11 Tdo 929/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 929/2025-604 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 dovolání obviněného P. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, č. j. 67 To 163/2025-527, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 37 T 21/2025, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 37 T 21/2025, byl obviněný P. S. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným pod bodem I. přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a dále pod bodem II. zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl obvodním soudem podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částky ve výši 17.817 Kč a 25.220 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,00 % p. a. jdoucího ode dne 3. 4. 2025 do zaplacení. 2. Výše citovaný rozsudek Obvodní soud pro Prahu 8 byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného, a to ve výrocích o vině, trestu i náhradě škody. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Městský soud v Praze, který svým usnesením ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 67 To 163/2025, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 se obviněný P. S. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: I. dne 18. 11. 2024, přibližně ve 14:01 hodin, na konečné autobusové zastávce MHD XY v ulici XY, Praha XY, poté, co vystoupil z autobusu linky č. 144, v reakci na předchozí slovní upozornění na zákaz cestování s koloběžkou ve vozidle ze strany řidiče, poškozeného P. K., začal uvolňovat ventil u pneumatiky prostředního kola odstaveného autobusu, během čehož jej poškozený přistihl a se slovy: "Co děláte, nechte toho" jej vyzval, aby svého jednání zanechal, přičemž když obviněný nereagoval, od kola jej odstrčil, v důsledku čehož obviněný upadl na zem, načež poškozený z obavy před fyzickou konfrontací začal rychle odcházet pryč, obviněný jej však následoval a nejprve se jej pokusil kopnout pravou nohou, a když se netrefil, udeřil jej velkou silou zezadu rukou sevřenou v pěst do oblasti žeber na pravém boku, čímž poškozeného odhodil na sloup veřejného osvětlení, na který tento upadl rukama a kde posléze upadl na levý bok na zem, čímž poškozenému P. K. způsobil frakturu 7-9 žebra vpravo s dislokací do 1 mm, kdy tato poranění omezovala poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu 4-5 týdnů zejména bolestivostí a nutností klidového a poloklidového režimu, a uvedeného jednání se dopustil navzdory tomu, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 10. 2021, sp. zn. 3 T 26/2021, v právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, II. dne 29. 11. 2024, přibližně ve 20:00 hodin, před domem č. XY v ulici XY, Praha XY, kudy jel na elektrické koloběžce, poté, co na něj v úleku zatroubila řidička protijedoucího vozidla zn. Volkswagen Passat v obavě z kolize, této začal vulgárně nadávat, načež oba zastavili a z vozidla vystoupil manžel řidičky, poškozený I. I., který se své manželky zastal, šel směrem k obviněnému, zvedl obě ruce před sebe v obranném pohybu, na což obviněný reagoval tak, že poškozenému zasadil nejméně dva údery rukou sevřenou v pěst o velké intenzitě do oblasti obličeje, hlavy a krku, v důsledku čehož poškozený zavrávoral a posléze upadl obličejem k zemi na asfaltový povrch vozovky, čímž způsobil poškozenému I. I. natržení a krvácení pravého ušního boltce, svislou tržnou ránu vpředu na čele, vícefragmentovou zlomeninu pravé poloviny štítné chrupavky s prokrvácením okolí, drobnou zlomeninu levé poloviny štítné chrupavky bez posunu, zlomeninu centra oblouku 5. krčního obratle, zlomeninu pravého oblouku 6. krčního obratle, u obou bez posunu, dále zlomeninu stropu pravé očnice, drobnou zlomeninu spodiny očnice vpravo, oboustranné zakrvácení nosních dutin, tříštivou zlomeninu nosních kůstek s výrazným posunem doprava a diskrétní zlomeninu stěn obou očnic s podezřením na zlomeninu pravého oblouku jazylky, kdy tato poranění omezovala poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu 4-6 týdnů zejména bolestivostí a nutností klidového a poloklidového režimu, kdy však poškozenému vzhledem k intenzitě a zaměření úderů na hlavu a přední stranu krku hrozila poranění důležitých orgánů a potenciálně i život ohrožující porucha prokrvení mozku či porucha dýchání, k čemuž nedošlo jen shodou okolností a nezávisle na vůli obviněného, čehož si obviněný musel být vědom i díky své zkušenosti s praktikováním boxu, a uvedeného jednání se dopustil navzdory tomu, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 10. 2021, sp. zn. 3 T 26/2021, v právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Shora citované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 67 To 163/2025, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 37 T 21/2025, napadl obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. ř., neboť podle jeho mínění jsou skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně podle názoru obviněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo zároveň rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až písm. l) tr. ř. 5. Dovolatel v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, když konkrétně k jednání popsanému pod bodem I. uvedl, že provedenými důkazy nebyla vyvrácena jeho obhajoba ohledně toho, že se fyzického násilí na poškozeném P. K. nedopustil a tento si svá zranění způsobil tím, že bez jeho přičinění v běhu narazil do sloupu veřejného osvětlení. Podle obviněného je totiž z kamerových záznamů zřejmé, že jmenovaného poškozeného vůbec neudeřil. Zároveň ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství vyplynulo a následně bylo jeho zpracovatelem v hlavním líčení potvrzeno, že úder pěstí je možné označit za příčinu zranění tohoto poškozeného s menší pravděpodobností než kopnutí či úder tupým předmětem, přičemž na jeho těle nezůstaly žádné otisky po úderu. Podle obviněného nadto z fyzikálního hlediska není možné, aby došlo k ráně pěstí do pravého boku poškozeného, jelikož po úderu vedeném z této strany by byl poškozený odhozen nalevo na autobus, nikoli diagonálně vpravo na sloup veřejného osvětlení. Těmito skutečnostmi tak byla podle dovolatele vyvrácena nevěrohodná výpověď jmenovaného poškozeného ohledně toho, že ačkoli byl k obviněnému otočen zády a neviděl jej, tak měl pocit, že mu zasadil úder pěstí. Soud prvního stupně tedy podle dovolatele pochybil, pokud upřednostnil svědeckou výpověď poškozeného a jeho domněnky postavil nad kamerový záznam a znalecký posudek. Skutkový stav tedy zjišťoval pouze v jeho neprospěch, libovolně, neobjektivně, bez opory v provedených důkazech a rozporu s principem in dubio pro reo a zásadou presumpce neviny, když uzavřel, že zranění poškozeného byla způsobena úderem pěstí ze strany obviněného. 6. K jednání popsanému pod bodem I. dovolatel dále namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ani jiného trestného činu, jelikož neměl v úmyslu poškozenému ublížit, nýbrž od počátku svým jednáním směřoval k drobné odvetě poškozenému za jeho hrubé chování, a to formou odmontování ventilku kola autobusu. Obviněný se sice za tímto poškozeným následně rozběhl, avšak až poté, co na něj poškozený jako první použil fyzické násilí. Obviněný přitom nesouhlasí se závěry obvodního soudu o tom, že i