11 Tdo 1039/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 1039/2025-775USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 1. 2026 o dovolání obviněného O. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, č. j. 12 To 89/2025-690, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 4/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. P. odmítá.Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 2. 2025, č. j. 1 T 4/2025-633, byl obviněný O. P. uznán vinným ze spáchání pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) [skutek pod bodem III. výroku o vině]. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil společně s obviněným K. Č. tím, že: dne 25. 7. 2024 v době od 13:30 do 19:00 hod. opatřili chemikálie k výrobě drogy pervitin obviněnému P. K. tím způsobem, že obviněný P. K. požádal o opatření chemikálií obviněného O. P., který následně požádal obviněného K. Č., aby zakoupil jód, přičemž je obviněná R. M. odvezla svým vozidlem zn. Škoda Octavia, RZ: XY, do prodejny chemikálií DORAPIS na adrese XY, kdy K. Č. vešel do prodejny jód zakoupit, avšak mu bylo sděleno, že jód nemají, z tohoto důvodu následně odjeli k bydlišti K. a M. na adresu XY, okres XY, kde obviněná R. M. vystoupila a na místo řidiče si přesednul obviněný K. Č., který odjel s obviněným O. P. do prodejny chemikálií Alchema 3000,s.r.o., na adresu XY, kde obviněný K. Č. v prodejně na svůj občanský průkaz v čase 16:43 hodin zakoupil 2 kg jódu za 12 000 Kč a následně odjeli zpět do bydliště obviněného P. K. v XY, kde zaparkovali vozidlo obviněné M., ve kterém zanechali zakoupený jód, načež obviněný P. K. tuto chemikálii následně v noci ze dne 25. 7. 2024 na 26. 7. 2024 užil k výrobě drogy pervitin, který byl dne 26. 7. 2024 v rámci domovní prohlídky nalezen v množství nejméně 637 gramů, po dosušení 545,22 gramů s obsahem 77,74 % (hmotnostního), tj. v přepočtu 423,85 gramů účinné látky metamfetamin ve čtyřech igelitových sáčcích o rozměrech 115 x 200 cm v topící části kotle v dílně na pozemku bydliště obviněného P. K. v XY, přičemž tohoto jednání se obviněný O. P. dopustil i přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 3 T 93/2021, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2023, uznán vinným krom jiného ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a s psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl původně uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců, přičemž uvedený trest byl na základě výroku rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 2 T 45/2022, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 11 To 270/2023, nabyl právní moci dne 21. 9. 2023, zrušen a obviněnému byl uložen krom jiného souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. 2. Za uvedený zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 3. Pro úplnost lze doplnit, že citovaným rozsudkem soud prvního stupně současně uznal vinnými obviněného K. Č. (skutkem popsaným pod bodem III. výroku o vině), obviněného P. K. (skutky pod body I. a IV. výroku o vině) a obviněnou R. M. (skutkem popsaným pod bodem II. výroku o vině) a uložil jim tresty [jak je konkretizováno ve výrocích o vině a trestu týkajících se těchto obviněných]. 4. Proti tomuto rozsudku podali obvinění O. P., K. Č. a P. K. a dále státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně (učinil tak v neprospěch obviněných O. P. a K. Č. do výroků o trestech) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 5. 2025, č. j. 12 To 89/2025-690, tak, že je všechna podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní obviněný O. P. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce Mgr. Václava Zelenky, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. s tím, že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a také, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a existuje tu i stav jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. 6. V dalším textu dovolatel uvádí, že považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za nesprávná, vnitřně rozporuplná, nelogická v kontextu dalších skutečností, opisná ve vztahu k obžalobě, vyfabulovaná, s prvky domyšlení skutkového děje, který se nestal a stát se ani nemohl. Má za to, že jsou tudíž rozhodnutími nezákonnými, nespravedlivými, obtížně přezkoumatelnými pro logické rozpory, přičemž postrádají též základní prvky, na které myslí jedna z nejvýznamnějších zásad trestního práva, a to zásada in dubio pro reo. Vyslovuje názor, že předmětná rozhodnutí jsou nejen věcně a obsahově nesprávná, ale byla vystavěna i na vadném procesním řízení soudu prvního stupně, když tento rozhodoval v rozporu s kontradiktorností řízení na základě opakovaně obhajobou zpochybňovaných kopií listin, čímž založil naprosto nepřípustnou praxi uznat na vinu na základě listinných důkazů (jež jsou přímou oporou skutkové věty) založených ve spise v prosté kopii. V této souvislosti vytýká odvolacímu soudu, že pak tuto praxi soudu prvního stupně zcela nemístně aproboval a kontinuálně přispěl k porušení jeho práva na obhajobu a na spravedlivý proces. Dále je přesvědčen, že oba soudy nepostupovaly podle § 125 tr. ř., neboť v odůvodnění svých rozhodnutí se nevypořádaly s jeho obhajobou a nevedly polemiku s jeho skutkovou i právní argumentací; odvolací soud pouze mechanicky převzal názor soudu prvního stupně, o čemž svědčí celá řada odkazů na rozsudek tohoto soudu, a soud prvního stupně převzal názor státního zástupce uvedený v jeho závěrečné řeči, jenž byl spíše vykresleným příběhem bez opory v konkrétních a zákonných důkazech. Současně poukazuje na obsahovou chybu rozsudku soudu prvního stupně mající podle jeho názoru vliv na jeho vykonatelnost, jíž je chybějící odkaz či specifikace příslušného zákona či jiného právního předpisu v části výroku o vině vymezující právní kvalifikaci jím spáchaného skutku jako pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [k zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku]. 7. V podrobnostech obviněný namítá, že soud prvního stupně se dopustil minimálně dvou procesních vad. Předně byly provedeny k důkazu čtením podle § 211 odst. 1 tr. ř. výpovědi svědků A. H. a Ľ. P. z přípravného řízení bez jeho souhlasu, a tedy tyto nejsou důkazy zákonně provedenými soudem během hlavního líčení. Zdůrazňuje k nim, že byly pořízeny v době předcházející doručení usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osobě, a nesouhlasí s tvrzením soudů, že tito svědci ve vztahu k němu ničeho nevypovídali, resp. jejich výslechy se jej netýkaly, a proto jeho (ne)souhlas s jejich čtením je lhostejný. Považuje takový postup za nemístné obcházení práva obhajoby nesouhlasit s výslechy procesně nepoužitelnými před soudem prvního stupně. Dodává, že vyjádřením nesouhlasu se čtením daných svědeckých výpovědí uplatnil své procesní právo, svůj nesouhlas nebyl povinen odůvodňovat a nelze jej považovat ani za obstrukci, jak tvrdí soud prvního stupně. Tento soud však jeho nesouhlas nerespektoval a oba výslechy z přípravného řízení provedl, ačkoli měl hlavní líčení odročit a oba svědky nově předvolat. Za takové situace pak podle jeho názoru nelze souhlasit ani s konstatováním odvolacího soudu, že soud prvního stupně provedl v souladu s procesními předpisy dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí, zhodnotil je podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinil logicky vyplývající skutkové závěry, neboť z předmětných důkazů mohly být získány informace významné pro jeho obhajobu, když jeho skutek a skutek obviněného P. K. spolu souvisejí. Konečně zdůrazňuje, že § 211 odst. 1 tr. ř. neuvádí, kterého z obviněných je souhlasu třeba a kterého nikoliv, čili nečiní selekci, koho se týká či netýká; uvedeným postupem tudíž bylo porušeno jeho právo na řádnou obhajobu a na spravedlivý proces. 8. Druhým procesním pochybením je podle názoru dovolatele skutečnost, že soud prvního