20 Cdo 1114/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 1114/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Statutárního města Brna, Městské části Brno - Královo Pole, se sídlem v Brně, Palackého třída č. 1365/59, identifikační číslo osoby 44992785, proti povinné D. Č., pro 125 484 Kč s příslušenstvím, o návrhu oprávněného na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora, vedené u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 EX 10288/24, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2025, sp. zn. 20 Co 607/2024, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2025, sp. zn. 20 Co 607/2024, se mění takto: Usnesení soudního exekutora JUDr. Petr Kociána, Exekutorský úřad Brno – venkov, ze dne 26. září 2024, č. j. 137 EX 10288/24-15, se mění tak, že se řízení o exekučním návrhu oprávněného ze dne 22. července 2024 nezastavuje. O d ů v o d n ě n í: Soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno- venkov (dále též jen „soudní exekutor“) usnesením ze dne 26. září 2024, č. j. 137 EX 10288/24-15, zastavil řízení o exekučním návrhu oprávněného ze dne 22. července 2024 (výrok I.), jímž se oprávněný domáhal pověření soudního exekutora vedením exekuce proti povinné podle platebního rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 11. října 2006, č. j. 68 Ro 2503/2006-22 (dále též jen „exekuční titul“), k vymožení pohledávky ve výši 125 484 s příslušenstvím, a rozhodl, že oprávněný ani povinný nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a že se náklady řízení soudnímu exekutorovi nepřiznávají (výrok III.). Soudní exekutor uvedl, že mu Městský soud v Brně pokynem ze dne 18. září 2024, č. j. 103 EXE 284/2024-17, uložil zamítnout exekuční návrh pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), jelikož stejná pohledávka oprávněného z totožného exekučního titulu byla vůči povinné vymáhána již v exekuci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 101 Nc 1373/2006, kterou pověřená soudní exekutorka JUDr. Alena Blažková, Ph.D., Exekutorský úřad Brno-město, usnesením ze dne 13. října 2023, č. j. 006 EX 5/07-278, zastavila z důvodu uplynutí bezvýsledné lhůty podle § 55 odst. 7 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“). Oprávněný na výzvu neuvedl žádné nové skutečnosti týkající se povinné a jejího majetku, na základě kterých by bylo možné dovodit, že nová exekuce vedená proti povinné naplní svůj účel. Podle soudního exekutora by byla další exekuce (s vysokou mírou pravděpodobnosti) opět vedena jako bezvýsledná, což by odporovalo účelu exekučního řízení. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněného usnesením ze dne 10. března 2025, sp. zn. 20 Co 607/2024, potvrdil usnesení soudního exekutora (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí, na které odkázal, a vyslovil názor, že úmyslem zákonodárce (v podobě přijetí § 55 odst. 7 ex. řádu) bylo odklidit bezvýsledné exekuce a odbřemenit tímto exekutorské úřady a soudy, nikoli umožnit oprávněným, aby vzápětí podávali nové exekuční návrhy, a tak „fakticky donekonečna“ vedli exekuci. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný v celém rozsahu dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, které v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: 1) „Může oprávněný (po nabytí účinnosti tzv. konfuzní novely exekučního řádu a zákona č. 214/2022 Sb.) po právní moci usnesení soudního exekutora, kterým zastavil exekuci z důvodu překročení maximální přípustné délky vedení exekuce dle § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu ve spojení s § 10 odst. 1 zákona č. 214/2022 Sb., podat v téže věci nový exekuční návrh, aniž by byl povinen předem zjišťovat, tvrdit a prokazovat změnu v majetkových poměrech povinné?“ 2) „Pakliže kompetentní kolektivní orgány územního samosprávného celku nesouhlasí v případě pohledávky vzniklé v samostatné působnosti s jejím prominutím, resp. s upuštěním od jejího vymáhání, musí být po právní moci usnesení o zastavení exekuce z důvodu překročení maximální přípustné délky vedení bezvýsledné exekuce ze strany územního samosprávného celku podán nový exekuční návrh?“ 3) „Pokud by nařízení exekuce na základě nového exekučního návrhu oprávněného podaného po právní moci usnesení o zastavení exekuce z důvodu překročení maximální přípustné doby vedení bezvýsledné exekuce, ve kterém oprávněný netvrdí a neprokazuje změnu majetkových poměrů povinné, bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté, musí zaměstnanci oprávněného respektovat vůli vytvořenou kolektivním orgánem oprávněného, a přesto podat exekuční návrh, na základě kterého s největší pravděpodobností nebude nařízena exekuce a vydáno pověření soudního exekutora?“ Podle dovolatele z příslušných ustanovení exekučního řádu, občanského soudního řádu, ani z důvodové zprávy k zákonu č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen „zákon č. 286/2021 Sb.“), nelze dovodit úmysl zákonodárce znemožnit oprávněným podávat po zastavení exekucí v týchž věcech nové exekuční návrhy, což je třeba (na základě argumentum a silentio legis) vykládat tak, že zákonodárce zamýšlel umožnit oprávněným podat v téže věci nové exekuční návrhy bez dalšího. Dovolatel má za to, že na danou situaci se nevztahuje ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které lze nařídit exekuci v téže věci po zastavení dříve vedené exekuce pouze za předpokladu, že oprávněný v rámci nového exekučního návrhu doloží změnu v majetkových poměrech povinného. Tento závěr dovolatel vztahuje zejména k exekucím zastaveným pro bezvýslednost, ve kterých podstatná část maximální doby vedení exekuce uplynula před účinností výše uvedené novely exekučního řádu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že změní usnesení soudního exekutora tak, že řízení o návrhu oprávněného se nezastavuje, případně aby zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť otázka, zda může oprávněný podat nový exekuční návrh za situace, kdy předcházející exekuce vedená týmž oprávněným vůči témuž povinnému z téhož exekučního titulu byla pro bezvýslednost zastavena, dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle ustanovení § 55 odst. 7 EŘ nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. Pro účely rozhodnutí o zastavení exekuce podle věty druhé a odstavců 8, 10 nebo 11 se na řízení spojená ke společnému řízení hledí, jako by ke spojení řízení ke společnému řízení nedošlo. Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté ex. řádu nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. Podle § 55 odst. 11 ex. řádu složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedoš