11 Tdo 589/2024 — Nejvyšší soud

11 Tdo 589/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 8. 2024 Spisová značka:11 Tdo 589/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.589.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vražda Vražda novorozeného dítěte matkou Dotčené předpisy:§ 140 odst. 1,3 písm. c) tr. zákoníku § 142 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 589/2024-846USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2024 o dovolání obviněné A. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 8 To 105/2023, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 102 T 8/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. Z. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2023, sp. zn. 102 T 8/2022, byla obviněná A. Z. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byla odsouzena podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozené RBP, zdravotní pojišťovně, IČO: 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, Slezská Ostrava, 710 00 Ostrava, majetkovou škodu částkou 479.947 Kč. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: dne 22. 11. 2021 v přesně nezjištěné době od 7:00 hodin do 7:24 hodin ve svém tehdejším bydlišti v bytě na adrese XY, XY, po předchozí nevolnosti spočívající ve zvracení, křečích a tlaku v břiše, absolvovala neasistovaný porod, který proběhl na záchodové míse a novorozenec ženského pohlaví byl z dělohy porozen do vnitřní části záchodové mísy, kde jej obžalovaná ponechala po dobu nejméně patnácti minut v poloze na břiše hlavou dolů pod úrovní vodní hladiny a překrytého placentou, přičemž po porodu obžalovaná, přestože si byla vědoma nebezpečí smrti pro poškozenou, která se narodila jako živý a života schopný donošený novorozenec, této neposkytla v rozporu se zákonnou povinností dle § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dostatečnou a adekvátní neodkladnou poporodní péči, v důsledku čehož došlo u poškozené k asfyxii (přerušení dodávky kyslíku do organismu s následným vzestupem kysličníku uhličitého a rozvoji metabolické acidózy), která způsobila metabolický rozvrat, poškození centrální nervové soustavy a vznik syndromu multiorgánového selhání, přičemž dne 6. 1. 2022 v 5:45 hodin došlo i přes odbornou zdravotní péči ke smrti poškozené AAAAA (pseudonym)., narozené XY, jejíž příčinou bylo selhání dechu a oběhu následkem chorobných změn, které souvisely s poporodním dušením. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná A. Z., rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 8 To 105/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované usnesení odvolacího soudu napadla obviněná A. Z. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž sice výslovně neuvedla žádné konkrétní dovolací důvody, z dovolací argumentace je nicméně zřejmé, že toto lze opřít o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tj., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 5. Obviněná úvodem svého mimořádného opravného prostředku nejprve předložila výčet všech dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 a 2 tr. ř. Především namítla nesprávné právní posouzení skutku, jestliže byl skutek kvalifikován jako zločin vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Má za to, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a nesprávně skutek, kladený jí za vinu, kvalifikovaly. V průběhu hlavního líčení nebyl prokázán její úmysl usmrtit novorozence. Pokud by se dovozovala její trestní odpovědnost, přichází v úvahu nejvýše vražda novorozeného dítěte matkou podle § 142 tr. zákoníku s ohledem na rozrušení způsobené porodem, případně jiný trestný čin. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11 vyslovila přesvědčení, že v daném případě byl porušen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to zásada in dubio pro reo. 6. V tomto ohledu obviněná poukázala na svoji výpověď v přípravném řízení, ve které popsala psychický stav a rozpoložení v průběhu porodu i po něm. Uvedla, že byla „mimo“, a to jak v důsledku nedobrého fyzického stavu, kdy již předchozího večera trpěla bolestmi břicha, nevolnostmi a zvracením, tak i v důsledku špatného psychického rozpoložení, které souviselo s vyhrocenými vztahy s manželem, ze kterého měla strach. Manžel ji opakovaně odmítl přivolat lékařskou pomoc, měla rovněž obavy ze svého zdravotního stavu, přičemž nevěděla, co se děje s jejím tělem. Dostala se do takového psychického stavu, kdy byla v šoku, nebyla schopna sama z toalety vstát, nevěděla ani, kde se v bytě nachází ani co se stalo. Nevěděla, že rodí až do chvíle, kdy uviděla novorozence a placentu v záchodové míse. Nebyla tedy schopná nastalou situaci mentálně zpracovat a vyhodnotit a adekvátně na ni reagovat. 7. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, č. j. 8 To 105/2023-786 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 102 T 8/2022-714 a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání. 8. Ve svém vyjádření k podanému dovolání státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) předeslal, že Nejvyšší soud v rámci projednávání tohoto mimořádného opravného prostředku není povolán jako třetí stupeň k plnému přezkumu napadených rozhodnutí, a proto je předepsán katalog dovolacích důvodů. 9. Má za to, že pokud Vrchní soud v Praze zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., měl v prvé řadě nastupovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. /pozn. zřejmě myšleno § 265b odst. 1 tr. ř. písm. m) tr. ř./ v jeho druhé variantě, a to v kombinaci s dalšími dovolacími důvody uvedenými v § 265b odst. 1 tr. ř. – zřejmě podle § 265b odst. 1 písm. g), resp. písm. h) tr. ř., jejímiž vadami měl být zatížen již rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. 10. Obviněná nepopírala vlastní porod novorozeněte do záchodové mísy v bydlišti a neexistenci poporodní péče, nicméně hájila se vlivem špatného psychického, resp. zdravotního stavu způsobeného porodem, v důsledku čehož u ní měl chybět úmysl usmrtit novorozeně. Jestliže obviněná ve spojitosti s objasňováním trestného činu proti životu dítěte naznačovala potřebu aplikace zásady in dubio pro reo, státní zástupce konstatoval, že tato má procesní charakter a týká se otázek skutkových. K porušení uvedené zásady by mohlo dojít tehdy, pokud by důkazní situace skutečně vyzněla tak, že by nebylo možno se důvodně přiklonit ani k jedné z více v úvahu připadajících skutkových variant a soudy by zvolily variantu pro obviněnou méně příznivou. Jen za této situace, tj. skutečně existujícího patového důkazního stavu, neodstranitelného dalším možným dokazováním, který je s ohledem na uplatňující se princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 2 tr. ř.) třeba řešit přijetím pro obviněného nejpříznivější skutkové varianty, by přijetí jiné varianty soudy znamenalo porušení obviněným zmiňované zásady. Sama skutečnost, že soud v situaci, kdy žádné pochybnosti nemá, přijme řešení, které obviněný nesdílí, porušení zásady in dubio pro reo nezakládá. Běžná polemika se skutkovými zjištěními stabilizovanými soudy nižších stupňů, při nichž obviněná preferovala vlastní výpověď oproti souboru ostatních důkazů, nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod z výčtu § 265b odst. 1 tr. ř. 11. Státní zástupce poukázal, že verzi obhajoby, dopadající na podmínky realizace porodu novorozeněte vznášela obviněná v předcházejících fázích trestního řízení, a proto soudy nižších stupňů měly příležitost na ni reagovat a vypořádat se s ní. Výsledek provedeného dokazování spolehlivě vyvrátil alternativně nabízené vysvětlení, podle něhož se obviněná měla nacházet v natolik nepříznivém psychickém, resp. zdravotním stavu, který by ji zabraňoval ve vyvinut