil, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. Tato podmínka však musí splňovat hlediska, která pro posouzení normativního prostředku, zajišťujícího jedno a omezujícího jiné základní právo či svobodu, plynou z principu proporcionality.c. Souvislost skutkové podstaty (respektive trestného činu) s podnikáním je tedy nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby a tuto souvislost řádně zdůvodnit, neboť jen tak je možné dostát požadavkům ústavně konformního výkladu.“d. Existují určité trestné činy, které budou pro svou obecnou povahu souviset s jakoukoliv podnikatelskou činností. Tato souvislost by však „musela být ve všech takových případech odůvodněna vztahem ke každé jednotlivé podnikatelské činnosti. Výklad podmínky bezúhonnosti, dle kterého trestný čin spáchaný v souvislosti s některou z podnikatelských činností osoby je automaticky důvodem pro zrušení všech jejích živnostenských oprávnění, neúměrně zasahuje do základního práva podnikat a je tak v rozporu s Ústavou.“13. S uvedenými závěry se odvolací soud ztotožňuje s tím, že by měly platit obdobně i pro poměry společenství vlastníků bytových jednotek, u kterých se (s ohledem na účel těchto společenství popsaný v § 1194 odst. 1 o. z.) ochrana třetích osob nepoměřuje s ústavně zakotvenou svobodou podnikání, nýbrž s principem vnitřní autonomie společenství vlastníků, jehož součástí je i svobodná volba členů volených orgánů společenství. Požadavek bezúhonnosti slouží navíc i ochraně samotných vlastníků (členů společenství) před neuváženou volbou osoby nezpůsobilé k výkonu funkce při správě domu a pozemku. Nezpůsobilost člena voleného orgánu společenství vlastníků jednotek k výkonu funkce pro nedostatek bezúhonnosti proto podle odvolacího soudu nastává tehdy, jestliže povaha spáchaného trestného činu zakládá důvodnou pochybnost, že zvolená osoba je schopna vykonávat funkci člena voleného orgánu společenství, spočívající v zajišťování správy domu a pozemku, řádně, tedy s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí (§ 159 odst. 1 o. z.).14. Pro povahu spáchaného trestného činu je podle odvolacího soudu podstatný výrok odsuzujícího trestního rozsudku, kterým je rejstříkový soud vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). „Soud je přitom vázán výrokem, nikoliv odůvodněním trestního rozsudku. Z výroku o vině je však nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele“ (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3136/2021, s odkazy na starší rozhodnutí).15. V projednávané věci se z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 To 62/20241323, podává, že jím byl zrušen napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu a soud uznal navrhovatelku a jejího životního partnera , tituly před jménem, vinnými následujícím skutkem (zkráceně): S cílem vylákat z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad pro období 2007-2013 dotaci na výstavbu penzionu v , adresa, , na kterou by navrhovatelka neměla nárok, na sebe navrhovatelka dne 5. 2. 2010 převedla podíl ve společnosti , právnická osoba, ., aby tak získala společnost s dvouletou historií, a společnost přejmenovala na , právnická osoba, . Navrhovatelka na , právnická osoba, . následně převedla rozestavenou budovu s pozemkem v , adresa, za kupní cenu 400 000 Kč, a protože tuto částku , právnická osoba, . neměl, použila navrhovatelka k její úhradě rezervační zálohu v uvedené výši, složenou zájemcem o koupi bytu, a to bez jeho vědomí. Dále bylo zapotřebí k žádosti o dotaci doložit schopnost projekt penzionu financovat z prostředků , právnická osoba, . K tomu posloužila částka 14 750 000 Kč, kterou , tituly před jménem, převedl z prostředků společnosti , právnická osoba, ., jejímž byl jediným akcionářem a předsedou představenstva, na svůj vlastní účet, z něj na účet navrhovatelky a z něj na účet , právnická osoba, ., kde byla uložena jen několik dnů. Po opatření výpisu, jenž byl přiložen k žádosti o dotaci, navrhovatelka převedla uvedenou částku zpět přes svůj vlastní účet na účet , adresa, , který peníze vrátil zpět , právnická osoba, . V žádosti o dotaci, ve které mj. prohlásila, že všechny uvedené údaje jsou pravdivé, uvedla jako členku projektového týmu ekonomku , Anonymizováno, , která ekonomkou nebyla a o uvedení svého jména v žádosti nevěděla. Poté, co byla , právnická osoba, . dotace ve výši 16 150 881 Kč schválena, navrhovatelka přizvala do výběrového řízení na dodavatele stavby penzionu i , právnická osoba, ., který disponoval informacemi nedostupnými ostatním zájemcům, v průběhu výběrového řízení jako členka hodnotící komise předstírala nestrannost, čímž umožnila výběr , právnická osoba, jako zhotovitele, což si od počátku přála. Po zahájení výstavby , právnická osoba, . postupoval v rozporu s projektovou dokumentací, což navrhovatelka tajila, a až poté, co tento rozpor byl zjištěn při místním šetření, uzavřela dne 18. 7. 2011 s Regionální radou regionu soudržnosti Severozápad dohodu o ukončení smlouvy o poskytnutí dotace. Dotace tedy nikdy nebyla vyplacena.16. Podle uvedeného rozsudku tím navrhovatelka spáchala zločiny dotačního podvodu ve stadiu pokusu, poškození finančních zájmů Evropské unie ve stadiu pokusu a zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, za což jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na 2 roky a peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 2 000 Kč, tj. 200 000 Kč.17. Odvolací soud je toho názoru, že povaha trestného činu, za který byla navrhovatelka odsouzena, zakládá důvodnou obavu, že funkci předsedkyně výboru společenství nebude řádně vykonávat. Správa domu a pozemku je běžně spojena jak s podáváním žádostí o dotace z dotačních programů státu, Evropské unie či obcí na rekonstrukci bytového fondu, na energetické úspory apod., tak i s výběrem zhotovitelů stavebních a jiných odborných prací při opravách a rekonstrukcích domu. Jestliže ze skutkové věty trestního rozsudku plyne, že navrhovatelka při podání žádosti o dotaci a při výběru zhotovitele stavby nepostupovala poctivě, nýbrž fingovala skutečnosti, jež měla doložit, a upřednostňovala stavební firmu svého partnera, plyne z toho důvodná obava, že bude i při správě domu a pozemku společenství dávat přednost vlastním zájmům před zájmy společenství.18. Závěr rejstříkového soudu, že trestní rozsudky měly za následek ztrátu bezúhonnosti na straně navrhovatelky, a tím zánik její funkce předsedkyně výboru společenství, je tedy věcně správný.19. Napadené usnesení není podle odvolacího soudu nepřezkoumatelné, neboť důvody svého rozhodnutí vysvětlil rejstříkový soud s ohledem na svůj právní názor dostatečně. Případné nedostatky odůvodnění zjevně nebránily navrhovateli formulovat odvolací důvody (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod R 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).20. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).21. Jak shora vysvětleno, řízení podle § 101 z. v. r. nelze zahájit bez návrhu podle § 78 odst. 1 druhé věty z. v. r. V takovém řízení se proto o nákladech řízení nerozhoduje podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nýbrž podle § 142 a násl. o. s. ř., použitelných podle § 224 odst. 1 o. s. ř. přiměřeně i pro řízení odvolací, tedy podle zásady úspěchu ve věci. V projednávané věci navrhovatelka úspěšná nebyla a společenství žádné náklady nevznikly.