11 Tdo 1349/2015 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1349/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 3. 2016 Spisová značka:11 Tdo 1349/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1349.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyhoštění Dotčené předpisy:§ 80 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1349/2015-41 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 dovolání, které podal obviněný T . T. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. 12 To 34/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 1/2015 a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného T. T. L. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 5 T 1/2015, byl obviněný T. T. L. uznán vinným přípravou zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 283 odst. 3 a § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu deseti let. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného a o zabrání věcí v rozsudku vyjmenovaných. Proti citovanému rozsudku podali obviněný (do výroku o trestu vyhoštění), spoluobviněný a státní zástupce odvolání. Na základě odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. 12 To 34/2015, napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k oběma obviněným ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr ř. nově rozhodl tak, že obviněnému T. T. L. podle § 283 odst. 3 za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Dovolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Miroslava Silovského. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V textu svého dovolání obviněný uvedl, že mu byl uložen trest vyhoštění, ačkoli byly splněny podmínky zákazu jeho uložení podle § 80 odst. 3 tr. zákoníku. Soud prvního stupně i odvolací soud nesprávně posoudily jeho rodinnou situaci a došly k závěru, že trest vyhoštění není v rozporu se zájmem na spojování rodin a obviněný nemá v České republice pracovní a sociální zázemí, přestože opakovaně navrhoval důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména že se mu a jeho družce v době pobytu ve vazbě narodila dcera. Soud však jeho tvrzení přirovnal k obdobným obhajobám trestně stíhaných vietnamských státních příslušníků, kteří uvádějí nově narozené děti či nové družky s českým občanstvím. V době, kdy byl obviněný vzat do vazby, bydlel již dva roky se svou družkou, která má v České republice povolen trvalý pobyt. Orgánům činným v trestním řízení tuto družku neuváděl, aby ji nezatahoval do probíhajícího trestního řízení. V průběhu trvání vazby jeho družka dne ... porodila dceru "Růži" *). Vzhledem k pobytu obviněného ve vazbě nemohlo být učiněno souhlasné prohlášení rodičů o jeho otcovství. Obviněný se však své otcovství pokoušel formálně potvrdit, mimo jiné žádal odvolací soud o součinnost při jeho určení. Ten mu však nevyšel vstříc, obviněný si proto sám zajistil znalecký posudek, který jeho otcovství prokazuje. Tento posudek je přílohou dovolání. Fakt, že v době svého zadržení obviněný přechodně přespával v budově bývalého autoservisu ve S., kde byla páchána trestná činnost, podle něj nic nemění na skutečnosti, že trvalé bydliště měl ve společné domácnosti s družkou. V České republice má značné zázemí ve vietnamské komunitě, která mu vždy pomáhala nalézt zaměstnání, naopak ve Vietnamu toto zázemí již ztratil. Návrat by pro něj i jeho rodinu znamenal nepředstavitelné existenční problémy. Odvolací soud výše uvedené okolnosti znal, avšak nepřihlédl k nim. V rozsudku zdůraznil, že matka nezletilé je vdovou a úmrtní list jejího manžela byl vydán ve Vietnamu dne 14. 3. 2015. Neprovedl žádné důkazy k prokázání obviněným uváděných okolností a nedal mu ani reálnou možnost otcovství k dceři hodnověrně prokázat. Zejména však jeho obhajobu na základě jeho národnosti posoudil jako nepravděpodobnou a zřejmě i nepravdivou. S ohledem na stádium a způsob provedení přípravy trestného činu, kdy obviněný měl pouze okrajovou roli, je zjevné, že jeho vyhoštění nevyžaduje bezpečnost lidí nebo majetku nebo jiný obecný zájem ve smyslu § 80 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný je toho názoru, že k jeho nápravě postačuje trest odnětí svobody. Došlo tak k nesprávnému posouzení i ve smyslu § 39 tr. zákoníku. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. 12 To 34/2015, zrušil a tomuto soudu nařídil nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, že při takto zjištěném skutkovém stavu jsou splněny zákonné předpoklady pro použití ustanovení § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, případně že obviněný má rodinné zázemí, nebo aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl tak, že obviněného odsoudí pouze k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Dovolání obviněný ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. prostřednictvím obhájce doplnil. Uvedl, že manželství jeho družky bylo před smrtí jejího bývalého manžela rozvedeno. K tomu přiložil úmrtní list s překladem, z něhož vyplývá datum úmrtí dne 9. 4. 2013, a rozsudek o rozvodu ze dne 25. 1. 1999 s překladem. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve k jeho námitkám uvedl, že je lze považovat za obsahově odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nikoli však ve vztahu k rovněž uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod obviněným uplatněný dovolací důvod nelze podřadit námitky údajného nenaplnění obecných kritérií pro určení druhu trestu a jeho výměry. Takové námitky totiž podle názoru státního zástupce nelze podřadit pod pojem „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“ ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu proti výroku o trestu tak přichází v úvahu v případech, kdy výrok o trestu se opírá o hmotněprávní posouzení trestní odpovědnosti, typicky při posouzení podmínek pro uložení úhrnného, souhrnného nebo společného trestu. Pokud jde o relevantně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. h) tr. ř., považuje státní zástupce dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Soudy obou stupňů se v daném případě zabývaly případnou existencí negativních podmínek pro uložení trestu vyhoštění ve smyslu § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Na podkladě svých skutkových zjištění ve vztahu k osobním poměrům obviněného však dospěly k závěru, že tyto negativní podmínky u obviněného dány nejsou. Podle citovaného ustanovení trestního zákoníku je uložení trestu vyhoštění vyloučeno v případě, kdy pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Uvedené podmínky však musejí být dány kumulativně, tj. absence byť i jediné z nich znamená, že trest vyhoštění pachateli, který je cizím státním příslušníkem a nepožívá zde zvláštní právní ochrany, uložit lze. V případě obviněného však o splnění všech těchto kumulativně daných podmínek dle názoru státního zástupce hovořit nelze. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů, obviněný měl na území České republiky trvalý pobyt. Tuto první základní podmínku výluky uložení trestu vyhoštění tak obviněný splňuje. Jinak je tomu ovšem dle názoru státního zástupce v případě podmínek dalších. Pokud jde o nezletilou "Růži" *), otcovství obviněného k ní v současnosti nemá žádný právní podklad. Obviněnému v současnosti nesvědčí žádná z tzv. domněnek otcovství ve smyslu § 776 - § 784 občanského zákoníku. Z hlediska právního tak zde dle názoru státního zástupce absentuje i zájem na spojování rodin. Na tomto právním stavu pak ničeho nemění ani předložený posudek z oboru zdravotnictví, odvětví genetika. Aniž by státní zástupce chtěl jeho závěry jakkoli zpochybňovat, je vzhledem k jeho dataci patrné, že by