Vrchní soud v Praze 93 Ncp 404/2026-27 – O vydání tří funkčních klíčů od vchodových dveří

Žalobou, označenou jako žaloba na ochranu práv člena bytového družstva a k odstranění neoprávněného zásahu, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 18. 5. 2026, se žalobce ve vztahu k žalovanému domáhá vydání tohoto rozsudku: „I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat žalobci další tři funkční klíče od vchodových dveří domu č. p. , Anonymizováno, , nacházející se na adrese , adresa, , , adresa, – , Jméno žalovaného B, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovanému se ukládá povinnost zdržet se jakéhokoli jednání, kterým by žalobci bez zákonného nebo smluvního důvodu znemožňoval nebo podstatně ztěžoval výkon jeho práv člena bytového družstva, zejména právo užívat byt a přijímat v něm své děti v rámci stanoveného styku včetně přiměřeného a nerušeného přístupu do bytu na adrese na adrese , adresa, , , adresa, – , Jméno žalovaného B, .“2. Žalobce, coby člen žalovaného bytového družstva, uvedl, že po celou dobu užívání bytu měl k dispozici více klíčů od vchodových dveří domu, a to jak pro vlastní potřebu, tak pro oprávněné osoby, které byt navštěvují v souvislosti s jeho bydlením. Dne 19. 11. 2025 došlo ze strany žalovaného k výměně zámků vchodových dveří domu, přičemž žalobci byl následně vydán pouze jediný bezpečnostní klíč bez možnosti si udělat náhradní klíč. Žalobce opakovaně žádal o vydání dalšího přiměřeného počtu klíčů za příslušnou úplatu, minimálně odpovídajícího dosavadnímu faktickému stavu /3 ks/. Žalovaný tyto žádosti odmítl, aniž by svůj postup opřel o platné stanovy družstva, domovní řád nebo jiné obecně závazné pravidlo. Žalovaný odkázal na ničím nepodloženou zvyklost, kdy na jeden byt má údajně připadat vydání 1 až 2 klíče, avšak ani dva klíče nemá žalobce k dispozici. Jednání žalovaného představuje dle žalobce svévolné omezení členských práv, rozporné s § 212 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný tím rovněž znemožňuje řádný rodinný a pracovní život žalobce. Žalobce přitom považuje za šikanózní požadavek žalovaného, podmiňující vydání dalších klíčů žalobci zápisem dětí do evidenčního listu. Uvádí dále, že současně je jednatelem obchodní společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která má se souhlasem žalovaného umístěno sídlo v předmětném bytě. Tato věc se dotýká také práv jediného společníka společnosti, kterým je matka žalobce, která je spoluzodpovědná za to, že sídlo zapsané v OR je skutečné a že je v něm přebírána pošta.3. Předkládající soud, Obvodní soud pro Prahu 9, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze coby soudu nadřízenému k rozhodnutí dle § 104a odst. 2 o. s. ř. Předkládající soud má s odkazem na 9 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. za to, že ve věci není věcně příslušný, věc má být vedena u příslušného krajského soudu, tj. konkrétně u Městského soudu v Praze.4. K příslušnému poučení předkládajícího soudu ve smyslu ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. /č. l. 14, 15 spisu/ vzal žalobce svou žalobu zpět /podání na č. l. 16, 17 spisu/.5. Žalovaný „souhlasí s předáním věci příslušnému krajskému soudu, tj. Městskému soudu v Praze.“6. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.7. Podle ustanovení § 104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak.9. Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. e/ o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci.10. Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace.11. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva.12. V komentáři k ustanovení § 575 zákona č. 90/2012 Sb. autora Filipa Cilečka, obsaženého v publikaci: Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 1316 s. /zdroj beck online/, /v němž autor rozlišuje práva člena družstva na práva základní a doplňková/, je odkazováno na právní větu, vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1603/2016, jež zní: „Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří (bez ohledu na to, jak jejich charakter pojímají stanovy družstva) mezi členská práva a povinnosti člena bytového družstva.“13. Dále je třeba uvést, že v odůvodnění citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1603/2016, ze dne 26. dubna 2016, jsou mimo jiné obsaženy tyto teze: „V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněném pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 7/2015“), pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právy a povinnostmi spojenými s členstvím v bytovém družstvu, označovanými též jako členský podíl, jsou jednak individuální práva a povinnosti určené stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Individuální práva a povinnosti člena družstva vztahující se ke konkrétnímu bytu jsou přitom souhrnem subjektivních práv a povinností člena družstva, která vyplývají nejen ze stanov, ale v případě tzv. bydlícího člena především též z nájemní smlouvy uzavřené mezi členem družstva a družstvem, neboť zejména v ní jsou daná práva a povinnosti individualizována jak co do svého obsahu, tak předmětu, k němuž se vztahují (bytu, k němuž se připínají) [srov. R 7/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněný pod číslem 109/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Jednoduše řečeno, práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří (bez ohledu na to, jak jejich charakter pojímají stanovy družstva) mezi členská práva a povinnosti člena bytového družstva.“14. Pro rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu je zásadní vylíčení skutku v žalobě /návrhu na zahájení řízení/.15. Žalobce svůj nárok odvozuje od svého členství v žalovaném družstvu, tvrdí, že ze strany žalovaného družstva jsou porušována jeho členská práva. Na podporu svého přesvědčení o oprávněnosti uplatněného nároku žalobce uvádí, že porušení popsaných práv člena družstva má dopad do jeho dalších práv vně družstevního vztahu. Z těchto /“vnějších“/ vztahů však evidentně žádný nárok neuplatňuje.16. V otázce věcné příslušnosti soudu lze s odkazem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu uzavřít, že nárok, jak je v žalobě konstruován a skutkově vymezen, je z hlediska věcné příslušnosti soudu podřaditelný pod ustanovení § 9 odst. 2 písm. e/ o. s. ř. Nikoliv tedy pod § 9 odst. 2 písm. f/ o. s. ř., jak je v předkládací zprávě uváděno.17. Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl podle ustanovení § 104a odst. 2 věta in fine o. s. ř. tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. /bod I. výroku/. V bodě II. výroku rozhodl podle ustanovení § 104a odst. 6 o. s. ř. o postoupení věci Městskému soudu v Praze.18. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni /§ 104a odst. 7 o. s. ř./, rozhodnutím v bodu II. výroku tohoto usnesení není podle ustanovení § 104a odst. 6 část věty za středníkem o. s. ř. dotčeno ustanovení § 105 o. s. ř.