11 Tdo 749/2016 — Nejvyšší soud

11 Tdo 749/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 9. 2016 Spisová značka:11 Tdo 749/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.749.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 12. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -II.ÚS 3940/16JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto31.1.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 749/2016-38 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 9. 2016 o dovolání, které podal obv. T. N. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2015, sp. zn. 11 To 77/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 5/2015, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. T. N. B. odmítá . O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 48 T 5/2015, byl obv. T. N. B. (společně s O. H.) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 700,- USD a podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal obv. T. N. B. i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolání. O něm rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2015, sp. zn. 11 To 77/2015 tak, že: · z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uložení trestu propadnutí věci, · podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný se, při nezměněném výroku o vině, trestu odnětí svobody, způsobu jeho výkonu a trestu vyhoštění podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 86/2015 Sb., odsuzuje k trestu propadnutí věci – a to částky 700 USD, · v ostatním bylo odvolání obv. T. N. B. podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně dne 16. 12. 2014 v odpoledních hodinách v L., v herně „K.“ v S. ul. č. .... zprostředkoval obv. T. N. B. pro obv. H. za částku 19.300 USD nákup pervitinu – metamfetaminu o celkové hmotnosti 1.590,31 gramů s obsahem 1.197,80 gramů účinné látky baze metamfetaminu. Tuto drogu ve svém automobilu předal zde čekajícímu obv. H., který na zakoupení drogy poskytl peníze a který si následně drogu uložil v autě do svého zavazadla. Následně v 17.00 hodin byli oba obvinění v automobilu zadrženi hlídkou Policie ČR v P., Ch. ul., před č. p. .... Obv. T. N. B. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 7. 2014, č. j. 57 T 1/2012-2053, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2014, č. j. 11 To 102/2014-2138, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 238 odst. 1 tr. zákoníku, a za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) a c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 6. 2013, č. j. 2 T 151/2008-851, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu pěti roků. Současně byl nad obv. T. N. B. vysloven dohled. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obv. T. N. B. prostřednictvím své obhájkyně a v zákonné lhůtě dovolání. V něm odkázal na ust. § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. mu byl uložen trest vyhoštění, ačkoliv rodinné a sociální poměry takový druh trestu nepřipouští. 5. Konkrétně dovolatel namítl, že dle jeho náhledu z důkazů vyplynul zcela odlišný skutkový děj. Obviněný akcentoval, že spoluobviněnému pouze zprostředkoval kontakt pro nákup drogy, nikoli nákup samotný. Předmětnou drogu přinesla do vozidla jiná osoba, ale on sám nevěděl o jejím množství, ceně a dalších okolnostech nic. Proto je přesvědčen o tom, že jeho jednání je možné subsumovat pouze pod ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku. 6. Dále dovolatel namítl nesprávnost uloženého trestu vyhoštění, který považuje za uložený v rozporu s § 80 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (zřejmě myslí § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku), protože nevyhovuje zákonným podmínkám. Podle svého tvrzení má v ČR pracovní i sociální zázemí, a proto je tento trest mj. i v rozporu se zájmem na spojování rodin. 7. Závěrečná námitka obviněného opět směřuje proti výroku o trestu. Obviněný v ní tvrdí, že uložený trest vyhoštění nesplňuje „podmínky obecného nebezpečí pro lidi, majetek nebo jiný obecný zájem“ a že není odpovídající míře zavinění. Poté dovolatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k požadavku proporcionality trestu a na tomto základě uzavřel, že uložený trest považuje za exemplární, ale ne za přiměřený. 8. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň s odkazem na § 265o tr. ř. vznesl podnět k přerušení výkonu trestu do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. 9. K dovolání se vyjádřil nejvyšší státní zástupce, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve svém stanovisku sp. zn. 1 NZO 279/2016 ze dne 21. 6. 2016, k uvedeným námitkám nejprve předeslal, že uplatněným dovolacím důvodům odpovídají pouze zčásti. 10. Pokud jde o výhrady obviněného proti výroku o vině, z dovolání je patrné, že obviněný vyšel ze zcela jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Ty se přitom rolí obviněného zabývaly velmi podrobně a jeho výše uvedenou obhajobu na podkladě provedeného dokazování spolehlivě a přesvědčivě vyvrátily. Obviněný nesprávnost právního posouzení odvozuje až sekundárně od své vlastní, alternativní, a pro něj příznivější skutkové verze. Proto státní zástupce vyhodnotil tuto námitku jako obsahově neodpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 11. K výhradám proti uloženým trestům státní zástupce podotkl, že za obsahově relevantní považuje pouze námitku k uloženému trestu vyhoštění. Avšak ani s ní se neztotožnil. Soudy nižších stupňů v daném případě zjistily, že kumulativní podmínky uvedené v § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jsou v případě obv. T. N. B. splněny. Proti námitkám dovolatele státní zástupce zdůraznil, že obviněný neměl v České republice před sdělením obvinění pracovní zázemí a nesplnil ani podmínku zázemí rodinného (resp. naplnění této podmínky státní zástupce vyhodnotil jako značně pochybné). 12. Dovolatelovu námitku, že uložení trestu vyhoštění považuje za neproporcionální, státní zástupce rovněž odmítl a v této souvislosti oponoval tím, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplňují námitky subjektivně pociťované nepřiměřenosti trestu, pokud nejde zjevně o nepřípustný druh trestu, nebo o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 13. Z těchto důvodů státní zástupce dospěl k závěru, že celé dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné posoudit otázku, zda konkrétní a