11 Tdo 720/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 720/2025-462 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněného J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2025, č. j. 5 To 133/2025-413, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 118/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 3. 2025, č. j. 3 T 118/2024-373, byl obviněný J. B. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v celkové výměře pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Karviné podal obviněný odvolání, kterým napadl výrok o vině i o uloženém trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 5. 2025, č. j. 5 To 133/2025-413 tak, že napadený rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu a nově za podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému uložil v souladu s § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Naproti tomu v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že: v přesně nezjištěné dny od měsíce července 2023 nejméně do konce prosince 2023 v XY, XY, okres XY, na různých místech, vědom si protiprávnosti svého jednání, když nevlastnil povolení k nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle platné právní úpravy, záměrně poskytoval dalším osobám psychotropní látku pervitin, přičemž pervitin – metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vytvořeným na základě zmocnění § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v úplném znění, a to: - O. T. prodal nejméně v 6 případech celkem nejméně 30 g pervitinu, - R. B. zdarma poskytl celkem nejméně 20 g pervitinu, a - dalším osobám přenechal k užití celkem 5 tzv. lajn pervitinu, dále v totožném období třikrát prodal D. R. přesně nezjištěný druh tablet s účinnou látkou pseudoefedrin nebo efedrin, ačkoliv věděl, že tyto tablety D. R. společně s dalšími osobami použije k výrobě pervitinu, kdy z takto poskytnutých léků D. R. následně společně s dalšími osobami vyrobil celkem nejméně 90 g pervitinu, přičemž pseudoefedrin a efedrin jsou prekurzory k výrobě drogy metamfetaminu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekurzorech drog, ve znění nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 7. 2023 č. j. 9 T 78/2023-170, jenž nabyl právní moci dne 18. 7. 2023, na základě schválené dohody o vině a trestu odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků za současného vyslovení dohledu, a k peněžitému trestu. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný J. B. napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2025, č. j. 5 To 133/2025-413, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 3. 2025, č. j. 3 T 118/2024-373, dovoláním, které podal prostřednictvím své obhájkyně a zaměřil jej proti výroku o vině. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jemu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 5. Ve vztahu k dotčenému jednání dovolatel předně namítl, že oba soudy nižších stupňů provedly v projednávané věci rozsáhlé dokazování, avšak skutkové závěry těmto důkazům neodpovídají. Podle dovolatele soudy nižších soudů vyhodnotily jako věrohodné výpovědi svědků, které jsou v rozporu s jeho tvrzeními (s výjimkou zcela nevěrohodné výpovědi svědka D. R., která stojí v kontextu provedených důkazů zcela osamoceně). Naproti tomu výpovědi svědků O. T., I. H. a R. B., které jsou v souladu s jeho tvrzeními a na kterých navíc svědci setrvali i v rámci hlavního líčení, soudy vyhodnotily jako nevěrohodné, s čímž dovolatel vyjádřil nesouhlas. Vyjma toho byl svědek B. vyslechnut i krajským soudem v rámci veřejného zasedání, přičemž změnu své výpovědní verze tomuto soudu dostatečně a podrobně objasnil. Pokud by tedy odvolací soud vyhodnotil provedené důkazy objektivně, nemohl dospět k závěru o vině obviněného, neboť svědectví výše uvedených svědků takový závěr minimálně znevěrohodňují. 6. K osobě svědka D. R. dovolatel doplnil, že se přímo od jeho osoby dozvěděl, že byl přímým svědkem vraždy a od té doby je v ambulantní psychiatrické péči. Z toho obviněný dovodil nevěrohodnost jeho svědectví, neboť má za to, že tento svědek nerozlišuje mezi skutečností a svými představami a navíc má tendenci manipulovat s lidmi, a to vše za účelem zajištění vlastní bezpečnosti. K osobě svědka L. K. dovolatel uvedl, že mu v jiné trestní věci bylo soudem přiznáno postavení spolupracujícího obviněného, a proto je povinností tohoto svědka uvádět pravdu ve všech případech, tedy i v této projednávané věci, aby mu byl tento status zachován. K výpovědím ostatních svědků se dovolatel již explicitně nevyjádřil, pouze odkázal na obsah svého řádného opravného prostředku, kterým napadl odsuzující rozsudek Okresního soudu v Karviné. 7. Krajský soud v Ostravě po projednání věci ve veřejném zasedání a doplnění dokazování konstatoval, že v dané věci neshledal vady, které by měly za následek nedostatečné objasnění věci či porušení jeho práva na obhajobu. Dovolatel však s tímto závěrem vyjádřil nesouhlas, když trvá na tom, že mu předsedkyní senátu okresního soudu nebylo umožněno řádně se hájit, čímž byl krácen na svých procesních právech. Vyjma toho zmínil, že ani jeho zadržení neproběhlo zcela zákonným způsobem (aniž by však tuto repliku jakýmkoli způsobem dále ve svém podání rozvedl). 8. Jelikož soudy nižších stupňů odvodily jeho vinu toliko z nepřímých důkazů, které ve svém souhrnu nevytvořily logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu, není podle náhledu dovolatele možné učinit objektivní závěr o jeho vině. Současně nelze vyloučit možnost jiného skutkového závěru, pročež dospěl k přesvědčení, že soudy nižších stupňů měly v projednávané věci aplikovat základní procesní zásadu in dubio pro reo. 9. S ohledem na výše uvedené okolnosti dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2025, č. j. 5 To 133/2025-413, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 3. 2025, č. j. 3 T 118/2024-373, a následně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného soudem prvního stupně k jeho obsahu ve stanové lhůtě, resp. až do okamžiku konání neveřejného zasedání o tomto dovolání, nikterak věcně nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. 12. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 14. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v