11 Tdo 1144/2003 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1144/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2003 Spisová značka:11 Tdo 1144/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1144.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1144/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2003 dovolání podané obviněným RSDr. L. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. 6 To 29/2003-671 ze dne 2. 6. 2003 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 14/2000, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný RSDr. L. H. byl rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 40 T 14/2000-598 ze dne 11. 12. 2002 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 6 To 29/2003-671 ze dne 2. 6. 2003 uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 trestního zákona a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 trestního zákona zařazen do věznice s dozorem. Vedle toho mu byl podle § 49 odst. 1 trestního zákona a § 50 odst. 1 trestního zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti let. Současně byl postupem podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby státního zástupce pro další stíhaný skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 trestního zákona. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně potvrzených soudem odvolacím se obviněný trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 trestního zákona dopustil tím, že 1. dne 6. 2. 1997, jako ředitel a současně předseda představenstva V. p. f. pro Čechy, Moravu a Slezsko G. a. s. se sídlem P., S. 35, bez vědomí představenstva a souhlasu valné hromady, uzavřel se společností M. s. r. o. se sídlem v P., Š. 809, zastoupenou JUDr. F. H., v níž byl současně společníkem a jednatelem, smlouvu o dílo, ve které předstíral, že jejím smyslem je získat prostory pro lékárny a jejich vybavení, a že se za tím účelem společnosti M. s. r. o. poskytuje penzijním fondem záloha ve výši 29.226.000,-Kč, ačkoliv se ve skutečnosti jednalo o půjčku ve prospěch této společnosti, jejímž cílem bylo zajistit pro M. s. r. o. finanční prostředky na nákup technologie skladového hospodářství, případně zabezpečit další investiční aktivity v souvislosti s jejím podnikáním a nedostatkem finančních prostředků, neboť poté, co částku ve výši 29. 221.000,-Kč převedl z účtu PF G. a. s. na účet M. s. r. o. č. 3483-11126/0440, vedeného u Ž. b. a. s. P., tuto dalším příkazem k úhradě v cizí měně na částku 1.000.000,- USD nechal převést na účet č. RC-100.469.1 vedený u banky S. B. C., S. B. S., na jméno E. B. k realizaci údajného příslibu jmenovaného o jejím zhodnocení blíže nezjištěnými finančními transakcemi, ke kterým však nedošlo a penzijnímu fondu tak byla způsobena škoda ve výši 29.221.000,-Kč, 2. dne 4. 9. 1997, opět jako ředitel a předseda představenstva V. p. f. pro Čechy, Moravu a Slezsko G. a. s. se sídlem v P., S. 35, bez vědomí jeho představenstva a souhlasu valné hromady, uzavřel se společností N. s. r. o. se sídlem v P., Š. 809, kde byl jediným společníkem a současně i jednatelem, smlouvu, ve které předstíral, že jejím smyslem je poskytnutí zálohy na nákup nemovitosti, na jejímž základě byla společnosti N. s. r. o. poskytnuta penzijním fondem částka ve výši 2.900.000,- Kč, ačkoliv tyto finanční prostředky měly být ve skutečnosti použity prostřednictvím V. G. zčásti k získání částky 1.000.000,- USD, kterou předtím z účtu společnosti M. s. r. o. odeslal na účet E. B., a jednak na další, blíže nezjištěné zhodnocení, které posléze obviněný, poté, co mu V. G. z původně předané částky 2.900.000,? Kč vrátil 2.000.000,-Kč, realizoval sám tím způsobem, že tuto částku vložil nejdříve na svůj soukromý účet č. 126220674/5100 vedený u IPB a. s. P., odkud jí dne 16. 10. 1997 příkazem k úhradě v cizí měně na částku 60.000 USD nechal převést ve prospěch účtu č. 777177838 vedeného u T. Ch. M. B., pobočka A. N. Y. 122 11 USA ve prospěch nezjištěné firmy, či osoby, aniž by pak následně došlo k jejímu vrácení, čímž způsobil penzijnímu fondu škodu ve výši 2.900.000,-Kč. Proti odsuzujícím výrokům rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 6 To 29/2003-671 ze dne 2. 6. 2003 jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu zamítnuto. Opis tohoto rozhodnutí byl doručen obviněnému dne 30. 6. 2003, jeho obhájci dne 26. 6. 2003 a Městskému státnímu zastupitelství v Praze dne 24. 6. 2003. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze a proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dne 29. 8. 2003 prostřednictvím obhájce dovolání. Jako dovolací důvody v něm uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Odkázal přitom na zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) trestního řádu. V odůvodnění tohoto dovolání obviněný namítá, že soudy prvního i druhého stupně jej neprávem shledaly vinným a odsoudily jej, aniž by byly dostatečné důkazy pro vyslovení závěru, že svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty určitého trestného činu. Současně zdůrazňuje, že obě napadená rozhodnutí se sice opírají o velice pečlivě a podrobně provedené důkazní řízení a hodnocení důkazního stavu věci v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu, avšak skutková zjištění učiněná na základě vyhodnocení provedených důkazů nejsou podle jeho názoru správná a v důsledku toho nejsou správné ani právní závěry soudů obou stupňů. V tomto kontextu obviněný poukazuje na to, že co se týče skutku popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1., nebylo podle jeho přesvědčení prokázáno, že by ve smlouvě z 6. 2. 1997, kterou uzavřel jako představitel V. p. f. pro Čechy, Moravu a Slezsko G. a. s. se společností M. s. r. o. předstíral, že jejím smyslem bylo získat prostory pro lékárny a jejich vybavení, případně že by se jejím prostřednictvím snažil zastřít jiný právní úkon. Současně připomíná, že jeho úmyslem bylo uzavřít výhodný obchodní případ, zhodnotit použitou finanční částku a následně jí použít ke koupi drahé zahraniční technologie. V této souvislosti zdůrazňuje, že neměl žádný podvodný úmysl, naopak on sám byl podveden, a to E. B., jehož jednání vedlo ve svých důsledcích také k poškození penzijního fondu G. a. s. Ve vztahu ke skutku popsanému ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2. konstatuje obviněný, že skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů jsou správná, avšak vyslovuje přesvědčení, že ani v tomto případě z nich nelze dovodit jeho podvodný úmysl a tudíž ani naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu ve smyslu § 250 trestního zákona. Při nakládání s jemu svěřenými finančními prostředky si totiž počínal pouze nedbale, aniž by měl v úmyslu kohokoliv podvést. Konečně za nesprávný označuje obviněný postup odvolacího soudu, který zamítl jeho odvolání, aniž by byly splněny zákonem stanovené podmínky pro takové rozhodnutí. V tomto ohledu poukazuje na to, že všechny nyní namítané vady a nesprávné použití právní kvalifikace svého jednání soudem prvního stupně uplatnil již v rámci odvolacího řízení, avšak odvolací soud se s nimi náležitě nevypořádal. S ohledem na to obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 trestního řádu věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Kromě tohoto svého dovolání podaného prostřednictvím obhájce se obviněný na Nejvyšší soud obrátil s několika dalšími vlastnoručně sepsanými podáními, v nichž jednak žádá o odklad výkonu napadených rozhodnutí, jednak podrobně rozvádí další aspekty posuzovaných případů a vyjadřuje se k průběhu dosud proběhlého řízení. Na jedno z těchto podání - na své vyjádření a stanovisko z 28. 8. 2003 zpracované jím samotným bez prostřednictví obhájce - také odkazuje ve svém dovolání podaném prostřednictvím svého obhájce. V jeho textu namítá, že celé řízení bylo zmanipulováno v souvislosti s akcí Čisté ruce, že si soudy obou stupňů neopatřily všechny klíčové důkazy a řadu jeho důkazních návrhů zcela neopodstatněně zamítly, že provedené d