11 Tdo 480/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 480/2025-375 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného F. Č., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 10 To 358/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 14/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. Č. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 5. 2024, č. j. 3 T 14/2024-286, byl obviněný F. Č. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 dost. 1 písm. h) tr. zákoníku spáchaným rovněž ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. V souvislosti s projednávanou trestnou činností byla týmž rozsudkem Okresního soudu v Příbrami uznána vinnou rovněž spoluobviněná V. P., a to ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku spáchaného rovněž ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně jí byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci (konkrétně dvou kusů jeleního loje zn. Originál, 28 gramů, umístěných ve dvou plastových tubách). 3. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Příbrami podal obviněný odvolání, které zaměřil proti výroku o vině i výroku o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2024, č. j. 10 To 358/2024-330 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 4. Podle skutkových zjištění okresního soudu se oba obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tak, že: úmyslným společným jednáním po předchozí vzájemné telefonické domluvě za účelem obstarání návykové látky pro vlastní potřebu obviněného F. Č. vykonávajícího nepodmíněný trest odnětí svobody, jednali tak, že obviněná V. P. v přesně nezjištěné době opatřila 2,1905 gramu látky pervitin s množstvím účinné látky metamfetamin v množství 1,75 gramu, následně pervitin rozdělila po 0,7706 gramu a 1,4199 gramu do uzavíratelných sáčků, které vložila do dvou tub s jelením lojem, a takto skrytě je pronesla přes vstupní kontrolu, a v rámci návštěvy obviněného dne 14. 6. 2023 v okolo 16:35 hodin v návštěvní místnosti ve Věznici XY v obci XY, okres XY, se sáčky s látkou pervitin pokusila nepozorovaně předat obviněnému Č. otvorem v dělící přepážce z plexiskla, avšak látka pervitin se do dispozice obviněného Č. nedostala z důvodu obezřetnosti vychovatele vykonávajícího dozor nad návštěvou, který předávku zaznamenal a předání zamezil, když jeden ze sáčků s pervitinem byl již z jedné třetiny prostrčen daným otvorem a druhý ze sáčků byl ze strany obviněné V. P. před příchodem vychovatele odhozen na zem, kde byl následně nalezen, a takto oba obvinění vědomě jednali v rozporu s § 28 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, podle kterého je odsouzeným mimo jiné zakázáno užívat návykové látky, přičemž látka metamfetamin je zapsána jako psychotropní látka na seznamu č. 5 psychotropních látek nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 10 To 358/2024-330, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 5. 2024, č. j. 3 T 14/2024-286, podal obviněný F. Č. dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku předně odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, kterým byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, který za základ svých skutkových zjištění vzal výpověď svědka Z. U., který podle svých slov v návštěvní místnosti před samotnou návštěvou kontroloval neporušenost plexiskla a tvrdí, že v něm žádný otvor nebyl, avšak při jím provedeném záchytu psychotropní látky v levém dolním rohu plexiskla již dělící přepážka porušena byla. V této souvislosti dovolatel tvrdí, že výpověď svědka U. je v rozporu s výpověďmi ostatních ve věci slyšených svědků, zejména stran zjištění jak a čím byl otvor v dělícím plexiskle zprůchodněn, neboť předmět, kterým by jej bylo možné vytvořit, nebyl identifikován a stejně tak nebyly na místě nalezeny zbytky plexiskla. K této otázce vyslechnutí svědci toliko uvedli, že v návštěvní místnosti nebyl cítit zápach spáleného plastu, tudíž vyloučili variantu, že by otvor byl vytvořen za pomoci zapalovače. 7. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že popis projednávaného trestného činu (kterak je obsažen ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Příbrami a převzat Krajským soudem v Praze) fakticky nenaplňuje zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v jeho rámci absentuje znak subjektivní stránky trestného činu, tedy zavinění. Konkrétně má dovolatel za to, že soudy nižších stupňů neprokázaly, že by byl dostatečně obeznámen s tím, co konkrétně mu spoluobviněná P. otvorem v dělícím plexiskle prostrčila, ani to, že se aktivně podílel na předání kontrabandu tím, že v přepážce cíleně vytvořil otvor, když tyto skutečnosti nebyly podle jeho mínění vůbec prokázány. 8. Pokud soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi oběma obviněnými probíhala šifrovaná telefonická komunikace, dovolatel namítl, že její obsah fakticky nebyl rozklíčován, stejně jako to, co konkrétně s sebou spoluobviněná P. přinesla do věznice a jestli to, co přinesla, skutečně bylo předmětem dohody vyplynuvší ze šifrovaného telefonického rozhovoru. V této souvislosti se dovolatel rovněž domnívá, že obsahem jeleních lojů mohlo být cokoliv jiného, taktéž zakázaného, aniž by muselo jít o drogy, když se mohlo jednat např. o SIM kartu. Za tohoto stavu měl soud uplatnit v jeho prospěch zásadu in dubio pro reo a skutek nekvalifikovat jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. 9. S ohledem na výše uvedené obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 10 To 358/2024-330, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 5. 2024, č. j. 3 T 14/2024-286, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a aby následně soudu prvního stupně přikázal, aby danou věc nově projednal a rozhodl. 10. K dovolání obviněného F. Č. se ve svém písemném stanovisku ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 1 NZO 182/2025-10, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Úvodem předeslala, že námitky obviněného nikterak nepřekročily meze běžné polemiky s rozsahem i hodnocením provedených důkazů ze strany obou soudů nižších stupňů. V této souvislosti akcentovala, že Okresní soud v Příbrami realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale i navazující formulace skutkových závěrů. Svým povinnostem dostál rovněž Krajský soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami obviněného se přiléhavě vypořádal. 11. Podle mínění státní zástupkyně oba soudy důvodně neuvěřily výpovědi obviněného, neboť není v souladu