11 Tdo 415/2014 — Nejvyšší soud

11 Tdo 415/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 6. 2014 Spisová značka:11 Tdo 415/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.415.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úvěrový podvod Dotčené předpisy:§ 211 odst. 1,4 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 9. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 415/2014-21U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2014 dovolání podané obviněným M. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 61 To 345/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 10/2013 a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného M. P. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 4 T 10/2013, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit poškozené GE Money Auto, s. r. o., škodu ve výši 279 999 Kč. Podle § 82 odst. 2 mu bylo dále uloženo způsobenou škodu uhradit dle svých možností ve lhůtě podmíněného odsouzení. Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 7. 2. 2011 v P., v autobazaru F. T. uzavřel se společností GE Money Auto, s. r. o., jako zástupce společnosti Interprogress, s. r. o., s generální plnou mocí a pověřením zaměstnance, ačkoliv v této společnosti nikdy nepracoval a pro tuto společnost práci nevykonával, úvěrovou smlouvu č. ..... na úhradu ceny vozidla VW Transporter, r. z. ...., ve výši 399 999 Kč s pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 10 351 Kč, které nehradil, byla uhrazena pouze záloha ve výši 120 000 Kč, a způsobil tak poškozené GE Money Auto, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1A, škodu ve výši 279 999 Kč. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 61 To 345/2013, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Václava Strouhala. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. c) (zde se zřejmě jedná o překlep, obviněný měl na mysli písm. b) citovaného ustanovení), písm. g) a l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g), tj. že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení výroku o vině obviněného, a dále že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a to soudkyně JUDr. Ivana Hynková, přičemž tuto námitku obviněný uplatnil bezprostředně po vyhlášení rozsudku soud prvního stupně, avšak soudkyně o ní dosud nerozhodla. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. obviněný uvedl, že některá skutková zjištění týkající se uvedeného skutku jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Závěr soudu, že obviněný ve společnosti Interprogress, s. r. o., nikdy nepracoval a pro tuto společnost práci nevykonával, podle něj nemá vůbec oporu ve spisovém materiálu. Na tuto skutečnost nelze usuzovat ani z toho, že obviněný uváděl, že pracoval pro M. M., o jehož pozici neměl a nemohl mít žádné informace. Jak bylo namítáno i v odvolání, orgány činné v trestním řízení za tímto účelem nekontaktovaly uvedenou společnost a tuto okolnost neověřily. Postavení obviněného jako zástupce a zaměstnance společnosti tak nebylo zpochybněno. Jako zástupce společnosti mohl obviněný jednat, byť byla ověřovací doložka padělána. Pokud pracovní smlouva s uvedenou společností nebyla uzavřena písemně, nemohla být tato okolnost kladena na újmu obviněnému. Z neexistence této smlouvy nelze vyvozovat závěr o tom, že mezi společností Interprogress, s. r. o., a obviněným nebyl zaměstnanecký poměr založen a neexistovalo pověření zaměstnance. Plná moc je pouze dokladem o dohodě o zastoupení jako dvoustranném právním úkonu. Soudy tak podle obviněného postupovaly v rozporu se zásadou spravedlivého procesu a zásadou in dubio pro reo. Pokud by zde existoval nějaký smluvní vztah, buď pracovněprávní nebo založený dohodou o zastoupení, pak by jednáním obviněného byla vázána právě společnost Interprogress, s. r. o., přičemž obviněný jednal v rámci pokynů. Není patrné, jaké nepravdivé údaje měl obviněný uvést, nepravdivost údajů nebyla prokázána ani dokazována. Za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba podle obviněného ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu považovat postup při jejím uzavírání včetně všech souvisejících jednání, která její uzavírání provázejí. Soudy podle jeho názoru pochybily, neboť neposuzovaly celý kontraktační proces, tj. kdo učinil poptávku, kdo sděloval údaje, kdo platil zálohu, kdo vozidlo odvezl apod. Nevzaly v úvahu, že pachatelem může být i jiná osoba, která se bezprostředně či zprostředkovaně podílí na sjednávání úvěrové smlouvy. V tomto případě je evidentní, že touto osobou nebyl obviněný, ale jiná osoba, která poskytla poškozené údaje za obviněného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný je tzv. bílým koněm. Odvolací soud pak konstatoval, že bílý kůň jedná vždy v nepřímém úmyslu, neboť je jeho úlohou za odměnu (v tomto případě za poskytnutí zaměstnání) brát na sebe odpovědnost v případě problémů nejen za sebe, ale hlavně za jiné osoby. S jeho závěrem obviněný nesouhlasí, nejel vyzvednout automobil za odměnu, ale protože byl o to zaměstnavatelem požádán. Aby bílý kůň mohl jednat v nepřímém úmyslu, musí mu být známy veškeré skutkové okolnosti případu. Úlohu bílého koně není podle obviněného možné vykládat ve vztahu k subjektivní stránce bílého koně, ale k osobě, která bílého koně užívá. Pokud by bílý kůň věděl, že je bílým koněm, pak by bylo nadbytečné jeho použití, neboť by věděl, že páchá trestný čin. Podstata a úkol bílého koně spočívá podle obviněného právě v tom, že bílý kůň neví, že by měl jednat v rozporu se zájmem chráněným zákonem a právě proto je ochotný jednat tak, že se v podstatě stává živým nástrojem. Obviněný má za to, že byl takto zneužit jako osoba závislá na zaměstnavateli, pro svůj intelekt a neznalost jazyka a právního prostředí. Měl za to, že se žádného protiprávního jednání nedopouští, když plní příkazy zaměstnavatele. Pokud oba soudy konstatují, že obviněný neměl podepisovat dokumenty, kterým nerozuměl, pak toto jednání naplňuje znaky nevědomé nedbalosti. Pokud jde o posuzování jazykových znalostí obviněného, má za to, že je nelze hodnotit v době trestního řízení, ale vzhledem k okamžiku spáchání trestného činu. Soudy v této souvislosti odmítly provést důkaz svědeckou výpovědí pana H. Zcela zavádějící je podle obviněného názor Městského soudu v Praze, který konstatoval, že obviněný odpovídá sám v otázce náhrady škody, že další osoby si může sám vypátrat apod. takový postup je v rozporu se spravedlností, stát tak přenáší svoje povinnosti na obviněného. Obviněný poukazuje také na zásadu subsidiarity trestní represe. Společnost GE Money Auto, s. r. o., se měla podle jeho názoru nejprve pokusit věc vyřešit civilněprávní cestou. Výrok o náhradě škody je podle obviněného rovněž nesprávný. Aby mohlo dojít ke škodě, muselo by dojít k převzetí automobilu. Obviněný však v inkriminovaný ani jiný den automobil neodvezl. Pokud došlo k jeho převzetí, pak jej převzala jiná osoba jednající za společnost Interprogress, s. r. o. V tom případě odpovědnost za škodu nebyla založena mezi obviněným a poškozenou, ale mezi oběma společnostmi navzájem. Pokud by soud od této skutečnosti odhlédl, pak by zvýhodnil poškozenou, neboť by se jí mohlo dostát plnění ze dvou právních titulů (za porušení smlouvy a z titulu náhrady škody). Obviněný netuší, jakou konkrétní civilněprávní povinnost měl porušit. Poškozená měla být podle jeho názoru odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) pak obviněný uvedl, že při hlavním líčení dne 24. 6. 2013 po vyhlášení rozsudku vznesl jeho obhájce námitku podjatosti z důvodu, že samosoudkyně přečetla výrok rozsudku ihned po závěrečné řeči obhájce, aniž by hlavní líčení za účelem porady přerušila. Z toho podle něj plyne, že rozsudek měla napsaný již před hlavním líčením. Samosoudkyně přitom rozhodla