11 Tdo 1114/2024 – Nejvyšší soud

11 Tdo 1114/2024-240 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání obviněného J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 14 To 100/2024, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 106/2023, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 3 T 106/2023 byl obviněný J. V. uznán vinným v bodech ad 1) – 2) přečinem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě ad 3) zločinem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen: I. za skutky ad 1) – 2) a sbíhající se přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a s psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 3. 2022, č. j. 3 T 22/2022–265, jenž právní moci nabyl téhož dne, podle 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 (čtyřiceti) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 3. 2022, č. j. 3 T 22/2022–265, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Za skutek ad 3) byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: v XY, okres XY, v XY, ale i na jiných místech v okrese XY, zdarma poskytl drogu pervitin s obsahem účinné látky metamfetamin (+)-1-fenylmethylaminopropan, což je zakázaná psychotropní látka uvedená v příloze č. 5, seznamu psychotropních látek č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, přičemž distribuce této látky za účelem toxikomanského zneužití je zakázána, čehož si byl obžalovaný vědom, a to: 1) E. J., v období nejméně od druhé poloviny roku 2020 do nejméně druhé poloviny roku 2021 nejméně v několika desítkách případů poskytl zdarma drogu pervitin vždy v množství nejméně 0,2 g na dávku, 2) Š. Š., v období od 9. 8. 2021 do prosince 2021 nejméně v jednom případě poskytl zdarma drogu pervitin v množství na jednu dávku při společném kouření, 3) N. S., v březnu 2023 v jednom případě poskytl zdarma drogu pervitin v množství na jednu dávku při společném kouření, přičemž si byl vědom, že distribuce drogy pervitin za účelem toxikomanského zneužití je zakázána, a jednání pod bodem 3) se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 3 T 22/2022, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2022, za přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 30 měsíců, jenž mu byl nařízen usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 5. 2023, č. j. 3 T 22/2022–379. 3. O odvolání obviněného J. V. rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 14 To 100/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu ad I. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného při nezměněných výrocích o vině a trestu ad II. jej odsoudil za přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a s psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku popsaný pod body 1. a 2. napadeného rozsudku a za sbíhající se přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a s psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 3. 2022, č. j. 3 T 22/2022-265, podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 30 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 3. 2022, č. j. 3 T 22/2022-265, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř., když je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a došlo k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští. 5. Námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se týkají skutkových zjištění, když zejména namítá nevěrohodnost výpovědi svědkyně E. J. Soud se na její tvrzení měl více zaměřit, zvláště pokud jde o významný rozpor mezi jejím údajem o poskytnutí drogy obviněným v několika desítkách případů a tvrzením obviněného, že jí drogu poskytl pouze dvakrát. Rovněž zdůraznil, že svědkyně situovala užívání drogy téměř výhradně do jeho vozidla, za nějž označovala Škodu Superb, který však nikdy nevlastnil, ale měl jej pouze na podzim roku 2020 krátkodobě vypůjčený od M. V. V jiných obdobích s ním prokazatelně nejezdil, o čemž svědčí záznamy o policejních kontrolách, neboť v květnu 2021 byl kontrolován ve vozidle Ford Focus a v říjnu 2021 ve vozidle Fiat Stilo. Výpověď svědkyně nemůže odpovídat realitě a nemůže být brána bez dalšího jako pravdivá, naopak se jako věrohodnější může jevit obhajoba obviněného, což by odpovídalo lépe době, po kterou užíval vozidlo Škoda Superb. Svědkyně J. si rovněž pletla časové údaje, což sama při hlavním líčení uznala. Obecné soudy nicméně na tyto rozpory nereagovaly a na dokazování ohledně doby užívání vozidla Superb obviněným víceméně rezignovaly. Namísto toho tyto skutečnosti nahradily domněnkami o jeho současném užívání více vozidel v kritickém období. 6. Stejně tak vytýká, že soudy zcela uvěřily svědkyni N. S., ačkoliv sama uvedla, že se jí pletou období („je to takové časově pro mě matné…“) a zjevně i v horizontu let, když si spletla Vánoce 2021 s rokem 2022. Přitom v tomto případě je časovost dosti podstatnou okolností. Soudy se např. nezamyslely nad tím, proč by obviněný, který jinak s poskytováním drog komukoliv skončil nejpozději v závěru roku 2021, ad hoc v jednom případě toto po více než 14 měsících porušil. Ze dvou verzí (obviněného a svědkyně S.), neboť jiné důkazy nebyly provedeny, se bez detailnějšího zdůvodnění přiklonily k verzi svědkyně, ačkoliv je zpochybněna i jinými svědky, navíc jde o osobu dlouhodobě užívající drogy. Tato skutková zjištění jsou tak v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, a proto úvahy soudů obou stupňů nemohou obstát. 7. Ve vztahu k dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítá, že nemůže obstát ani právní posouzení skutku, neboť soudy zvolená právní konstrukce zásadně odporuje základnímu principu trestního práva ne bis in idem. 8. Jde o situaci, kterou popsal před soudem prvního stupně i v rámci odvolacího řízení, nebyl však vyslyšen, kdy již v minulosti byl za v zásadě stejnou trestnou činnost odsouzen Okresním soudem v Táboře, a to konkrétně rozsudkem vyhlášeným dne 30. 3. 2022, přičemž výroková věta tohoto pravomocného rozsudku zněla „…je vinen, že v přesně nezjištěné době, nejméně však od července roku 2020 do současné doby…“. Tedy byl-li odsouzen v přechozí trestní věci dne 30. 3. 2022, že měl do současné doby páchat nějakou činnost, pak byl odsouzen za páchaní trestné činnosti od července 2020 do 30. 3. 2022. 9. Vzhledem k tomu, že se dostal v tomto trestním řízení opětovně do „křížku se zákonem“, rozhodující soud následně vyložil obsah neurčitě uvedeného časového zakotvení konce skutku „do současné doby“ tak, že dne 30. 3. 2022 byl vyhlášen rozsudek s časovým určením „od července roku 2020 do současné doby“, což znamená od července 2020 do 7. 6. 2021. S tím obviněný nesouhlasil ani v průběhu nalézacího řízení, ani po odsouzení soudem prvního stupně, a nemůže s tím souhlasit ani nyní, přičemž odůvodnění rozhodnutí obou soudů má za minimálně nepřesvědčivé, jde o snahu různými způsoby vysvětlit nev