11 Tdo 692/2019 – Nejvyšší soud

11 Tdo 692/2019-241 USNESENÍ Nevyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 7. 2019 o dovolání obviněného J. A., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 1 2019, č. j. 12 To 331/2018-192, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 52/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. A. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obviněný J. A. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 11. 2018, č. j. 17 T 52/2018-170, uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že: dne 19. 6. 2017 okolo 11:20 hodin, kdy byl kontrolován pracovníky Celní správy Královéhradeckého kraje v obci XY, okr. Trutnov, vědomě bez jakéhokoliv povolení v rozporu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, příloha č. 1, a ustanovením § 21 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, dovezl z Polské republiky do České republiky přes hraniční přechod XY jako spolujezdec vozidla Toyota Corolla, rzv XY, 1600,2 g tablet léku GALPSEUD a 20 plastových balení léku GALPSEUD po 100 tabletách, přičemž jedna tableta obsahuje 60 mg pseudoefedrinu, tedy prekursor podle přílohy č. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11.02.2004, o prekursorech drog, když léky měl ukryté během převozu ve svém batohu pod bundou, přičemž daného jednání se dopustil, ač rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 13 T 141/2010 ze dne 11.10.2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky Zlín sp. zn. 6 To 544/2010 ze dne 16.12.2010 byl odsouzen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2, písm. b) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 54 měsíců, který vykonal dne 2.1.2015. 2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně odsoudil obviněného podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně, vedle uvedeného trestu, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to konkrétně 1600,2 gramů bílých kulatých tablet s vlisem č. 60 léku GALPSEUD a 20 plastových dóz s názvem GALPSEUD s uvedenou účinnou látkou pseudoefedrin hydrochlorid 60 mg obsahující po 100 kusech bílých kulatých tablet s vlisem č. 60, celkem 2000 tablet. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, a to do všech výroků napadeného rozsudku, odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl, jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvádí, že nesouhlasí s výrokem odvolacího soudu, že jeho odvolání není důvodné, k čemuž poukázal na všechna svá předchozí vyjádření učiněná v dané trestní věci, přičemž některá z těchto označil i za přílohy svého dovolání. Co se týče důvodů usnesení odvolacího soudu, namítá obviněný, že dle jeho názoru odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nesplňuje náležitosti stanovené v § 125 odst. 1 tr. řádu, neboť z něj prý vůbec není patrno, jak se daný soud vypořádal s obhajobou obviněného. V tomto směru pak obviněný poukazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, přičemž namítá, že dne 25. 10. 2018 jednak nebyl při vazebním zasedání vůbec zastoupen svým advokátem (rozuměj obhájcem), a soud prvního stupně se nijak nesnažil tohoto o konání vazebního zasedání v trestní věci obviněného ani vyrozumět. K tomu obviněný dále uvádí, že přestože tuto námitku vznesl v řízení před soudy nižších stupňů, žádný z nich se s ní nevypořádal. 5. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak obviněný spatřuje v tom, že soudy nižších stupňů označily provedené dokazování za dostatečné, ačkoliv se obviněný domáhal provedení dalších důkazů (ohledání jeho mobilního telefonu a dále knihy pojednávající o jeho nevině) a nebyly prý ani vzaty v potaz jeho ušlechtilé pohnutky a skutečnosti, které jej vedly k danému jednání. Obviněný dále vyslovuje přesvědčení, že v důsledku shora popsaných údajných pochybení soudů nižších stupňů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jakož i k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Závěrem svého dovolání obviněný vyslovuje přesvědčení o své nevině a „domáhá se“ beztrestnosti. Z těchto důvodů pak navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu shora označené usnesení odvolacího soudu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal, zejména provedl jím navrhované důkazy, a rozhodl. 6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se k dovolání obviněného vyjádřila dne 3. 5. 2019. Stran obviněným deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu předně uvedla, že dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu uvedený dovolací důvod nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, ale pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. K tomu státní zástupkyně dále uvedla, že z dozorového spisu Okresního státního zastupitelství v Trutnově není zřejmé, zda o konání vazebního zasedání dne 25. 10. 2018 byl obhájce obviněného vyrozuměn či nikoliv, avšak v případě, kdy by o konání vazebního zasedání obhájce vyrozuměn nebyl, mělo by takové procesní pochybení za následek, že v dalším řízení proti obviněnému by nebylo možné použít důkazy v takovém vazebním zasedání provedené. Z rozhodnutí obou soudů nižších stupňů se však dle státní zástupkyně nepodává, že by se výrok obviněného shora uvedeným trestným činem opíral o jeho výpověď učiněnou ve vazebním zasedání, pročež související námitky obviněného označila za zjevně neopodstatněné. Pokud jde o obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, namítla státní zástupkyně, že obviněným rozporovaná správnost hodnocení důkazů, jakož i výhrady vůči neprovedení jím navrhovaných důkazů, nepředstavují námitky, jež by byly podřaditelné pod daný (ale i jakýkoliv jiný) dovolací důvod, neboť jsou založeny výhradně na polemice s hodnocením důkazní situace a se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. V projednávané věci přitom podle státní zástupkyně nejde ani o případ tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a následným právním posouzením, ani o opomenutí některých důkazních návrhů obviněného. Soudy nižších stupňů podle státní zástupkyně řádně a přesvědčivě vysvětlily, proč důkazní návrhy obviněného nepovažovaly za relevantní z hlediska objasnění skutkového stavu dané trestní věci, popřípadě proč tyto shledaly nadbytečnými. Státní zástupkyně tak uzavřela, že obviněným uplatněné námitky se míjí s obsahem daného dovolacího důvodu, tak, jak tento vymezila konstantní judikatura Nejvyššího soudu. Z uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, přičemž současně navrhla, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. 7. Obviněný – v reakci na vyjádření státní zástupkyně – jednak zaslal Nejvyššímu soudu kopii stránky z webového prohlížeče zobrazující komunikaci na údajně jeho Twitterovém účtu, a dále uvedl, že nemá „žádný papír od vazby“, načež opět připomenul, že o vazebním zasedání, které se konalo dne 25. 10. 2018, nebyl vyrozuměn jeho obhájce a o tomto vazebním zasedání nebyl pořizován ani zvukový záznam, aniž by bylo uvedeno, proč tak soud prvního stupně učinil. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti. 9. Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody pov