11 Tul 2/2025 – Nejvyšší soud

11 Tul 2/2025-12 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 v trestní věci odsouzeného M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, o návrhu odsouzeného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), t a k t o : I. Podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh odsouzeného na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 To 48/2023, zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 56 T 2/2019, byl M. M. (společně s dalšími třemi spoluobviněnými osobami) uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za použití § 116 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl jmenovanému podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen i trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti roků a za podmínek § 70 odst. 1 tr. zákoníku též trest propadnutí věci v podobě finanční částky ve výši 16.445 EUR. Zároveň byl výše jmenovaný týmž rozsudkem soudu prvního stupně podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 2. 2019, sp. zn. 1 KZV 215/2016, pro skutek, kterého se měl dopustit jednáním popsaným pod bodem 28. obžaloby, jímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího zločinu zkráceně daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Následně podal (v té době obžalovaný) M. M. jak sám, tak prostřednictvím svého obhájce proti tomuto rozsudku odvolání, v rámci něhož namítl řadu procesních vad nastalých v průběhu přípravného řízení i v řízení před soudem prvního stupně s tím, že napadený rozsudek je s ohledem na jím detekované vady nepřezkoumatelný, přičemž za nesprávná označil městským soudem učiněná skutková zjištění i právní kvalifikaci svého jednání, když za nedůvodný a nepřiměřený považuje i jemu uložený trest. Citovaný rozsudek městského soudu současně napadli odvoláním též další dva spoluobvinění, načež byla daná věc soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaných řádných opravných prostředcích. Nato bylo tímto soudem nařízeno veřejné zasedání o podaných odvoláních na termín 23. 10. 2023, v rámci něhož bylo ve vztahu k osobě M. M. rozsudkem vyhlášeným pod sp. zn. 3 To 48/2023 rozhodnuto tak, že jím podané odvolání bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné (výrok pod bodem II. citovaného rozsudku odvolacího soudu). Posléze podané dovolání odsouzeného M. M. proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To 48/2023 (jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019) bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 6 Tdo 1123/2024, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. 3. Posléze svými podáními ze dne 19. 6. 2025 (které bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno dne 24. 6. 2025) a ze dne 26. 6. 2025 (které bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno dne 2. 7. 2025) podal odsouzený M. M. (dále též jen „odsouzený“ či „navrhovatel“) návrh označený jako „návrh na vyloučení soudce, člena senátu 3 To z úkonů trestního řízení“, resp. jako „návrh na vyloučení osob soudců podle § 30 odst. 1 trestního řádu z úkonů trestního řízení ve věci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023 o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně evidované pod sp. zn. 3 To 48/2023“. Jako důvod údajné podjatosti členů senátu č. 3 To Vrchního soudu v Praze, kteří se dříve podíleli na projednávání jeho trestní věci, tedy Mgr. Stanislava Králíka a JUDr. Evy Brázdilové, uvedl, že v případě Mgr. Králíka lze mít pochybnosti o nestrannosti jeho rozhodování v řízení o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze/ č. j. 56 T 2/2019-8216, když jmenovaný soudce rozhodoval dne 23. 10. 2023, ačkoli byl jako soudce osobou vyloučenou z úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr. ř., neboť opakovaně rozhodoval v apelačních řízeních ve stejné trestní věci (tj. v trestní věci vedené pod sp. zn. 56 T 2/2019). Ve stížnostním řízení, které probíhalo pravidelně v období od roku 2019 až do roku 2021 (konkrétně pod sp. zn. 3 To 49/2020 dne 25. 6. 2020, dále pod sp. zn. 3 To 92/2020 dne 10. 12. 2020, pod sp. zn. 3 To 3/2020 dne 20. 1. 2020, pod sp. zn. 3 To 41/2019 dne 27. 6. 2019 a pod sp. zn. 3 To 46/2021 dne 3. 11. 2021), totiž jmenovaný soudce opakovaně rozhodoval o stížnostech proti usnesením soudu prvního stupně, jímž byly zamítnuty žádosti odsouzeného o zrušení zajištěných hmotných věcí včetně peněžních prostředků, popř. jeho žádosti o odstranění chyb v řízení před soudem prvního stupně, a to na základě stejného okruhu námitek, jaké byly později uplatněny v rámci odsouzeným podaného odvolání, které bylo odvolacím senátem, jehož členem byl rovněž Mgr. Králík, také zamítnuto (pod sp. zn. 3 To 48/2023 dne 23. 10. 2023, přičemž již dříve bylo týmž senátem rozhodováno o zamítnutí odvolání odsouzeného proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku městského soudu, a to pod sp. zn. 3 To 45/2021 dne 29. 11. 2021). Soudkyně JUDr. Eva Brázdilová se pak jako členka odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze podle odsouzeného osobně podílela jak na rozhodování v téže trestní věci ve stížnostním řízení dne 10. 12. 2020 pod sp. zn. 3 To 92/2020, tak v rámci odvolacího řízení dne 23. 10. 2023 pod sp. zn. 3 To 48/2023. Jelikož senát odvolacího soudu č. 3 za dané situace sám, tj. i bez návrhu, nerozhodl o vyloučení soudce z úkonů trestního řízení, ačkoli tak byl podle odsouzeného podle § 30 odst. 1 tr. ř. povinen učinit, je namístě, aby tak učinil v souladu s § 31 tr. ř. i dodatečně. 4. Na to bylo dne 18. 7. 2025 reagováno písemným sdělením Vrchního soudu v Praze zaslaným přímo osobě odsouzeného M. M., že o jím opakovaně podané námitce podjatosti členů odvolacího senátu již nelze rozhodovat, neboť odvolacím soudem bylo již dne 23. 10. 2023 řádně rozhodnuto o jím podaném opravném prostředku (odvolání) a řízení v dané věci je tak pravomocně skončeno. V rámci svého podání, které bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno dne 21. 7. 2025, odsouzený tomuto soudu sdělil, že již dvakrát (naposledy dne 1. 7. 2025) u vrchního soudu podal návrh na vyloučení soudce Mgr. Stanislava Králíka z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci původně vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019, o němž však nebylo doposud rozhodnuto, pročež dochází k nedůvodným průtahům. Za dané situace tak v rámci tohoto svého podání odsouzený učinil návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích, konkrétně k rozhodnutí o jím podaném návrhu na vyloučení soudce z úkonů trestního řízení. 5. Nejvyšší soud, který je jako soud nejblíže vyššího stupně věcně i místně příslušný k projednání návrhu podle § 174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích, po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že návrh odsouzeného M. M. na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchním soudem v Praze není důvodný. 6. V návaznosti na charakter odsouzeným učiněného podání je namístě úvodem připomenout, že podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu přitom musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). 7. Příslušný soud následně rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu na