15 Tdo 287/2025 – Nejvyšší soud

15 Tdo 287/2025-1013 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl ve velkém senátě trestního kolegia v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovoláních, která podali obvinění Luboš Stojec, bytem Pod Hájem č. 398, Přezletice, okres Praha-východ, Petr Pouzar, bytem Všerubská č. 373/25, Praha 5 – Řeporyje, obviněná právnická osoba – obchodní společnost Luboss, s. r. o., IČ: 05528551, se sídlem Všerubská č. 373/25, Praha 5 – Řeporyje, a nejvyšší státní zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 11 To 167/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 140/2022, která byla postoupena velkému senátu trestního kolegia usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 7 Tdo 68/2025, takto: Senátu č. 7 trestního kolegia Nejvyššího soudu se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl, protože nejsou splněny podmínky § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 3 T 140/2022, byli obvinění Luboš Stojec, Petr Pouzar a obviněná právnická osoba – obchodní společnost Luboss, s. r. o. (dále jen „obviněná právnická osoba Luboss, s. r. o.“), uznáni vinnými každý přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněným Luboši Stojcovi a Petru Pouzarovi byly uloženy tresty odnětí svobody každému v trvání 9 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 2 roků a s povinností ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit způsobenou nemajetkovou újmu. Dále jim byly uloženy peněžité tresty každému ve výměře 50 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč. Obviněné právnické osobě Luboss, s. r. o., byl uložen peněžitý trest ve výměře 70 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 70 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že všichni obvinění jsou povinni společně a nerozdílně nahradit nemajetkovou újmu čtyřem poškozeným, kterými jsou H. D., O. P. M., Z. M. a O. J., každé ve výši 400 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly všechny poškozené se zbytky uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. O odvoláních, která podali obvinění Luboš Stojec, Petr Pouzar a právnická osoba Luboss, s. r. o., proti všem výrokům, státní zástupce v neprospěch obviněných Luboše Stojce, Petra Pouzara a právnické osoby Luboss, s. r. o., proti výrokům o vině a trestu a všechny čtyři shora jmenované poškozené proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, rozhodl rozsudkem Krajský soud v Praze ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 11 To 167/2023, ve znění opravného usnesení předsedy senátu Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 11 To 167/2023, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2024, sp. zn. 8 To 32/2024. Z podnětu odvolání státního zástupce a poškozených byl rozsudek Okresního soudu v Mělníku podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci nově rozhodnuto. Obvinění Luboš Stojec, Petr Pouzar a právnická osoba Luboss, s. r. o., byli uznáni vinnými každý přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzeni obvinění Luboš Stojec a Petr Pouzar podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody na 24 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 3 roků s povinností ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit způsobenou nemajetkovou újmu. Podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 3 tr. zákoníku jim byl uložen i peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč. Obviněná právnická osoba Luboss, s. r. o., byla odsouzena podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že všichni obvinění jsou povinni společně a nerozdílně nahradit nemajetkovou újmu, a to ve výši 454 068 Kč každé z poškozených, kterými jsou H. D. a O. J., a ve výši 605 424 Kč poškozeným, kterými jsou O. P. M. a Z. M.. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly všechny poškozené se zbytky uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněných Luboše Stojce, Petra Pouzara a právnické osoby Luboss, s. r. o., byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 3. Skutek, který byl u každého z obviněných posouzen jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, záležel podle zjištění Krajského soudu v Praze a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Mělníku v podstatě v tom, že obvinění Luboš Stojec a Petr Pouzar jako jednatelé obviněné právnické osoby Luboss, s. r. o., v rámci její podnikatelské činnosti dne 3. 4. 2021 v jejím areálu v obci XY, místní část XY, okres XY, sjednali s poškozeným I. M., nar. XY, ústní dohodu o provedení práce v tomto areálu spočívající v úpravě svahu pomocí bagru, přičemž nesplnili povinnost podle § 101 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „zákoník práce“), nepoučili poškozeného o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a možných rizicích a umožnili mu, aby podle jejich pokynů začal pracovat na zemních úpravách svahu s bagrem, ke kterému neměli žádnou průvodní ani provozní dokumentaci a u kterého neprováděli kontrolu bezpečnosti provozu podle § 4 odst. 1, 2 nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (dále jen „nařízení vlády č. 378/2001 Sb.“), postupovali v rozporu i s dalšími požadavky na bezpečný provoz a používání pojízdných zařízení uvedenými v příloze č. 3, bodu 4. citovaného nařízení vlády, podle něhož byli povinni zabezpečit zařízení před převrácením, a to ochranným zařízením, které zajistí, že se pojízdné zařízení nenakloní o více než čtvrtinu maximálního náklonu, a pokud existovalo riziko přimáčknutí obsluhy při převrácení zařízení, zajistit, aby bylo použito pouze takové zařízení, které je vybaveno zádržným systémem, v důsledku čehož bagr nebyl vůbec způsobilý pro bezpečný provoz, neověřili, zda poškozený disponuje průkazem o oprávnění k obsluze stavebních strojů podle vyhlášky č. 77/1965 Sb., o výcviku, způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů (dále jen „vyhláška č. 77/1965 Sb.“), a tím způsobili, že při provádění zemních úprav poškozeným došlo k pádu bagru ze svahu s přetočením na kabinu strojníka a k deformaci kabiny, v níž byl poškozený přimáčknut, takže utrpěl mnohačetná zranění neslučitelná se životem, v jejichž důsledku na místě zemřel.II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podali dovolání obvinění Luboš Stojec, Petr Pouzar a právnická osoba Luboss, s. r. o., a nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněných Luboše Stojce a Petra Pouzara a ve prospěch i v neprospěch právnické osoby Luboss, s. r. o. 5. Obviněný Luboš Stojec napadl rozsudek Krajského soudu v Praze v celém rozsahu, který se ho týká. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že účelem příjezdu poškozeného a následné schůzky bylo pouhé projednání možnosti jeho zaměstnání, tj. nikoli okamžitý výkon zaměstnání. Obviněný uvedl, že s poškozeným nejednal s úmyslem uzavřít s ním pracovní či jinou obdobnou smlouvu. Vytkl chybějící ohledání bagru a jeho zkoumání znalcem a v návaznosti na to namítl, že nebyl zjištěn skutečný technický stav bagru včetně jeho vybavení. Nebylo dokonce ani zjištěno, o jaký konkrétní stavební stroj šlo, a není zřejmé, z čeho byl učiněn skutkový závěr, že bagr nebyl vybaven zařízením zabraňujícím převrácení. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by příčinou nehody byl nevyhovující technický stav bagru či jeho technické vybavení. Za bezvýznamné obviněný označil zjištění, zda poškozený disponoval průkazem k obsluze stroje podle vyhlášky č. 77/1965 Sb., když bylo prokázáno, že dlouhodobě pracoval s bagry a měl k tomu ukrajinský průkaz, tudíž si musel být vědom i rizik této práce. Zároveň nebylo prokázáno, že by k následku nedošlo, pokud by obviněný měl k dispozici dokumentaci k bagru a kdyby u bagru byla prováděna pravidelná kontrola bezpečnosti a byl by vybaven zařízením proti převrácení a zádržným systémem. Obviněný rovněž namítl, že nebyl přibrán znalec z oboru kriminalistiky se specializací na forenzní biomechaniku, a z toho vyvozoval, že nebyla zjištěna skutečná příčina převrácení bagru, ani to, kdo zavinil jeho pád a další okolnosti pádu. Za nesprávné označil zjištění, podle něhož poškozený pracoval s tímto bagrem, přičemž obviněný zde poukázal na okolnost, že převrácený bagr měl složenou lžíci i rameno, tj. v poloze určené pro přesun. Z dokazování podle obviněného ani nevyplynulo, že dané místo bylo pracovištěm právnické oso