11 Tdo 802/2025 — Nejvyšší soud

11 Tdo 802/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 9. 2025 Spisová značka:11 Tdo 802/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.802.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 802/2025-89 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 dovolání obviněné E. F., podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 3. 2025, č. j. 14 To 64/2025-69, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 23/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. F. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 2. 2024, č. j. 1 T 23/2024-55, byla obviněná E. F. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za jeho spáchání byla podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu v počtu 90denních sazeb ve výši 800 Kč, celkem tedy ve výši 72.000 Kč. Současně jí okresní soud podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky a šest měsíců. 2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě podala obviněná odvolání, které zaměřila toliko do výroku o trestu zákazu činnosti. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 14 To 64/2025, tak, že odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Havlíčkově Brodě se obviněná shora uvedené trestné činnosti dopustila tím, že: dne 15. 9. 2024 přinejmenším v době od 15:27 hod. do 15:32 hod. v XY, po předchozím požívání alkoholických nápojů, jímž se uvedla do stavu opilosti, vědomě a úmyslně řídila osobní motorové vozidlo tov. zn. Honda CR-V, reg. zn. XY, a to minimálně z čerpací stanice OMV v ul. XY přes ulice XY, XY do ulice XY, kde zastavila v prostoru zastávky městské hromadné dopravy naproti domu č. p. XY, a byla zde kontrolována hlídkou Policie ČR, na jejíž výzvu se podrobila dvěma dechovým zkouškám, při nichž jí bylo analyzátorem dechu zn. Dräger Alcotest 7510 zjištěno v 15:58 hod. 3,70 ‰ alkoholu v dechu a v 16:04 hod. 3,73 ‰ alkoholu v dechu. II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu 4. Obviněná E. F. podala proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 3. 2025, č. j. 14 To 64/2025-69, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 T 23/2024-55, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřila proti výroku o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nejprve odkázala na všechny dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. a následně namítla nesprávné právní posouzení věci spočívající ve stávající právní kvalifikaci projednávaného trestného činu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť podle jejího mínění „v daném případě vůbec nešlo o trestněprávní jednání“. Současně dovolatelka vyjádřila nesouhlas s výší uloženého trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, který hodnotí jako nepřiměřeně vysoký. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích svým usnesením odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl, bylo z její strany namístě rovněž uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 5. Z výroku napadeného usnesení krajského soudu, jakož i obsahu dovolání obviněné tedy vyplývá, že dovolatelka měla primárně odkázat na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí jí podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 T 23/2024-55, přestože v předcházejícím řízení byly podle jejího mínění dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a písm. i) tr. ř., tedy, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. 6. Konkrétně dovolatelka akcentovala, že ačkoli oba soudy nižších stupňů projednávané jednání právně kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, podle jejího názoru se o trestněprávní jednání nejedná, neboť v důkazním řízení nebylo dosaženo jistoty o existenci relevantních skutkových okolností. Proto podle jejího názoru soudy porušily zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající zásadu in dubio pro reo vyplývající z čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Na tomto základě obviněná vyjádřila svůj nesouhlas s výší uloženého trestu zákazu činnosti (spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu) na dobu třiceti měsíců, který vyhodnotila jako zcela nepřiměřený. 7. Stran uloženého trestu dovolatelka dále namítla, že okresní soud nedostatečně zohlednil okolnosti týkající se její osoby, stejně jako její osobní a majetkové poměry. Za podstatné naopak označila své písemné prohlášení viny, které však soud prvního stupně z hlediska uloženého trestu nezohlednil; prakticky jej vyhodnotil jen z hlediska viny, a to jako její doznání. Obviněná je však přesvědčena, že tuto formu osobního prohlášení viny zákon nezakazuje, pročež jej měl okresní soud přijmout a zohlednit jako „velice zásadní polehčující okolnost“. Místo toho však její osobě uložil trest zákazu činnosti ve stejném rozsahu, jako v rámci původně vydaného trestního příkazu ze dne 11. 10. 2024, č. j. 1 T 23/2024-38, jenž byl napaden odporem. 8. Stran uloženého trestu obviněná doplnila, že je osobou zcela bezúhonnou, resp. osobou, na kterou se hledí, jako kdyby nebyla soudně trestána, přičemž u ní nebyly zjištěny ani žádné jiné negativní skutečnosti. Navíc po této epizodě navázala spolupráci se spolkem GX Security, který jí pomáhá nejen při řešení projednávaného jednání, ale i při řešení doprovodných problémů (zejména osobních a psychických). Rovněž tato skutečnost svědčí o tom, že si je dostatečně vědoma závažnosti svého pochybení a činí kroky, aby se takového jednání již nikdy nedopustila (nehledě na to, že ve spolupráci s tímto spolkem pomáhala odklidit i následky povodní, aby své jednání vůči společnosti „nějakým způsobem odčinila“). 9. S ohledem na výše uvedené okolnosti, stejně jako na nutnost využívání svého řidičského oprávnění, dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 3. 2025, č. j. 14 To 64/2025-69, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 T 23/2024-55, a následně, aby projednávanou věc vrátil zpět okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněné se ve svém písemném stanovisku ze dne 22. 8. 2025, sp. zn. 1 NZO 646/2025-9, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K námitce obviněné, že soud její jednání nesprávně posoudil jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, státní zástupce uvedl, že jde o námitku zjevně nepřípustnou, neboť obviněná podala odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně pouze proti výroku o trestu zákazu činnosti. Tento závěr zahrnuje i námitku porušení principu presumpce neviny, kterou je však třeba považovat za nesrozumitelnou, a to pro její naprostou nekonkrétnost, nehledě na to, že presumpce neviny je zásadou procesní, jež se váže k výroku o vině, nikoli k výroku o trestu. 11. Podle státního zástupce se nelze ztotožnit ani s výhradami obviněné namířenými proti výroku o trestu. Námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, totiž neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Tuto skutečnost však obviněná ve svém podání nikterak nenamítla. Revizi výroku o trestu zákazu činnosti nelze odůvodnit tím, že by se jednalo o