11 Tdo 130/2013 – Nejvyšší soud

11 Tdo 130/2013-65 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2013 dovolání podané uprchlou obviněnou E. A. E. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 8 To 360/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 210/2011, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. A. E. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 2 T 210/2011, byla E. A. E. B. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. [zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009] (bod 1) a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (bod 2), za které byla podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Dále byl obviněné podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Podle skutkových zjištění se obviněná trestné činnosti dopustila tím, že 1. v měsíci červenci 2008 v B. jako jednatelka společnosti Iman International s. r. o., se sídlem Brno, Majdalenky 7, vylákala od společnosti ASPECT GROUP s. r. o., zastoupené jednatelem Ing. J. Z. V., částku ve výši 135.677,- Kč jako údajnou platbu za registraci u humanitární organizace UN ICER pod příslibem prodeje či zprostředkování prodeje zboží do afrických zemí pro tuto humanitární organizaci, kdy předstírala, že je zástupcem této humanitární organizace a že jí prodej zboží do afrických zemí zprostředkuje, o čemž Ing. J. Z. V. opakovaně ubezpečovala, ačkoli si byla vědoma, že tomu tak není a slibovaný prodej zboží neprovede ani nezprostředkuje, na základě jejího pokynu Ing. Z. V. vložila dne 24. 7. 2008 v B. na pobočce Volksbank CZ, a. s požadovanou finanční hotovost ve výši 135.677,- Kč za údajnou registraci na účet společnosti Iman International s.r.o. č. ........, přičemž obžalovaná žádnou platnou registraci u organizace UN ICER neprovedla, žádnou dodávku zboží do afrických zemí společnosti ASPECT GROUP s. r. o. nezprostředkovala a finanční prostředky použila pro vlastní potřebu, čímž způsobila poškozené společnosti ASPECT GROUP s. r. o., se sídlem Modřice, Husova 331, škodu ve výši 135.677,- Kč, 2. v měsíci dubnu a květnu 2009 v B. a v O. jako jednatelka společnosti Iman International s. r. o., se sídlem Brno, Majdalenky 7, vylákala od D. K., částku v celkové výši 797.300,- Kč jako údajnou platbu za registraci u humanitární organizace ICER působící v rámci OSN pod příslibem prodeje či zprostředkování prodeje zboží do Súdánu v rámci výstavby nových vesnic pro tuto humanitární organizaci, kdy předstírala, že je zástupcem této humanitární organizace a že mu prodej zboží do Súdánu zprostředkuje, o čemž D. K. opakovaně ubezpečovala, ačkoli si byla vědoma, že tomu tak není a slibovaný prodej zboží neprovede ani nezprostředkuje, na základě jejího pokynu D. K. vložil dne 22. 4 .2009 v O. na pobočce Volksbank CZ, a. s. požadovanou finanční hotovosti ve výši 670.000,-Kč a dne 6. 5. 2009 poukázal částku ve výši 127.300,- Kč za údajnou registraci, to vše na účet obžalované č. ........., přičemž obžalovaná žádnou platnou registraci u organizace UN ICER neprovedla, žádnou dodávku zboží do Súdánu ani jinam poškozenému nezprostředkovala a finanční prostředky použila pro vlastní potřebu, čímž způsobila poškozenému D. K., místo podnikání D. Ž., N. H., škodu ve výši 797.300,- Kč. Dále bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. Obviněná byla podle § 226 písm. b) tr. ř. částečně zproštěna obžaloby pro další skutek popsaný v rozsudku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti rozsudku soudu prvého stupně podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 8 To 360/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím ustanoveného obhájce JUDr. Filipa Horáka dovolání, kterým je napadla v celém rozsahu, stejně tak rozsudek soudu prvního stupně. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná se domnívá, že provedeným dokazováním nebylo bezpečně prokázáno, že by sebe nebo jiného obohatila. Namítá, že se soudy nezabývaly otázkou úhrady registračního poplatku ve prospěch organizace ICER, kterou provedla v eurech, což doložila listinnými důkazy. S tím se však soudy podle obviněné nijak nevypořádaly a zcela opomenuly přihlédnout k provedeným důkazům svědčícím v její prospěch. Je přesvědčena, že hodnocení důkazů a přijaté skutkové závěry jsou výrazem vnitřního rozporu, faktického omylu, čímž vybočují ze zásad spravedlivého procesu uvedených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudy učiněná skutková zjištění a přijaté právní závěry nebyly podle názoru obviněné řádně a srozumitelně odůvodněny. Dovolatelka má za to, že soudy neprovedly důkazy, které by prokázaly její úmysl poškodit poškozené. Dále soudy podle ní nijak nezkoumaly, zda poškozeným reálně nějaká škoda vznikla či jim za vynaložené finanční prostředky bylo poskytnuto protiplnění v podobě registrace u organizace ICER. Zdůraznila, že soudy zcela pominuly mezinárodní aspekt prošetřované trestné činnosti. V řízení nebyly dotazovány sudánské subjekty figurující rovněž ve smluvních vztazích, stejně tak organizace ICER, resp. D. A., který zabezpečoval agendu registrace a poplatků, příp. další osoby navrhované obhajobou. Je přesvědčena, že v jejím případě došlo chybným postupem soudů k porušení zásady presumpce neviny stanovené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť soud v odůvodnění rozhodnutí opakovaně uvádí, že obviněná je stíhána jako uprchlá, kdy to je považováno za usvědčující důkaz a praktické doznání viny. Důkazy podle ní nebyly hodnoceny samostatně a zároveň v jejich vzájemné souvislosti, ale byly pouze separovány důkazy o vině a ty, které prokazovaly její nevinu, byly ignorovány. Brojí proti názoru soudu prvního stupně, jenž je v rozporu s provedenými svědeckými výpověďmi, že je proti podstatě humanitární pomoci vybírat od společností ochotných dodávat zboží do rozvojových zemí jakýkoliv poplatek. Svědci naopak uvedli, že registrační poplatky umožňující subjektu vstup na místní trh jsou běžnou praxí. Zdůraznila, že ze strany poškozených nešlo o humanitární pomoc, ale o velké obchodní kontrakty mezi sudánskými ekonomickými subjekty a registrovanými partnery. Soud prvého stupně nijak nezdůvodnil, proč listiny vystavené zástupci sudánských institucí D.D.R. Komisí nemohou obstát, přičemž tyto důkazy prokazují oprávnění společnosti Iman International s.r.o. a obviněné vydávat certifikáty ICER a vybírat příslušné registrační poplatky. Uvedla, že nalézací soud považoval za usvědčující důkaz vyjádření Velvyslanectví České republiky v Káhiře učiněné M. S. Má za to, že toto vyjádření je však pouze interpretací skutečností z doslechu, co se dozvěděla třetí osoba od dalších subjektů prostřednictvím několika stupňové interpretace. Pravost tohoto vyjádření tak nelze ověřit a je podle dovolatelky zcela nepřípustné na něm postavit prokázání její viny. S ohledem na výše uvedené pak v závěru svého dovolání obviněná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí a poté zprostil obviněnou obžaloby. Ve lhůtě pro podání dovolání (§ 265e odst. 1 tr. ř.) podala obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. Marka Sedláka, kterého si zvolila na plnou moc, další dovolání, jež opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e) a l) tř. ř., neboť má za to, že odvolání bylo zamítnuto, ačkoliv v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř. Obviněná zdůraznila, že je od 21. 7. 2012 držitelkou diplomatického pasu Súdánské republiky. Z toho dovozuje, že je osobou požívající výsad a imunit podle mezinárodního práva a její trestní stíhání je od 21. 7. 2012 nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. a mělo být odvolacím soudem zastaveno. V tom spatřuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a l) tř. ř. Dále dovolatelka namítá, že jí byl nezákonně uložen trest vyhoštění na dobu pěti let, neboť v jejím případě nelze trest vyhoštění uložit viz § 57 odst. 3 písm. e) tr. zák. Obviněná je matkou nezletilých občanů České republiky, J. B. a N. B. Obě děti jí byly soudně (rozsudkem Městského soudu v brně ze dne 26. 7. 2006, č.j. 84 P 183/2004-194, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2007, č.j. 20 Co 587/2006-212) svěřeny do výchovy a s obviněnou žijí ve společné domácnosti. Obviněná je tedy rodinným příslušníkem občana Evropské unie (matkou svých nezletilých dětí), má povolený v České republice trvalý pobyt od 9. 7. 2001. Upozornila, že trest vyhoštění by jí bylo možno uložit po