11 Tdo 185/2016 — Nejvyšší soud

11 Tdo 185/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 3. 2016 Spisová značka:11 Tdo 185/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.185.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Recidiva Dotčené předpisy:§ 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 6. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.6.2016II.ÚS 2123/16JUDr. Ludvík Davidodmítnuto13.6.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 185/2016-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 11 To 300/2015, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 160/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 2 T 160/2011, byl obviněný P. S. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Náchodě se obviněný P. S. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že společně s již odsouzeným J. K. dne 13. 1. 2011 kolem 12:45 hod. převezli bez splnění zákonných povinností, v rozporu s účelem zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění (dále jen „zákon o návykových látkách“) a jeho ustanoveními, zejména pak § 21 a § 22, ve vozidle zn. Opel Vectra, rzv …, přes bývalý hraniční přechod v N. – B., z Polské republiky do České republiky lék Sudafed obsahující látku pseudoefedrin, která slouží jako prekursor k výrobě metamfetaminu, ačkoliv pro uvedenou činnost neměli příslušné povolení, a takto dovezli v batohu na podlaze vozidla za spolujezdcem celkem 245 kusů tzv. klisterů, každý s 12 tabletami, tedy celkem 2940 tablet léčiva označeného jako Sudafed, když hmotnost účinné látky pseudoefedrinhydrochloridu v jedné tabletě léku Sudafed je 60 mg, tedy celkem tablety obsahovaly 176,4 g pseudoefedrinhydrochloridu, a bylo by z nich možno teoreticky izolovat 141,12 g pseudoefedrinhydrochloridu a následně připravit 112,9 g metamfetaminu, tedy pervitinu, přičemž metamfetamin je zařazen mezi psychotropní látky uvedené v příloze č. 5 zákona o návykových látkách, a nakládání s ním bez písemného povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky je zakázáno, když takovým povolením nikdy nedisponovali a neměli ani příslušné dovozní povolení ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o návykových látkách, kdy uvedené tablety léčivých přípravků obsahující pseudoefedrin jsou považovány za prekursor v souladu s přílohou č. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, ve spojení s § 2 písm. c) zákona o návykových látkách, a takového jednání se dopustil P. S. přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 5. 2009, sp. zn. 1 T 19/2009 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 50 To 331/2009 odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona, za který mu byl mimo jiné uložen trest odnětí svobody v trvání 34 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl na základě rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 3 PP 279/2010 dne 2. 9. 2010 podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 4 let. 3. O odvolání, které proti výše citovanému rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 11 To 300/2015 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. 4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku prvostupňového soudu, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný především namítá nesprávnost posouzení jeho jednání jako recidivy ve smyslu ustanovení § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle jeho názoru mělo být postupováno analogicky podle právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, č. j. 3 Tz 1/2013-16, podle něhož je pro posouzení zpětnosti relevantní ne doba spáchání trestného činu, ale doba rozhodování soudu o trestném činu. Pokud v době rozhodování soudu o trestném činu již není naplněn formální znak trestného činu, jímž je odsouzení nebo potrestání pachatele v posledních třech letech, nemůže předchozí potrestání pachatele naplnit zákonem požadovanou podmínku zpětnosti, byť v době spáchání činu tento formální znak skutkové podstaty naplněn byl. V tomto směru dovolatel předkládá podrobnou genezi předchozího potrestání a uvádí, že z výkonu trestu odnětí svobody byl dne 2. 9. 2010 podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání čtyř let, která uplynula dne 2. 9. 2014. V návaznosti na to se domnívá, že pokud v jejím průběhu nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin a vedl řádný život, byl ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody vykonán dnem 2. 9. 2010. Současně vyjadřuje přesvědčení, že pokud do rozhodnutí odvolacího soudu dne 15. 9. 2015 vedl po dobu pěti let řádný život ani nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, splnil podmínky stanovené v § 105 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku pro zahlazení jeho předchozího odsouzení, jehož účinkem je podle § 106 tr. zákoníku právní fikce, že se na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen. Domnívá se tedy, že odvolací soud měl dospět k závěru, že jeho dřívější odsouzení pro trestný čin podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo v době rozhodování o trestném činu podle § 283 tr. zákoníku již zahlazeno, a proto nemohl být znak zpětnosti naplněn, byť by v době spáchání činu ještě zahlazeno nebylo a neplatila o něm fikce neodsouzení. Místo toho však odvolací soud jeho odvolání jako nedůvodné zamítl. 6. V další části svého dovolání obviněný konstatuje, že odvolací soud se dopustil i dalších pochybení, pokud přehlédl vady hmotně právního posouzení skutku, jichž se dopustil soud prvního stupně. V podrobnostech rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení v předmětné věci, které bylo prvotně vedeno jako proti uprchlému, přičemž při následném postupu podle § 306a tr. ř. soudu prvního stupně vytýká, že při rozhodování o zrušení předchozího odsuzujícího rozsudku postupoval se značnými průtahy a porušil tak jeho právo na spravedlivý proces tím, že když ačkoliv svou žádost ve smyslu § 306a odst. 2 tr. ř. tomuto soudu zaslal dne 16. 4. 2015, předchozí odsuzující rozsudek byl zrušen až dne 3. 6. 2015. Namítá též nesprávnost postupu nalézacího soudu v procesu dokazování, neboť z protokolu o hlavním líčení konaném dne 8. 7. 2015 nevyplývá, že postupoval v intencích § 306a tr. ř. V tomto směru vytýká, že ačkoliv k jeho žádosti soud neprovedl důkaz spisem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 1 T 19/2009 ohledně jeho předchozího odsouzení zakládajícího zpětnost ani spisem téhož soudu sp. zn. 3 PP 279/2010 ve věci řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu, z listin v něm obsažených, a to z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 1 T 19/2009 ze dne 11. 5. 2009 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 331/2009 ze dne 29. 7. 2009, učinil přesto závěr o relevanci aplikace § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Je přesvědčen, že nalézací soud postupoval v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., když tím, že neprovedl důkaz rozhodný pro posouzení jeho jednání podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku porušil jeho právo na spravedlivý proces. V rozporu s provedeným dokazováním shledal též závěr soudu, pokud rozhodl stejně jako v předchozím zrušeném rozsudku s odůvodněním