11 Tvo 17/2025 – Nejvyšší soud

11 Tvo 17/2025-718 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2025 stížnost obviněné J. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2025, sp. zn. 6 To 77/2025, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněné J. V. zamítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2025 usnesením z téhož dne, č. j. 6 To 77/2025-691 tak, že podle § 71a tr. ř. se žádost obviněné J. V. o propuštění z vazby na svobodu zamítá, neboť důvody vazby uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř. trvají i nadále. Současně vrchní soud podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario nepřijal v náhradu vazby písemný slib obviněné, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. a contrario nad její osobou nestanovil dohled probačního úředníka, podle § 73 odst. 1 písm. d) tr. ř. a contrario jí neuložil žádné z navržených předběžných opatření a podle § 73 odst. 4 tr. ř. a contrario jí neuložil výkon elektronické kontroly. 2. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná J. V. (dále také jen „obviněná“ či „stěžovatelka“) ihned po jeho vyhlášení v rámci veřejného zasedání dne 13. 10. 2025 do protokolu stížnost, jíž následně odůvodnila písemným podáním ze dne 27. 11. 2025 a kterou předmětné usnesení napadla v celém rozsahu, přičemž o něm prohlásila, že je nezákonné a nepřezkoumatelné. Za hlavní důvod podání řádného opravného prostředku stěžovatelka označila důvod, že soud ve svých úvahách nezohlednil celkovou délku trvání vazby, tedy skutečnost, že se ve vazbě nachází již od 31. 8. 2024, tj. po dobu patnácti měsíců. Rovněž v usnesení o jejím vzetí do vazby, jakož i o jejím dalším prodlužování, předmětný časový údaj absentuje, v důsledku čehož namítla, že soudy svým postupem porušily její právo na spravedlivý proces. 3. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněná vyhodnotila napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci za nesprávné, nedůvodné a učiněné v rozporu se zákonem, pročež závěrem navrhla, aby stížnostní soud toto napadené usnesení zrušil. 4. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu stížnosti podané obviněnou J. V. přezkoumal správnost napadených výroků usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2025, č. j. 6 To 77/2025-691, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněnou podaná stížnost není důvodná. 5. Úvodem je namístě předeslat, že obviněná J. V. byla v dané trestní věci stíhána pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit v podstatě tím, že v obci XY, okres XY, dne 31. 8. 2024 ve večerních hodinách ve stavu střední opilosti, po předchozí hádce se svým druhem R. M. (který ji žádal, aby opustila společnou domácnost, což obviněná odmítala) se do rozepře vložil poškozený Z. K., který společně s R. M. obviněnou vyzýval k opuštění domu, v důsledku čehož mezi nimi došlo ke vzájemnému strkání a přetlačování. Na to obviněná reagovala tím, že z příborníku vzala kuchyňský nůž s délkou čepele 14 cm a na Z. K. zaútočila tak, že jej v úmyslu jej usmrtit intenzivně bodla zespodu pravé části krku, čímž mu způsobila bodnořezné poranění pravé části krku, vyžadující si lékařské ošetření na chirurgickém oddělení Nemocnice Kyjov, příspěvková organizace, s následnou hospitalizací, přičemž jen shodou šťastných okolností a náhod nedošlo v důsledku cíleného intenzivního útoku bodnořezným nástrojem k jeho usmrcení. 6. Na základě dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně byla obviněná rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 22. 7. 2025, č. j. 68 T 2/2025-606, uznána vinnou výše uvedeným jednáním, které bylo krajským soudem právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 264 odst. 2 tr. ř. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí bylo soudem prvního stupně podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě, přičemž podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené RBP, zdravotní pojišťovně, částku ve výši 20.967 Kč. 7. Proti předmětnému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně však obviněná podala odvolání, jímž toto rozhodnutí soudu prvního stupně napadla v celém jeho rozsahu. Za tohoto stavu byla věc krajským soudem dne 2. 10. 2025 předložena k rozhodnutí o podaném řádném opravném prostředku Vrchnímu soudu v Olomouci, jímž bylo nařízeno veřejné zasedání o odvolání na termín 13. 11. 2025. 8. Jelikož trestní stíhání obviněné bylo v dané věci vedeno vazebně, bylo Nejvyšším soudem z předloženého spisového materiálu ověřeno, že o trvání vazby bylo naposledy rozhodováno Vrchním soudem v Olomouci ve veřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2025, kdy tento soud svým usnesením č. j. 6 To 77/2025-691 zamítl žádost obviněné o její propuštění z vazby na svobodu s tím, že důvody vazby uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř. na straně její osoby i nadále trvají, přičemž její setrvání ve vazbě nelze nahradit jejím písemným slibem, dohledem probačního úředníka či některým z navržených předběžných opatření, a to ani v kombinaci s výkonem elektronické kontroly její osoby. Ve spojitosti s vazbou útěkovou vrchní soud označil za stěžejní, že obviněné byl Krajským soudem v Brně - pobočka ve Zlíně, nepravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let. Takový trest vyhodnotil odvolací soud jako značně citelný, přičemž ve spojitosti s tím konstatoval nutnost aplikace čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť v případě nepravomocného odsouzení se již nejedná o vazbu ve vlastním slova smyslu, nýbrž o tzv. zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem. To prakticky znamená, že pro existenci vazby útěkové již není nutné vyžadovat splnění natolik zásadních podmínek, jaké jsou uplatňovány v situaci, kdy trestně stíhané osobě doposud nebyl uložen citelný nepodmíněný trest, byť nepravomocně. 9. Důvod vazby předstižné pak vrchní soud (s odkazem na materiály obsažené ve spise) spatřuje zejména v předchozím způsobu života obviněné, který byl charakteristický opakovaným zneužíváním alkoholu a následným jednáním výtržnické a násilné povahy. Jelikož byl u obviněné diagnostikován syndrom závislosti na alkoholu, bylo jí rozsudkem krajského soudu vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženo rovněž ochranné opatření ve formě protialkoholního ochranného léčení vykonávaného ústavní formou. 10. Se zřetelem na intenzitu výše uvedených vazebních důvodů dospěl vrchní soud k závěru, že oba vazební důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř. v případě obviněné i nadále trvají, přičemž je nelze nahradit žádným z v úvahu přicházejících alternativních institutů předvídaných trestním řádem – tedy ze strany obviněné navrhovaným písemným slibem podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., dohledem probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř., či některým z navrhovaných (ale ani žádných jiných) předběžných opatření ve smyslu § 73 odst. 1 písm. d) tr. ř. za užití § 88c až § 88l tr. ř., a to ani v kombinaci s výkonem elektronické kontroly podle § 73 odst. 4 tr. ř. 11. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody ponechání obviněné J. V. ve vazbě tento soud přesvědčivě vymezil a současně i srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej vedly k jeho závěrům. Obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z § 134 odst. 2 a § 73c tr. ř., pročež závěrům Vrchního soudu v Olomouci nelze ničeho relevantně vytknout. 12. Stran důvodů vazby útěkové v obecné rovině platí, že podle § 67 písm. a) tr. ř. smí být obviněná osoba vzata do vazby jen tehdy, pokud z její strany nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnula trestnímu stíhání nebo trestu, zejména nemá-li stálé bydliště nebo hrozí-li její osobě vysoký trest. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu ve vztahu k existenci důvodů vazby útěkové akcentuje jako stěžejní skutečnost, že obviněná J. V. byla rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 68 T 2/2025, odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou (za současného uložení ochranného protialkoholního léčení vykonávaného ústavní formou a stanovení povinnosti nahradit poškozené zdravotní pojišťovně škodu v soudem stanovené výši). 13. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně obviněná podala řádný opravný prostředek, přičemž při absenci odvolání podaného v její neprospěch státním zástupcem byla v dané věci i nadále ohrožena uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, a