11 Tdo 88/2008 — Nejvyšší soud

11 Tdo 88/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2008 Spisová značka:11 Tdo 88/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.88.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 88/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 dovolání podané obviněným Ing. B. B. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 To 354/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 55/2007, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Ing. B. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. 2 T 55/2007, byl obviněný Ing. B. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., za který byl podle § 224 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání dvou let. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Třebíči se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že jako odpovědný vedoucí pracovník (zootechnik) družstva A., družstvo S., v zemědělském středisku v obci V., okr. T., řádně a důsledně nezajistil, aby ve stáji, kde bylo chováno 15 dospělých býků, nemohlo dojít k otevření kovové dvoukřídlé brány stáje, kdy v nočních hodinách z 21. na 22. 10. 2006 došlo k přetržení zeslabeného zajišťovacího řetězu, kterým byla omotána křídla brány a k vysunutí provlečeného čepu, jenž nebyl zajištěn proti uvolnění, kdy tlakem skotu na bránu z důvodu jeho vyrušení nezjištěnými vnějšími vlivy došlo k útěku býků ze stáje s možností volného pohybu po areálu střediska a v této době došlo k napadení nočního hlídače poškozeného F. P. býky, který při napadení utrpěl mnohočetná smrtelná poranění hrudníku a hlavy. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 To 354/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 224 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce trvání jednoho roku. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl mimo jiné doručen obviněnému dne 29. 10. 2007, jeho obhájci dne 26. 10. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Třebíči dne 24. 10. 2007. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (obviněný jej ve svém dovolání nesprávně označuje jako usnesení) podal obviněný Ing. B. B. prostřednictvím svého obhájce Mgr. K. N. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Třebíči dne 27. 12. 2007. Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu a v návaznosti na to i výrokovou část rozsudku nalézacího soud. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu odůvodňuje obviněný konstatováním, že to nebyl on, kdo byl odpovědný za chov býků v družstvu A., středisko V. Obviněný dodal, že to byla především Ing. J., která řešila veškeré problémy živočišné výroby a která prováděla dohled nad živočišnou výrobou komplexně. Dále uvedl, že mu žádný předpis nepřikazoval, jakým způsobem má být zajišťována bezpečnost a organizace práce při chovu býků. Konečně konstatoval, že v nočních hodinách došlo k vyrušení býků nezjištěnými vnějšími vlivy a poté k jejich útěku ze stáje. Uzavřel, že se soudy nedostatečně vypořádaly s důkazní situací, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dopise ze dne 8. 1. 2008, který byl doručen Okresnímu soudu v Třebíči dne 9. 1. 2008, vyjádřil obviněný prostřednictvím svého obhájce souhlas s projednání dovolání v neveřejném zasedání. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že veškeré obviněným uvedené námitky jsou námitkami skutkového charakteru, které však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k uvedenému státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující: Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Předně je možno konstatovat, že v podstatě shodné námitky, které obviněný uvedl ve svém dovolání, uvedl již v rámci odvolacího řízení. Pokud jde o konkrétní dovolací námitku spočívající v tvrzení obviněného, že se soudy nedostatečně vypořádaly s důkazní situací, je možno říci, že jde o námitku brojící toliko proti rozsahu provedeného dokazování, resp. dostatečnosti zjištění skutkových okolností. Obviněný tedy v této části dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění se s rozsahem provedeného dokazování, hodnocení důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Takové závěry jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost