11 Tdo 108/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 108/2025-282 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 5 To 103/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 26/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2023, č. j. 74 T 26/2023-218, byl obviněný M. Š. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku. Za to byl podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Vyjma toho okresní soud obviněnému podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v celkové výměře 10.000,- ,Kč, který je složen z dvaceti denních sazeb, přičemž jedna denní sazba byla určena částkou ve výši 500,- Kč. 2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 To 103/2024-252, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění okresního soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: v době od 1. 1. 2020 do 13. 2. 2023 v Ostravě na ulici XY i na jiných místech přes nesouhlas poškozené M. D. tuto obtěžoval svými žádostmi o to, aby s ním poškozená měla vztah, pod různými záminkami ji kontaktoval a vyhledával na pracovišti ve společnosti Witkowitz Mechanica, a. s., načež se poškozená rozhodla kvůli jeho dotěrnosti změnit zaměstnání a ze společnosti Witkowitz Mechanica, a. s., ke dni 31. 7. 2021 odešla, dále poškozenou obtěžoval zasíláním četných zpráv z mobilního telefonu, ačkoli mu na ně poškozená neodpovídala a změnila si kvůli němu své telefonní číslo, zprávy také zasílal rodinným příslušníkům poškozené, R. D., L. H. a K. H., od nichž se snažil zjistit, kde se poškozená vyskytuje a proč s ním nechce mít vztah, psal zprávy lidem, s nimiž se poškozená setkala, a svěřoval se jim se svým neopětovaným vztahem k poškozené, v létě 2021 opakovaně vyhledával poškozenou na její zahradě v Ostravě – XY, kde chodil po chodníku kolem plotu, poškozenou oslovoval, volal na ni, že s ní musí mluvit, ať ho vyslechne, že bez ní nemůže být, poškozená se v takových případech před obviněným schovávala do zahradní chatky a čekala, než obviněný odejde, v jednom případě hodil poškozené na zahradu růži, kterou ona vyhodila za plot, obviněný za to na poškozenou křičel a byl rozzuřený tak, že se ho poškozená bála, poškozená v důsledku obtěžujícího chování obviněného změnila i své zvyky, v obavě, aby ji tam obviněný nezastihl, přestala v zahradní chatce přespávat a bála se být sama na zahradě, měla strach za tmy chodit sama ven, bála se otevřít dveře od bytu, pokud někdo zvonil na její zvonek a ona neviděla, kdo stál před jejími dveřmi, poškozená v důsledku jednání obviněného pocítila újmu na zdraví. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný M. Š. podal proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 To 103/2024-252 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2023, č. j. 74 T 26/2023-218) prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku explicitně neodkázal na konkrétní dovolací důvod, avšak z obsahu jeho mimořádného opravného prostředku je dovoditelné, že své námitky zamýšlel podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně dovolatel namítl, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, neboť jeho jednání nebylo způsobilé vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život a zdraví (eventuálně o život a zdraví osob jí blízkých). 5. V rámci svého dovolání obviněný nejprve rekapituloval, že přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 tr. zákoníku je trestným činem trvajícím, a proto k naplnění jeho objektivních znaků je nutné prokázat dlouhodobost jeho jednání. K tomu dodal, že ke spáchání předmětného přečinu nedochází prvním dílčím útokem, ale až po uplynutí určitého časového období, během kterého se pachatel opakovaně a vytrvale dopouští svého jednání. K naplňování objektivních znaků skutkové podstaty daného trestného činu tedy dochází postupnou realizací jednotlivých dílčích útoků. 6. Z napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů přitom podle dovolatele nevyplývá, jak a kterým dílčím útokem mělo dojít k naplnění všech znaků objektivní stránky skutkové podstaty předmětného přečinu, stejně jako to, kterými z dílčích útoků měl v poškozené vzbuzovat důvodné obavy a jakým jednáním a ke kterému okamžiku měla intenzita jeho jednání vyvrcholit. Tyto nedostatky označil za důsledek nesprávného právního posouzení, jakož i nedostatečného odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. 7. Dále dovolatel prohlásil, že u tohoto typu trestné činnosti nejsou dostatečně patrné rozdíly mezi společensky přijatelným chováním, jednáním naplňujícím znaky soukromoprávního deliktu (nebo přestupku) a jednáním, jež má povahu trestného činu. Rozsudkem okresního soudu mu bylo pouze sděleno, že jeho jednání bylo společensky nepřijatelné a trestné, avšak z žádné části odůvodnění nevyplynulo, jaké konkrétní jednání vyvolalo u orgánů činných v trestním řízení nutnost aplikace trestní represe. 8. S odkazem na ustálenou judikaturu (vztahující se k projednávanému trestnému jednání) obviněný konstatoval, že jednání pachatele je nutné vždy posuzovat v širším kontextu, který zahrnuje např. znalost osobnosti a nebezpečných rysů pachatele, gradaci jeho agrese apod. Pro trestnost jednání pachatele není podstatné, jaký následek svým jednáním vyvolal, ale skutečnost, zda byl minimálně srozuměn s tím, že může v osobě poškozené vyvolat důvodnou obavu. Samotné obavy u osoby poškozené ještě neimplikují, že jednání pachatele bylo skutečně způsobilé tyto obavy vyvolat, neboť ten během svého jednání může vycházet pouze z obecných společenských konvencí. To však neznamená, že by skutečně byl srozuměn s tím, kterak oběť na jeho jednání zareaguje. V této souvislosti je nutné zkoumat např. to, zda oběť nereagovala na jednání pachatele nepřiměřeně citlivě. Dovolatel má přitom za to, že k výše popsané situaci došlo právě v nyní projednávaném případě. 9. V dosavadním řízení bylo prokázáno, že vůči osobě poškozené nikdy nevystupoval výhružným nebo násilnickým způsobem, a to ani skrytě. Objektivně tedy poškozené nikdy nezavdal důvod předpokládat, že by jeho „vyznávání lásky“ mělo vyústit v újmu na jejím zdraví. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že poškozená se jej obávala, dovolatel má za to, že se nejednalo o obavu důvodnou – byť připustil, že v některých případech jeho temperament přesáhl hranice základní lidské slušnosti, za to se však poškozené omluvil. Přestože jeho počínání a způsob komunikace je možné hodnotit jako amorální či nacházející se za hranicí společenských konvencí, není možné je vyhodnotit jako trestné. Dovolatel nikterak nezakrývá, že např. jeho SMS zpráva, kterou adresoval synovi poškozené a ve které uvedl, že poškozená má mít poměr se svým švagrem (který podle jeho slov má synovi nahradit zemřelého otce) byla necitlivá, rozhodně však nemohla vyvolat obavu o život nebo zdraví kterékoliv z dotčených osob, neboť obava ze zásahu do zdraví musí být na úrovni srovnatelné s ublížením na zdraví. 10. Přihlédl-li soud při posuzování způsobilosti jeho jednání k tomu, že poškozená je po náhlé smrti svého manžela osamoceně žijící ženou, pak dovolatel tvrdí, že k tomu nebyl důvod, neboť poškozené nikdy ani nenaznačil možnost fyzické konfrontace. Výpovědi svědků, které byly podle soudů nižších stupňů v souladu s výpovědí poškozené, však jeho jednání přeháněly. Pokud by byly jejich výpovědi ve shodě s realitou, měl soud prvního stupně zadat vypracování znaleckého posudku, který by prozkoumal jeho duševní stav, což se však nestalo. 11. Z výše uvedených důvodů má dovolatel za to, že rozhodnutí krajského i okresního soudu spočívají na nesprávném právním posouzení projednávaného trestného jednání, konkrétně zákonného znaku způsobilosti jeho jednání vzbudit v poškozené důvodné obavy. Vzhledem k tomu závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 To 103/2024-252, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2023, č. j. 74 T 26/2023-218, zrušil, a věc vrátil