11 Tdo 1166/2020 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1166/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2020 Spisová značka:11 Tdo 1166/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1166.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Pomoc k trestnému činu Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 283 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1166/2020-790 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání, které podala obviněná A. D., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 10 To 49/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 115/2019, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. D. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 2 T 115/2019, byla obviněná A. D. uznána vinnou v bodě II.) výroku rozsudku pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná A. D. dopustila trestné činnosti tím, že: v přesně nezjištěné době dne 4. 3. 2019 ve Věznici XY, okr. XY, kde vykonává trest odnětí svobody, nejméně v jednom případě za pomocí povolených telefonických hovorů prostřednictvím služby BVfon instruovala obž. N. V., nar. XY, jakým způsobem a jaké množství psychotropní látky má do věznice zaslat, přičemž zásilka, konkrétně dopisní obálka o rozměrech 16,2 cm x 11,3 cm adresovaná na její jméno do Věznice XY - objekt XY, bez zjištění konkrétních údajů k osobě odesílatele, kdy pod poštovními známkami uvedené obálky se nacházelo přesně nezjištěné množství pervitinu (metamfetaminu), byla dne 9. 4. 2019 zajištěna při kontrole doručené pošty příslušníky Vězeňské služby ČR, Věznice XY, a tohoto jednání se dopustila, ačkoliv není držitelkou příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR k zacházení s návykovými látkami, kdy metamfetamin hydrochlorid /pervitin/ je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. 3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech i ohledně obviněných L. Š. a N. V. 4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná A. D. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 10 To 49/2020, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu 5. Citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadla obviněná A. D. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, směřujícím do výroku o vině i trestu, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinnou a uložen jí trest, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněná předně poukázala, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav nemá oporu v provedených důkazech, přičemž oba soudy při hodnocení důkazů postupovaly jednostranně v její neprospěch, když skutečnosti a důkazy svědčící v její prospěch pominuly či bagatelizovaly. Tím se dopustily nepřípustné selekce jednotlivých důkazů v její neprospěch a porušily zásady ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 7. Za stěžejní obviněná označila skutečnost, že skutkové závěry a hmotněprávní posouzení jejího jednání soudy založily na procesně nepoužitelném důkazu. V této souvislosti zpochybnila legálnost důkazu v podobě záznamu telefonického hovoru, který z věznice učinila, kdy se de facto jedná o odposlech, který orgány činné v trestním řízení provedly bez splnění zákonných požadavků podle § 88 tr. ř. a 89 tr. ř. Namítla, že napadená rozhodnutí vychází z nesprávného posouzení přípustnosti důkazního prostředku - záznamu telefonních hovorů pořízených podle § 18 odst. 5 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a § 25 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Mezi základní předpoklady zákonného pořízení důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu patří odůvodněný soudní příkaz vydávaný v přípravném řízení soudcem na návrh státního zástupce, k čemuž však v předmětné věci nedošlo, ani se nejedná o výčet trestných činů podle § 88 odst. 5 tr. ř., pro které se soudní příkaz za určitých podmínek nevyžaduje. Má tedy za to, že důkaz (odposlech a záznam telekomunikačního provozu) tímto nezákonným způsobem opatřený, je neúčinný a procesně nepoužitelný, a nemůže tvořit podklad výroku o vině. Protiústavní rovněž shledává výklad, že ve výkonu trestu odnětí svobody může docházet k omezení základních lidských práv. Postupem soudů došlo nejen k porušení jejího práva na zákonné trestní stíhání a práva na ochranu soukromí garantovaného čl. 8 odst. 2, čl. 10 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) i čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, ale je též v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, který se zabýval přípustností odposlechu opatřeného podle jiného právního předpisu než je trestní řád (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. Pl. I. ÚS 3038/07). 8. Dále obviněná uvádí, že i v případě, že by její zavinění ve vztahu k přisouzenému skutku podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku bylo prokázáno, nebyl by naplněn základní znak skutkové podstaty „obstarání pro jiného“, když z provedeného dokazování nelze dospět k závěru, že by měla obstarat omamnou nebo psychotropní látku pro jinou osobu, ale nanejvýše, že se pokoušela tuto látku obstarat pro svou potřebu. S ohledem na pochybnosti, pro koho tuto látku měla obstarat tak mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo dané jednání kvalifikováno podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2004, sp. zn. 7 To 507/2004 (TR 9/2005/III s. 242). Závěr soudů shledala v hrubém rozporu i s cílem právní úpravy, podle níž je třeba přednostně použít kvalifikované a privilegované skutkové podstaty, které jsou ve vztahu speciality k základním skutkovým podstatám. Ustanovení § 284 tr. zákoníku tak má před ustanovením § 283 tr. zákoníku aplikační přednost, neboť je ustanovením speciálním. Nicméně má za to, že v posuzovaném případě nenaplnila skutkovou podstatu ani tohoto trestného činu, neboť jeho základním znakem je přechovávání omamné nebo psychotropní látky v množství větším než malém. Protože přesné množství této látky se nepodařilo zjistit, když se jednalo o množství zanedbatelně malé, chybí zákonný znak skutkové podstaty i tohoto trestného činu, a měla tak být viny zproštěna. 9. V další části svého dovolání obviněná dále detailně polemizuje se závěry soudu prvního stupně, pokud jde o prokázání subjektivní stránky jejího účastenství ve formě pomoci na deliktu tzv. hlavní pachatelky N. V. V tomto směru namítla, že danou radu poskytla N. V. nevážně, pouze v žertu a její úmysl pomoci jí v páchání trestné činnosti tak není dán. Nemůže být tedy trestně odpovědná za svévolné jednání obviněné V., k němuž došlo po poměrně dlouhé době od tvrzeného poskytnutí rady, navíc se nejednalo o radu ničím objevnou či novou, ale mezi danou společností notoricky známou. V tomto ohledu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1015/2013, podle něhož pomoc z hlediska subjektivní stránky předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi, nikoliv jen znaky skutkové podstaty (rozhodnutí č. 51/2006 Sb. rozh. tr.). Je tak zřejmé, že pro účastenství ve formě pomoci s