20 Cdo 1431/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1431/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2022 Spisová značka:20 Cdo 1431/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1431.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odepření uznání Dotčené předpisy:čl. 45 Nařízení () č. 1215/2012 čl. 47 odst. 2 Nařízení () č. 1215/2012 čl. 52 Nařízení () č. 1215/2012 § 18 předpisu č. 91/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:8. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1431/2022-1531 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně PBS ENERGO, a. s., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 279, identifikační číslo osoby 27678741, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovaným 1) BESTER GENERACION UK LIMITED, se sídlem Suite 163 2 Lansdowne Row, Mayfair, London, W1J 6HL, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo (Company number) 08409842, a 2) BESTER GENERACIÓN S. L., se sídlem Calle Boabdil 4, Edificio Vega 6 (Parque Empresarial Vega del Rey), Camas, Sevilla, Španělské království, registrační číslo SE-83.389, oběma zastoupeným Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o odepření uznání cizozemského rozhodnutí, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2022, č. j. 20 Co 231/2020-1429, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2022, č. j. 20 Co 231/2020-1429, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále také jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2020, č. j. 7 C 74/2020-621, rozhodl, že se rozsudek („judgment“) vydaný The High Court of Justice Business and Property Courts of England and Wales (QBD) Technology and Construction Court (dále též jen „britský soud“ a „britský rozsudek“) ve sporu mezi žalobkyní a žalovanou 1) dne 7. 2. 2020, sp. zn. HT-2017-000330, a příkaz („order“) téhož soudu vydaný pod toutéž sp. zn. dne 27. 2. 2020 se podle čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (publikované v Úředním věstníku Evropské unie L 351/1 dne 20. 12. 2012; dále též jen „nařízení Brusel I bis“ nebo „nařízení“), v České republice neuznává. Současně rozhodl o nákladech řízení. Výše zmíněným rozsudkem bylo rozhodováno o nároku účastníků na odškodnění v souvislosti s odstoupením od smlouvy týkající se elektrárny na biomasu, kdy soud žalobu žalobkyně PBS ENERGO, a. s., zamítl a vyhověl protinávrhu žalované 1) BESTER GENERACION UK LIMITED. Na základě rozsudku pak britský soud vydal příkaz, kterým bylo uloženo žalobkyni uhradit žalované 1): a) částku 70 000,00 GBP a částku 306,80 GBP denně do zaplacení do 16 h dne 5. 3. 2020, b) částku 17 404 269,70 GBP do 16 h dne 12. 3. 2020 a v případě nezaplacení též denní úrok 3 814,64 GBP, c) náklady řízení ve výši 2 500 000 GBP do 16 h 12. 3. 2020. Britský soud současně rozhodl, že v případě, že žalobkyně uvedené částky nezaplatí, je povinna je uhradit společnost PBS VB na výzvu žalované 1) v dodatečné sedmidenní lhůtě. Zároveň rozhodl o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. 2. Soud prvního stupně se zabýval uplatněnými námitkami žalobkyně, s nimiž se postupně vypořádal následovně: 3. K námitce žalobkyně, že uznání a výkon rozsudku a příkazu fakticky vyloučí její právo na přezkum rozhodnutí (popření dvojinstančnosti řízení) uvedl, že výkonem těchto rozhodnutí by minimálně mohlo dojít k ohrožení existence společnosti žalobkyně, přičemž v případě změny rozhodnutí odvolacím soudem by vrácení finančních prostředků žalobkyni bylo s velkou pravděpodobností nereálné, popř. i kdyby jí část prostředků vrácena byla, nemělo by to pro žalobkyni velký efekt, neboť v mezidobí by se mohla ocitnout v insolvenci či likvidaci. Dále okresní soud zohlednil, že žalobkyně byla v příkazu odsouzena k povinnosti zaplatit žalovaným náklady řízení 2 500 000 GBP, které by žalobkyně v případě insolvence či likvidace také nebyla schopna uhradit, přičemž by zároveň přišla o možnost kvalitně se před odvolacím soudem bránit s ohledem na vysoké náklady právního zastoupení. 4. K námitce žalobkyně, že britský soud nijak neposoudil protinárok žalované 1), pokud jde o přezkum samotné výše nároku, a přesto odsoudil žalobkyni k zaplacení částky téměř 600 milionů korun, uvedl, že britský soud sice podrobně zdůvodnil, že to byla žalobkyně, kdo zavinil ukončení smlouvy o vyprojektování, obstarání, výstavbě, uvedení do provozu a souvisejících prací uzavřené dne 10. 5. 2016 mezi žalobkyní a žalovanou, nicméně se vůbec nezabýval posouzením, v jaké výši je nárok žalované 1) důvodný, a prostě převzal tuto částku z jakéhosi shodného prohlášení znalců, kteří se pouze shodli na částce požadované žalovanou 1), nikoliv na tom, zda je nárok oprávněný. Tímto postupem bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces. 5. K námitce, že přisouzená částka v sobě obsahuje i tzv. punitive damages, dále uvedl, že z rozsudku ani příkazu není zřejmé, jak britský soud k přisouzené částce dospěl, a proto ani není zřejmé, zda přisouzené plnění v sobě punitive damages obsahuje. Proto se soud prvního stupně touto námitkou blíže nezabýval. 6. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že bylo porušeno její právo na nestranného soudce. 7. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 12. 2020, č. j. 20 Co 231/2020-1224, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 5 600 Kč. Mimo jiné uvedl, že řízení o odepření uznání cizozemského rozhodnutí ve smyslu čl. 45 nařízení Brusel I bis má za cíl v určitých, v citovaném nařízení vyjmenovaných případech, zabránit tomu, aby bylo nutné vést standardní vykonávací řízení, popř. řízení o prohlášení rozhodnutí vykonatelným, což by mohlo být v rozporu se zásadou procesní ekonomie, poněvadž by mohlo nepřiměřeně dlouhou dobu narušovat oprávněná očekávání účastníků, týkající se volného oběhu soudních rozhodnutí v rámci jednotného evropského justičního prostoru. To vyplývá z důvodové zprávy k nařízení Brusel I bis a týž názor byl zaujat na jednotlivých konferencích mezinárodního práva soukromého k danému tématu. Toto řízení má jen charakter řízení předběžného. V řízení o odepření uznání rozhodnutí (jež je pouze jednou z fází exekučního řízení) se výslovně nepočítá s tím, že by se nařizovalo ústní jednání, nepočítá se ani s tím, že by se v řízení provádělo dokazování či šetření mající povahu dokazování. Žalované se proto mýlí, pokud předpokládaly, že jim bude poskytnut „v druhém kole“ dostatečný prostor k vedení regulérního nalézacího řízení (bod 21 rozhodnutí). Dále se pak odvolací soud zabýval jednotlivými odvolacími námitkami. 8. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 705/2021, rozsudek odvolacího soudu zrušil s odůvodněním, že za situace, kdy rozhodnutí o odepření uznání rozhodnutí tvoří překážku věci rozsouzené pro pozdější návrh na uznání rozhodnutí a rovněž brání tomu, aby na základě tohoto rozhodnutí byl nařízen výkon rozhodnutí či pověřen exekutor k vedení exekuce, musí být odvolatelům vytvořen prostor, v jehož rámci mohou svými tvrzeními a navrženými (relevantními) důkazy zpochybnit závěry soudu o důvodech pro odepření uznání rozhodnutí. Opačný výklad by se nutně dostal do kolize s ústavními právy účastníka řízení na soudní ochranu (viz především čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Dalšími námitkami uplatněnými v dovolání se nezabýval. 9. Krajský soud poté napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu znovu potvrdil a žalované zavázal k náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení ve výši 14 000 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Dle pokynu Nejvyššího soudu ve věci nařídil jednání a provedl některé navrhované důkazy, provedení ostatních pro nadbytečnost zamítl. Předtím, než se zabýval jednotlivými okolnosti, na základě nichž soud prvního stupně odepřel uznat rozsudek britského soudu, vysvětlil podstatu pojmu veřejný pořádek, který v souvislosti s nařízením nabývá charakteru 1) procesního a 2) obecného (kolizního), přičemž objasnil, že veřejný pořádek procesní se vztahuje k minimálnímu procesnímu standardu a týká se procesních aspektů řízení, kdežto veřejný pořádek kolizní souvisí s obsahem rozhodnutí a jeho účinky ve státě, který jej m