11 Tdo 1126/2024 – Nejvyšší soud

11 Tdo 1126/2024-259 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání obviněného J. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 251/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 51/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 13 T 51/2024, byl obviněný J. Š. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl okresním soudem podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Jihlavě byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného ve výroku o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Krajský soud v Brně, který svým usnesením ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 251/2024, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Jihlavě se obviněný J. Š. předmětné trestné činnosti dopustil společně se spoluobviněným M. Š. v podstatě tím, že: ačkoli oba věděli, o jakou látku se jedná a že s ní je možné nakládat pouze na základě zvláštního povolení, jehož držitelem nejsou, tak a) obviněný M. Š. dne 23. 3. 2024 v odpoledních hodinách v XY převzal za účelem dalšího prodeje drogu pervitin ve dvou sáčcích o celkové hmotnosti asi 40,258 gramů, o čemž obviněný J. Š. věděl, a při tomto vědomí obviněného M. Š. převážejícího pervitin vezl do Jihlavy, a následně téhož dne v době kolem 19:00 hod. v obci XY, okr. XY, byl tento pervitin při policejním zásahu nalezen v osobním motorovém vozidle Škoda Superb, r. z. XY, jehož majitelem je obviněný J. Š., přičemž pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako psychotropní látka, a obviněný J. Š. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 10 T 62/2014, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2014, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 13 T 263/2015, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2017, odsouzen mj. pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 96 měsíců nepodmíněně, ze kterého byl podmínečně propuštěn dne 20. 7. 2023 se zkušební dobou do 20. 7. 2029. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 251/2024, napadl obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. ř., neboť podle jeho mínění jsou skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále pak podle názoru obviněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až písm. l) tr. ř. 5. Obviněný v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že byl odsouzen fakticky pouze za to, že odvezl svého bratra, spoluobviněného M. Š. (dále též jen „spoluobviněný“), z návštěvy domů a Krajskému soudu v Brně vytkl, že v napadeném usnesení nepřijatelně zkreslil důkazní situaci a předložil vlastní verzi skutkového děje, aniž by k tomu provedl potřebné důkazy. Zároveň podle obviněného odvolací soud zcela rezignoval na svoji přezkumnou činnost a řádně se nevypořádal se vznesenými námitkami. Podle dovolatele přitom nebyl proveden jediný důkaz svědčící o tom, že by byť i jen tušil, že spoluobviněný převzal drogu od svědka M. Š. za účelem jejího prodeje, přičemž oba soudy nižších stupňů vycházely jen z prvotního doznání obviněného z přípravného řízení. Nevzaly přitom v potaz, že tuto výpověď obviněný učinil v důsledku svého neuspokojivého zdravotního stavu, který si dvakrát vyžádal urgentní zásah lékařů a navýšení medikace v podobě léků na uklidnění, přičemž po svém zadržení byl v šoku a nebyl schopen řádně vnímat veškeré okolní vjemy. Podle obviněného ani jeho doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení jejich zákonné povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V tomto kontextu dále poukázal na výpověď svědka M. Š., který potvrdil, že obviněný o trestné činnosti spoluobviněného nevěděl, do XY jel pouze na návštěvu a nikoli s úmyslem spáchat trestnou činnost, či k jejímu spáchání napomoci. Výpověď jmenovaného svědka pak korespondovala s výpovědí spoluobviněného z hlavního líčení, v níž tento rovněž potvrdil, že obviněný o jeho záměru převzít drogu a dále ji distribuovat nevěděl. Podle dovolatele je pochopitelné, že pokud spoluobviněný v přípravném řízení vypovídal jinak, činil tak ve snaze bagatelizovat vlastní roli v trestné činnosti. Napadenými rozhodnutími tedy podle obviněného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když orgány činné v trestním řízení rezignovaly na prokázání jeho viny a v rozporu se zásadou in dubio pro reo se spokojily pouze s jeho údajným „doznáním“ z přípravného řízení, kteréžto vytrhly z kontextu. 6. Obviněný dále namítl, že k naplnění subjektivní stránky trestného činu je v případě účastenství vyžadován tzv. dvojí úmysl, tzn. že jednání účastníka musí zahrnovat úmysl účastnit se na úmyslném trestném činu hlavního pachatele a zároveň musí chtít k jeho jednání přispět právě svojí účastí. V tomto kontextu obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, přičemž opakuje, že byl pouze přítomen při trestné činnosti spoluobviněného, do této se nijak nezapojil, nechtěl o ní nic vědět a spoluobviněnému ani nenabídl jakoukoli pomoc. Navíc si v dané době nemohl být jistý, že je spoluobviněným skutečně páchána trestná činnost, neměl bližší vědomost o obsahu pytlíků, které spoluobviněný v jeho přítomnosti převzal, o množství dané látky, či záměru spoluobviněného stran další dispozice s ní. Podle obviněného by se tedy v tomto případě dalo maximálně polemizovat o tom, že nepřekazil trestnou činnost spoluobviněného. 7. Konečně pak obviněný směřoval své námitky i do jemu uloženého trestu odnětí svobody. K tomu namítl, že tento trest považuje za nepřiměřený s ohledem na to, že fakticky pouze odvezl spoluobviněného z návštěvy domů, přičemž pominout nelze ani to, že bude muset vykonat i zbytek trestu z předešlého odsouzení. Zároveň podle jeho mínění není správné, pokud byl potrestán přísněji než spoluobviněný, který byl hlavním pachatelem jednání, na němž se měl obviněný podílet pouze jako pomocník. 8. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 251/2024, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 13 T 51/2024, a dále aby věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 9. K dovolání obviněného zaslala své písemné stanovisko ze dne 2. 1. 2025, sp. zn. 1 NZO 911/2024-14, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně konstatuje, že dovolání obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. K vlastním námitkám uplatněným obviněným pak státní zástupkyně uvádí, že Okresní soud v Jihlavě realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál i Krajský soud v Brně, který podané odvolání řádně přezkoumal, přičemž se s uplatněnými námitkami přiléhavě vypořádal. 10. Stran odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů pak státní zástupkyně poukazuje především na skutečnost, že v přípravném řízení se obviněný J