11 Tdo 322/2024

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, byla obviněná P. Š. uznána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za toto jednání byla okresním soudem odsouzena podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněný P. B. pak byl citovaným rozsudkem okresního soudu uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl okresním soudem odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále pak bylo okresním soudem rozhodnuto o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věcí podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to konkrétně věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.

Naproti tomu obvinění A. S., L. F., D. K. a P. CH. (dále jen „obvinění zproštění obžaloby“) byli citovaným rozsudkem okresního soudu podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 ZT 48/2018, pro skutky, jimiž se měli obvinění A. S., L. F. a D. K. dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku a obviněný P. CH. zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli jmenovaní obvinění stíháni.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu Plzeň - město se obvinění P. Š. a P. B. předmětné trestné činnosti dopustili společně s další osobou (tj. se spoluobviněným R. K.) tím, že: v přesně nezjištěné době ode dne 18. 10. 2018 do 01:05 hodin dne 20. 10. 2018 se P. Š. společně s R. K. pokusili vyrobit metamfetamin (pervitin) v podkrovním prostoru hospodářské budovy, náležející k domu na adrese XY č. XY, var však nedokončili, neboť byli zadrženi policií, v rámci ohledání místa činu pak bylo zajištěno 2,43 g látky obsahující metamfetamin, 70,82 g látky obsahující pseudoefedrin, který vyrobili za účelem dalšího zpracování, a které bylo způsobilé k výrobě cca 41 g pervitinu, dále 590 g jódu, za pomoci kterého by bylo možno vyrobit z léčiva s obsahem pseudoefedrinu 434 g metamfetaminu (pervitinu), v souhrnu pak bylo v rámci ohledání místa činu ve varně v obci XY zajištěno 182,71 g látky obsahující pseudoefedrin, což při výtěžnosti 80% představuje 146,17 g metamfetaminu, tedy se pokusili vyrobit nejméně 148,5 g metamfetaminu (pervitinu), když tomu předcházelo to, že část nezbytných chemikálií si P. Š. a P. B. opatřovali nejméně 18. 10. 2018, kdy ve 14:34 hodin P. B. v drogerii XY v XY zakoupil aceton o objemu jeden litr, tři balení kyseliny chlorovodíkové o objemu jeden litr, dvě balení kyseliny fosforečné o objemu dvou litrů.

Výše citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň-město byl v zákonné lhůtě napaden ve výroku o trestu odvoláními podanými obviněnými P. Š. a R. K., dále ve výroku o vině odvoláním obviněného P. B. a v celém rozsahu též odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podaným v neprospěch všech obviněných. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, a to tak, že napadené rozhodnutí okresního soudu z podnětu odvolání obviněné P. Š. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o trestu ohledně jmenované obviněné. Citovaným rozsudkem krajského soudu pak byla obviněná P. Š. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. za jednání vymezené v odsuzujícím výroku soudu prvního stupně nově odsouzena podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti jedna měsíců, pro jehož výkon byla odvolacím soudem zařazena podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Naopak všechna zbylá odvolání Krajský soud v Plzni podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, napadl v celém jejich rozsahu nejvyšší státní zástupce (dále rovněž jen „dovolatel“) dovoláním podaným v neprospěch obviněných P. Š., P. B., A. S., L. F., D. K. a P. CH. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zároveň pak podle nejvyššího státního zástupce napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítá, že důkazy a na jejich podkladě zformovaná skutková zjištění odůvodňují závěr o vině obviněných P. Š. a P. B. pro širší okruh jednání, než jak je v rámci pravomocného odsouzení vymezil nalézací soud a odůvodňují také závěr o vině dalších obviněných, kteří byli zproštěni obžaloby. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že v nyní projednávané věci byly kromě dalších důkazů provedeny také domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor, jejichž společným jmenovatelem – vyjma skutku popsaného pod bodem 2) obžaloby, kde byl obviněnými proveden důkladný úklid – bylo zajištění celé řady stop prokazujících manipulaci s drogou a její výrobu. V dané věci tak byly zajištěny fyzické předměty a chemikálie sloužící k výrobě pervitinu, přičemž znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie byla na významné části takto zajištěných věcí prokázána přítomnost metamfetaminu a efedrinu. Jedná se o důkazy velmi podstatné, neboť v kontextu důkazů o pohybu obviněných - jako např. dokladů o nákupu chemikálií, odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí, umožnují učinit vcelku přesvědčivý závěr, že pervitin byl v nezjištěném množství vyráběn i v případě jednání popsaných v obžalobě pod body 1) až 4). Spolehlivost tohoto závěru podporuje podle dovolatele i navazující zjištění Okresního soudu Plzeň-město, který v případě hodnocení skutku popsaného pod bodem 5) obžaloby akcentoval, že byla-li v odposleších použita formulace, že obviněná P. Š. je „v práci“, evidentně tím bylo myšleno, že vyrábí pervitin. Toto zjištění soudu prvního stupně přitom následně nikterak nerozporoval ani odvolací soud. Z tohoto pohledu podle dovolatele nelze přehlédnout, že obdobná zmínka o tom, že obviněná P. Š. je „v práci“, se objevuje i v odposleších vztahujících se k dalším jednáním popsaným v obžalobě.

Podle nejvyššího státního zástupce je tedy nutné učinit závěr, že pervitin byl vyráběn i v rámci jednání popsaných pod body 1) až 4) obžaloby, která však byla ve vztahu k osobám P. Š. a P. B. toliko vypuštěna ze skutkové věty, resp. ve vztahu k osobám A. S., L. F., D. K. a P. CH. byla předmětem zprošťujícího rozsudku. Ačkoli dovolatel respektuje skutkové závěry soudů, podle kterých nebylo nade vší pochybnost prokázáno ani nakupování konkrétních léčiv k výrobě pervitinu v Polsku, ani množství léků, ze kterých byl pervitin vyráběn, pročež v bodech 1) až 4) obžaloby nemohlo být logicky prokázáno ani množství takto vyrobeného pervitinu (či pervitinu, který bylo možno hypoteticky vyrobit), tak tato skutečnost sama o sobě jejich vyloučení z rámce odsuzujícího rozhodnutí neodůvodňuje. Trestní zákoník totiž v § 283 odst. 1 nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu a k trestnímu postihu v oné základní skutkové podstatě postačí v zásadě jakékoli množství takové látky. Pokud soudy nižších stupňů toto zjištění pominuly, byl podle dovolatele naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Výše uvedené je přitom podle nejvyššího státního zástupce klíčové i pro posouzení jednání obviněných P. Š. a P. B. Z pohledu určení rozsahu drogové trestné činnosti jmenovaných obviněných je totiž podle dovolatele nutno zohlednit závěry plynoucí z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti. U hodnot, jež jsou hraniční ve vztahu k primárnímu či sekundárnímu kritériu, co se týče určení rozsahu, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších vedlejších kritérií.

Dovolatel přitom upozorňuje, že v posuzovaném případě bylo u jednání vymezeného v bodě 5) obžaloby prokázáno, že se obvinění P. Š., R. K. a P. B. podíleli na výrobě pervitinu v dobré kvalitě (či se o jeho výrobu pokusili) v množství nejméně 148,5 g. Obvinění P. Š. a P. B. se přitom v různé míře a kooperaci s dalšími obviněnými podle dovolatele podíleli i na jednáních popsaných pod body 1) až 4) obžaloby, u nichž množství pervitinu sice objektivizováno nebylo, nicméně k výrobě drogy nepochybně docházelo, a tedy jakýkoli takto vyrobený pervitin, byť by jeho množství bylo jen minimální, by rozsah trestné činnosti těchto dvou obviněných ještě více přiblížil hodnotě 150 g, tedy hranici značného rozsahu, či ji dokonce přesáhl. V rámci hodnocení vedlejších kritérií, pak není podle nejvyššího státního zástupce možno opomenout zjištění, že ze strany těchto dvou obviněných se jednalo o pravidelnou, opakovanou aktivitu spočívající v produkci pervitinu, do níž byly investovány nikoli nevýznamné finanční prostředky a ve které – pokud by nedošlo k jejímu přerušení zásahem policejního orgánu – hodlali nadále pokračovat. O tom podle dovolatele svědčí i obhajoba obviněné P. Š., která se k fosforu nalezenému na místě varny v případě jednání popsaného pod bodem 5) obžaloby (tj. v případě jediného jednání, jímž byla okresním soudem uznána vinnou) vyjádřila v tom smyslu, že byl určen až pro pozdější výrobu.

Všechny shora uvedené skutečnosti tak podle dovolatele odůvodňují závěr o nesprávném právním posouzení jednání všech obviněných, v jejichž neprospěch podal své dovolání. Předně měli být podle dovolatele obvinění P. Š. a P. B. uznáni vinnými všemi pěti skutky vymezenými v podané obžalobě. Toto jednání ve svém souhrnu u obviněné P. Š., která pervitin „vařila“, stejně jako u obviněného P. B., který zajišťoval finance a dodávku surovin a ostatní obviněné úkoloval, podle nejvyššího státního zástupce naplnilo všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněná A. S., která se společně s obviněnou P. Š. účastnila výroby pervitinu na místě a následného úklidu, pak měla být za jednání popsané pod body 2) a 4) obžaloby uznána vinnou přečinem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněný D. K. za jednání popsané pod bodem 1) obžaloby a obviněný L. F. za jednání popsané pod bodem 2) obžaloby měli být uznáni vinnými přečinem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to přinejmenším jako pomocníci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť se vedle úklidu prokazatelně podíleli obviněný L. F. nejméně na dovozu osob a věcí do místa varny a obviněný D. K. nejméně na poskytnutí prostor k výrobě metamfetaminu. Obdobným způsobem měla být vyhodnocena také aktivita obviněného P. CH. zjištěná v rámci jednání popsaného pod body 1), 2) a 4) obžaloby, spočívající v dovozu věcí a osob na místo varny, s tím rozdílem, že jeho předchozí odsouzení pro přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 1 T 215/2015, odůvodňuje též právní kvalifikaci jeho jednání podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

V návaznosti na výše uvedené proto lze podle nejvyššího státního zástupce uzavřít, že rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, je zatížen vadami, které naplnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Navazujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, který tyto nedostatky neodstranil, pak byl podle nejvyššího státního zástupce naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

S ohledem na shora popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K tomuto dovolání se prostřednictvím svého společného obhájce písemně vyjádřili obvinění P. B., A. S., L. F. a P. CH. tak, že s ním nesouhlasí, jelikož s výjimkou skutku popsaného pod bodem 5) obžaloby se nepodařilo prokázat, že by kdokoliv z obviněných v Polsku nakupoval léčivo s obsahem pseudoefedrinu - což podle jejich názoru ve svém dovolání akceptoval rovněž nejvyšší státní zástupce - a kdy, kde, co a v jakém množství bylo předáno obviněné P. Š. k výrobě drogy. Poukazuje-li nejvyšší státní zástupce na existenci řady důkazů, pak podle obviněných nelze pominout skutečnost, že nebyla zjištěna spojitost s chováním a jednáním konkrétních spoluobviněných s těmito stopami. Nebyla tedy prokázána výroba drogy, ani to, že by se jí různým způsobem a v různé míře dopouštěly i další osoby.

Nadto výše jmenovaní obvinění ve svém vyjádření poukázali na rozpor v dovolání nejvyššího státního zástupce, jenž spatřují ve skutečnosti, že obžaloba byla původně podána rovněž na osoby P. B., S. K., I. L. a K. Š., kteří již byli předchozími rozhodnutími soudů nižších stupňů pravomocně zproštěni obžaloby, a to rovněž za jednání spočívající v jejich údajné účasti na dovozu léčiv z Polska, tedy za jednání, jehož se měli dopustit i některé z osob dotčených nyní podaným dovoláním, zejména P. B. Přesto se však již dříve zproštěných obviněných dovolání nejvyššího státního zástupce netýká, tento dovolatel v jejich věci mimořádný prostředek nepodal a vzhledem ke lhůtám jej už ani podat nemůže. Obvinění P. B., A. S., L. F. a P. CH. tak závěrem svého vyjádření navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Písemné vyjádření obviněných P. B., A. S., L. F. a P. CH. k dovolání podanému v jejich neprospěch nejvyšším státním zástupcem bylo Nejvyšším soudem následně zasláno jejich společnému obhájci k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

Naproti tomu obvinění P. Š. a D. K. se i přes řádně zaslané dovolání nejvyššího státního zástupce, jež bylo podáno mimo jiné i v neprospěch jejich osob, k jeho obsahu ve stanové lhůtě nikterak věcně nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda podané dovolání splňuje též obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že nejvyšší státní zástupce všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze nejvyšším státním zástupcem uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Nejvyšší státní zástupce ve svém podání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byli obvinění pravomocně uznáni vinnými, popř. zproštěni obžaloby, event. ve vztahu k nimž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

V souvislosti s nejvyšším státním zástupcem uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán jen tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterými byli obvinění uznáni vinnými. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda soudy nižších stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.

V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak lze namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, nebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., o který se podání nejvyššího státního zástupce rovněž opírá, je pak existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce, přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí soudů nižších stupňů, proti nimž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Po tomto přezkumu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné a jím vznesené dovolací námitky uplatněným dovolacím důvodům řádně odpovídají.

Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupce podřadil námitky, podle kterých jsou skutková zjištění učiněná Okresním soudem Plzeň-město, s nimiž se následně zcela ztotožnil i soud odvolací (který ostatně svými dvěma předchozími kasačními rozhodnutími způsob, jímž bylo o žalovaném skutku rozhodnuto v pořadí třetím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2023, vyvolal), ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nekorespondují ani s jeho dalšími skutkovými zjištěními, když z těchto podle dovolatele nelze uzavřít, že skutky (resp. jeho části) popsané pod body 1) až 4) obžaloby nebyly prokázány.

V prvé řadě je z připojeného spisového materiálu zjevné, že státním zástupcem Okresního státního zastupitelství Plzeň-město byla podána obžaloba ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 ZT 48/2018, na obviněné P. Š., P. B., R. K., A. S., L. F., D. K., P. CH., P. B., S. K., I. L. a K. Š., a to pro jednání specifikovaná pod body 1) až 7). Pro nynější přezkum Nejvyšším soudem na základě podaného dovolání lze přitom za relevantní označit pouze jednání uvedené pod prvními pěti body obžaloby, jimiž se všichni z obviněných, na něž byla podána obžaloba, měli dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněný P. CH. měl svým jednáním podle obžaloby naplnit rovněž znak speciální recidivy, který zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto zločinu vyjádřený v § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Podle obžaloby ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 2 ZT 48/2018, se obvinění P. Š., P. B., R. K., A. S., L. F., D. K., P. CH., P. B., S. K., I. L. a K. Š. předmětné trestné činnosti měli dopustit jednáním vymezeným pod body 1) až 5) obžaloby v podstatě tím, že:

V pořadí prvním rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 10 T 52/2019, byli obvinění P. Š. a P. B. ve vztahu k jednání vymezenému pod body 2) až 5) obžaloby uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný R. K. pak byl citovaným rozsudkem okresního soudu za jednání vymezené pod bodem 5) obžaloby uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění P. B. a L. F. byli za jednání vymezené pod bodem 2) obžaloby uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco obviněná A. S. byla za jednání vymezené pod body 2) a 4) obžaloby uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný P. CH. byl za jednání vymezené pod body 2) a 4) obžaloby citovaným rozsudkem okresního soudu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. Soud prvního stupně se v citovaném rozhodnutí neztotožnil s podanou obžalobou zejména stran státním zástupcem tvrzené existence organizované skupiny a neshledal za prokázaný skutek popsaný pod bodem 1), který v souladu se zásadou in dubio pro reo ve svém rozhodnutí ve vztahu k obviněným P. Š., P. B. a P. CH. pominul. Ve vztahu k obviněnému D. K. pak okresní soud stran jednání popsaného pod bodem 1) rozhodl podle § 226 písm. c) tr. ř. zprošťujícím výrokem, stejně jako tak učinil v případě obviněných S. K., K. Š. a I. L. ve vztahu k jednání, na němž se tyto osoby měly podle obžaloby podílet.

Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 10 T 52/2019, však byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněných P. Š., P. B., R. K., P. B., A. S., L. F. a P. CH., jakož i v celém rozsahu odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podaným v neprospěch všech obviněných, na něž byla podána obžaloba, vyjma obviněné S. K. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Plzni svým (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. 6 To 115/2021, a to tak, že napadené rozhodnutí okresního soudu z podnětu odvolání obviněných P. Š., P. B., R. K., P. B., A. S., L. F. a P. CH., jakož i odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), odst. 2) tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod body 1) až 4), na ně navazujících výrocích o trestech, ve výroku o ochranném opatření a ve zprošťujících výrocích vztahujících se k obviněným K. Š., I. L. a D. K. Krajský soud v Plzni následně podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k novému projednání.

Ke zrušení (v pořadí prvního) rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 2. 2021, sp. zn. 10 T 52/2019, přistoupil krajský soud mimo jiné proto, že se neztotožnil se závěry okresního soudu stran neprokázání skutku popsaného pod bodem 1) obžaloby, jelikož podle odvolacího soudu soud prvního stupně důkladně nehodnotil všechny provedené důkazy, a to konkrétně údaje o IMEI buňkách a odposlechy, v nichž obviněná P. Š. jako v jiných případech uváděla, že je „v práci“ a hovoří o úklidu (PET lahev, kanystr). Krajský soud se vymezil rovněž proti způsobu, kterým okresní soud kvantifikoval množství vyrobeného pervitinu, když v rámci jednání popsaného pod body 2) až 4) vycházel pouze z úvahy o výtěžnosti třícestné baňky o objemu 1.000 ml používané při výrobě. Z tohoto důvodu tak krajský soud označil dosud provedené důkazy stran jednání popsaného pod body 2) až 4) obžaloby za nedostačující pro ustálení skutkového stavu s ohledem na množství vyrobeného pervitinu, pokud nebylo zjištěno alespoň to, kolik a jaké léčivo bylo opatřeno a užito k výrobě pervitinu. Zároveň s ohledem na neexistenci přímých důkazů dokládajících nákupy konkrétního druhu a množství léčiva s obsahem pseudoefedrinu označil odvolací soud za neprokázanou tu část jednání popsaného pod body 2) až 5), která popisovala způsob obstarání léčiv v Polsku za účelem jejich následného využití pro výrobu pervitinu.

Okresní soud Plzeň-město následně v pořadí druhým svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 10 T 52/2019, uznal obviněné P. Š. a P. B. vinnými jednáním popsaným pod body 1) až 5) obžaloby, jímž spáchali zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Citovaným rozsudkem okresního soudu byl dále obviněný R. K. za jednání popsané pod bodem 5) obžaloby uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak obvinění A. S. za jednání popsané pod body 2) a 4) obžaloby a L. F. a D. K. za jednání popsané pod bodem 1) obžaloby byli citovaným rozsudkem okresního soudu uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným obviněnými L. F. a D. K. ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Konečně obviněný P. CH. byl za jednání vymezené pod body 1), 2) a 4) obžaloby citovaným rozsudkem okresního soudu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaným ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Oproti tomu obvinění K. Š., I. L. a P. B. byli citovaným rozsudkem soudu prvního stupně zproštěni podané obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. c) tr. ř. V souladu se závěry Krajského soudu v Plzni obsaženými v jeho předcházejícím zrušujícím rozhodnutí ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. 6 To 115/2021, přitom okresní soud přistoupil při novém rozhodování věci zejména k úpravě skutkových zjištění v tom smyslu, že nelze určit množství pervitinu vyrobeného v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4), nicméně lze uzavřít, že v rámci těchto jednání došlo k výrobě pervitinu v množství nejméně několika gramů. Nalézací soud rovněž ze skutků popsaných pod body 2) až 5) vypustil část jednání obviněných, v jehož rámci mělo být podle obžaloby realizováno obstarávání léčiva s obsahem prekurzoru v Polsku.

Rovněž v pořadí druhý rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 10 T 52/2019, byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obviněných P. Š., P. B., R. K., P. B., A. S., L. F. a P. CH., jakož i odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podaným v neprospěch všech jmenovaných obviněných. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Plzni svým (v pořadí druhým) usnesením ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 50 To 234/2022, a to tak, že napadené rozhodnutí okresního soudu z podnětu odvolání obviněných P. Š., P. B., R. K., P. B., A. S., L. F. a P. CH., jakož i odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod body 1) až 5), na ně navazujících výrocích o trestech a ve výroku o ochranném opatření. Krajský soud v Plzni následně podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. K opětovnému zrušení rozsudku soudu prvního stupně přistoupil krajský soud zejména proto, že neshledal provedené důkazy dostatečnými ani pro závěr o tom, že v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) byla obviněnými realizována výroba pervitinu v množství vždy nejméně několika gramů. Krajský soud tedy setrval na svém závěru vyjádřeném již v jeho předchozím kasačním rozhodnutí, podle něhož nelze ustálit skutkový stav stran množství pervitinu vyrobeného v rámci jednání popsaného pod body 1) až 5) obžaloby, pokud nebyl prokázán nákup konkrétních léčiv v Polsku, resp. zjištěno kolik a jaké léčivo mělo být užito k výrobě pervitinu. Tato okolnost pak byla podle odvolacího soudu naprosto zásadní pro uznání viny všech obviněných, jelikož v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) nebyl zajištěn žádný vyrobený pervitin, tzn. že nebyla zajištěna droga na výstupu, ani jiný důkaz, který by svědčil pro minimální vyrobené množství předmětné drogy.

Z hlediska dovoláním nejvyššího státního zástupce napadeného (v pořadí třetího) rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 50 To 286/2023, ve spojení s (v pořadí třetím) rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019 (jimiž soudy nižších stupňů navázaly na výše zrekapitulovaný procesní vývoj věci), obsahu tohoto dovolání a v něm uplatněných námitek je významnou zejména otázka, zda soud prvního stupně dospěl ve svém v pořadí třetím odsuzujícím rozsudku na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, či zda v něm formulovaná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Veškeré nejvyšším státním zástupcem vznesené dovolací námitky, včetně těch, jež dovolatel podřadil po dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. ř., se totiž opírají o skutkové námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ke skutkovým námitkám dovolatele je třeba nejprve připomenout, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Ten přitom dovolatel shledal v závěru soudu prvního stupně, podle kterého nebyly skutky popsané v bodech 1) až 4) obžaloby v dostatečné míře prokázány provedenými důkazy, pročež bylo v případě obviněných A. S., L. F., D. K. a P. CH. stran těchto skutků rozhodnuto o zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu a ve vztahu k obviněným P. Š. a P. B. byly skutky uvedené pod body 1) až 4) obžaloby ze skutkové věty výrokové části rozsudku okresního soudu vypuštěny. To vše přitom i přes skutečnost, že okresní soud provedl celou řadu usvědčujících důkazů, z nichž jasně vyplynulo, že se obvinění různou měrou a formou aktivně podíleli na jednáních popsaných pod body 1) až 4) obžaloby a tedy i na jednotlivých fázích výroby pervitinu, která byla v jejich rámci realizována, byť žádným z provedených důkazů nebylo ve vztahu k těmto bodům možné konkretizovat množství vyrobeného pervitinu.

Uvedené námitky dovolatele shledal Nejvyšší soud důvodnými, jelikož rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 10 T 52/2019, vykazuje zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištění a obsahem řádně provedených důkazů. Okresní soud totiž v bodech 17. až 20. odůvodnění citovaného rozsudku rekapituloval výsledky hodnocení provedených usvědčujících důkazů, načež na jejich základě dospěl k závěru o neprokázání jednání popsaného pod body 1) až 4) obžaloby. V poukazovaných bodech odůvodnění citovaného rozhodnutí ovšem hodnotil provedené důkazy prakticky identickým způsobem, kterak to učinil v rámci nyní projednávané věci již ve svém dřívějším (v pořadí druhém) zrušeném rozhodnutí ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 10 T 52/2019, v jehož rámci shledal za prokázaná všechna jednání uvedená pod body 1) až 5) obžaloby. Tento obrat ve svých závěrech přitom soud prvního stupně fakticky odůvodnil pouhým poukazem na skutečnost, že je v rámci opětovného rozhodování v důsledku absence nových důkazů vázán hodnocením důkazů tvořících důkazní materii tak, jak je ve svém rozhodnutí posoudil Krajský soud v Plzni ve svém (v pořadí druhém) usnesení ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 50 To 234/2022. Bez ohledu na existenci dlouhého řetězce nepřímých důkazů tak podle okresního soudu jeho skutková zjištění stran jednání popsaného pod body obžaloby 1) až 4) mohou založit pouze důvodné podezření stran toho, že pervitin byl obviněnými P. Š. a P. B. vyráběn za účasti dalších obviněných, kteří byli zproštěni obžaloby, a to způsobem popsaným v obžalobě. Jelikož však nebylo zjištěno, kolik a jaké léčivo mělo být užito k výrobě pervitinu, resp. jaké množství drogy mělo být v rámci těchto jednání vyrobeno, nepostačují stávající skutková zjištění - s ohledem na závazný právní názor vyjádřený Krajským soudem v Plzni v jeho opakovaném kasačním rozhodnutí - pro závěr stran uznání viny obviněných.

Soud prvního stupně tedy ve svém rozhodnutí opakovanými odkazy na závazný právní názor Krajského soudu v Plzni implicitně vyjádřil své přesvědčení, že setrvávání na stejném stanovisku, které v této věci již dříve opakovaně prezentoval jako výsledek provedeného dokazování, by mohlo vést ke zvůli a porušení respektu k dvojinstančnosti řízení, a proto mu nezbývá, než se ztotožnit s tímto závazným pokynem krajského soudu, který již dvakrát zrušil jeho odsuzující rozsudky pro absenci přímých důkazů prokazujících druh a množství léčiv užitých k výrobě pervitinu či přímo k dovození množství pervitinu vyrobeného v rámci jednání popsaného pod body 1) až 4) podané obžaloby. Okresní soud se tedy v odůvodnění svého rozhodnutí, vědom si výtky odvolacího soudu stran porušení § 264 odst. 1 tr. ř., podle kterého je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, nadále již nikterak nepokoušel o další konkretizaci skutkových zjištění a korekci částí skutkového děje popsaných pod body 1) až 4) obžaloby tak, aby bylo zjevné, že výroba pervitinu pod označenými body obžaloby fakticky proběhla a dané části skutkového děje tedy byly dokonány s tím, že pervitin byl obviněnými vyroben v blíže neurčeném množství za užití blíže neurčeného léčiva s obsahem prekurzoru.

Z obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně přesto nad rámec výše uvedeného zcela zjevně vyplývá, že podle jím učiněných skutkových zjištění ve stanovených termínech opakovaně docházelo k výrobě drogy, a to i bez zjištění vstupní či zajištění výstupní komodity, jakož i navzdory tomu, že nikdo z obviněných ve vztahu k této konkrétní činnosti nevypovídal a z provedených odposlechů nevyplývá žádné konkrétní množství vyrobené drogy (byť řada okresním soudem zdůrazňovaných skutečností vypovídá o tom, že pervitin byl vyráběn ve větším množství, když jako důkaz byly provedeny např. poznámky obviněné P. Š., v nichž je kalkulováno s tím, že z pseudoefedrinu v množství 1.328 g vyrobí 782 g pervitinu, přičemž pominout nelze ani skutečnost, že ve vozidle obviněného B., které užil při cestě do Polska za účelem nákupu blíže nezjištěného zboží v lékárně, bylo nalezeno dalších 677,55 g léčiva Cirrus, z něhož bylo možné reálně vyrobit 126,1 g pervitinu). Skutková zjištění o tom, jaké léčivo obsahující prekurzor a v jakém množství bylo při výrobě pervitinu užito, stejně jako skutková zjištění stran určení přesného množství pervitinu, jaké bylo obviněnými pod body 1) až 4) obžaloby vyrobeno, lze sice považovat za podstatná, nicméně tato sama o sobě nepředstavují nezbytný a determinující předpoklad z hlediska možnosti učinění závěru o tom, zda jednání jednotlivých obviněných vymezené pod body 1) až 4) obžaloby mohlo naplnit zákonné znaky alespoň základní skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Jak totiž zcela správně poukázal nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, trestní zákoník v ustanovení § 283 odst. 1 nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu, z čehož plyne jednoznačný závěr, že k trestněprávnímu postihu určitého jednání (vyznačujícího se některou ze zde výslovně jmenovaných forem nedovoleného nakládání s takovouto látkou) v rámci této základní skutkové podstaty postačí v zásadě jakékoli množství oné látky.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud nepovažuje za nutné ani účelné znovu rozebírat důkazní situaci stran jednotlivých jednání popsaných pod body 1) až 4) obžaloby, neboť by fakticky pouze reprodukoval body 17. až 20. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Se způsobem hodnocení celé řady usvědčujících (byť nepřímých) důkazů, a to zejména výsledků domovních prohlídek, prohlídek jiných prostor, odborných vyjádření, znaleckých posudků, záznamů telefonních hovorů obviněných, protokolů o sledování osob a dalších listinných důkazů, tak jak jej realizoval okresní soud, se totiž Nejvyšší soud v podstatě ztotožňuje, a to až na v jejich závěru soudem prvního stupně učiněný odkaz na výše popsaný závazný právní názor Krajského soudu v Plzni.

Nad rámec tohoto poukazu Nejvyšší soud akcentuje, že zcela souhlasí s názorem dovolatele stran toho, že za stěžejní pro vlastní závěr o úspěšné realizaci výroby pervitinu v jednotlivých skutcích (resp. jeho částech) vymezených pod body 1) až 5) obžaloby lze označit zejména provedené záznamy telekomunikačního provozu, z nichž v kontextu výsledků sledování osob a věcí a proběhlých domovních prohlídek vyplynuly podstatné okolnosti ohledně jejího průběhu. Obvinění P. Š. a P. B. v těchto odposleších totiž opakovaně konspirativním způsobem hovoří nejen se zájemci o pervitin (např. obviněná nabízela třetím osobám pervitin pod slangovým výrazem „piko“), ale především komunikují mezi sebou, přičemž řešili potřebu zajistit důkladný úklid, dovoz a odvoz osob do místa, na kterém byla realizována výroba pervitinu, potřebu sehnat konkrétní předměty užívané v procesu zpracování léčiv s obsahem prekurzoru (např. mixér) či úklidové prostředky. Obviněná P. Š. v jejich rámci dále opakovaně uváděla, že je „v práci“, přičemž oba soudy nižších stupňů se napříč všemi rozhodnutími, která byla v dané věci doposud vydána, v podstatě shodly na tom, že tímto výrazem obviněná jednoznačně označuje fakt, že vyrábí pervitin. Tato skutečnost vyplývá zejména z toho, že obviněná výslovně hovořila o tom, že „je práci“ při varu pervitinu realizovaného v rámci jednání popsaného pod bodem 5) obžaloby, při němž byla přímo přistižena orgány činnými v trestním řízení. Dále je z provedených důkazů zjevné, že jmenovaná obviněná se v okamžicích, kdy měla být podle svých slov „v práci“, nacházela zejména v oddělených a neobývaných prostorách nemovitostí různých majitelů, které díky svému charakteru byly nejen vhodné pro realizaci výroby pervitinu a hrozilo v nich menší riziko odhalení činnosti obviněné (přičemž její obavy o odhalení zjevně vyplývají z provedených odposlechů, v nichž řešila např. riziko odhalení v budově situované na pozemku v místě bydliště D. K., či pohyb osob kolem zahradního altánu v bydlišti S. K.), ale zároveň v nich byly - s jedinou výjimkou v případě skutku popsaného pod bodem 2) obžaloby - nalezeny předměty se stopami prokazujícími, že zde byla výroba pervitinu skutečně realizována. Obviněná se přitom na tom, kdy půjde tzv. do „práce“, domlouvala s obviněným P. B., který jí na její žádost za tímto účelem zajišťoval mimo jiné dopravu.

Dále považuje Nejvyšší soud za důležité zdůrazni