20 Cdo 1432/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1432/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2022 Spisová značka:20 Cdo 1432/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1432.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odepření uznání Dotčené předpisy:čl. 45 Nařízení () č. 1215/2012 čl. 47 odst. 2 Nařízení () č. 1215/2012 čl. 52 Nařízení () č. 1215/2012 § 18 předpisu č. 91/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:8. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 14 13 20 Cdo 1432/2022-1679 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně První brněnská strojírna Velká Bíteš, a. s., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 279, identifikační číslo osoby 00176109, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovaným 1) BESTER GENERACION UK LIMITED, se sídlem Suite 163 2 Lansdowne Row, Mayfair, London, W1J 6HL, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo (Company number) 08409842, a 2) BESTER GENERACIÓN S. L., se sídlem Calle Boabdil 4, Edificio Vega 6 (Parque Empresarial Vega del Rey), Camas, Sevilla, Španělské království, registrační číslo SE-83.389, oběma zastoupeným Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o odepření uznání cizozemského rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 78/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2022, č. j. 20 Co 265/2020-1584, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2022, č. j. 20 Co 265/2020-1584, a se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1/ Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále také „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 4. 2020, č. j. 7 C 78/2020-550, rozhodl, že rozsudek („judgment“) vydaný The High Court of Justice Business and Property Courts of England and Wales (QBD) Technology and Construction Court (dále „britský soud“) ve sporu mezi žalobkyní a žalovanou 1) dne 7. 2. 2020, sp. zn. HT-2017-000330 (dále „Rozsudek UK“), a příkaz („order“) téhož soudu vydaný pod stejnou spisovou značkou dne 27. 2. 2020 (dále „Příkaz“) podle čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“ nebo „nařízení“), publikovaného v Úředním věstníku Evropské unie L 351/1 dne 20. 12. 2012, se v České republice neuznává; současně rozhodl o nákladech řízení. Rozsudkem UK rozhodl britský soud o nároku na odškodnění v souvislosti s odstoupením od smlouvy o vyprojektování, obstarání, výstavbě, uvedení do provozu a souvisejících pracích týkajících se elektrárny na biomasu uzavřené dne 10. 5. 2016 mezi ní a žalovanou 1/ (dále jen Smlouva“), kdy soud žalobu společnosti PBS ENERGO, a. s., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 279, identifikační číslo osoby 27678741 (dále jen „PBS Energo“), zamítl a zároveň vyhověl protinávrhu žalované 1). Na základě Rozsudku UK britský soud následně vydal Příkaz, jímž uložil společnosti PBS Energo uhradit žalované 1) částku 70 000,00 GBP a částku 306,80 GBP denně do zaplacení dne 5. 3. 2020, částku 17 404 269,70 GBP do 12. 3. 2020, v případě nezaplacení též denní úrok 3 814,64 GBP, a náklady řízení ve výši 2 500 000 GBP do 12. 3. 2020. Britský soud současně vyslovil, že v případě nezaplacení uvedených částek společností PBS Energo je povinna plnění uhradit žalobkyně na výzvu žalované 1) v dodatečné sedmidenní lhůtě a rozhodl o návrhu PBS Energo na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. 2/ Soud prvního stupně se zabýval uplatněnými námitkami žalobkyně, s nimiž se postupně vypořádal následovně: a/ K námitce žalobkyně, že uznání a výkon Rozsudku UK a Příkazu fakticky vyloučilo její právo na přezkum rozhodnutí (došlo k popření dvouinstančnosti řízení), uvedl, že dvojinstančnost řízení sama o sobě nemusí být součástí práva na spravedlivý proces, ale podmínkou spravedlivého procesu je v případě, že výsledkem řízení v prvním stupni může být i faktická likvidace právnické osoby jakožto účastníka řízení. V případě insolvence či likvidace by žalobkyně také přišla o možnost kvalitně se bránit v odvolacím řízení ve Velké Británii s ohledem na vysoké náklady právního zastoupení. b/ K námitce žalobkyně, že britský soud nijak neposoudil protinárok žalované 1) co do přezkumu jeho výše, a přesto odsoudil PBS Energo k zaplacení částky téměř 600 milionů Kč, soud prvního stupně uvedl, že britský soud sice podrobně zdůvodnil, že to byla PBS Energo, kdo zavinil ukončení Smlouvy, avšak vůbec se nezabýval posouzením, v jaké výši je nárok žalované 1) důvodný, toliko převzal tuto částku z prohlášení znalců, kteří se shodli na částce požadované žalovanou 1). Tímto postupem bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. c/ K námitce, že přisouzená částka v sobě obsahuje i tzv. punitive damages, soud prvního stupně poznamenal, že z Rozsudku UK ani z Příkazu není zřejmé, jak britský soud k přisouzené částce dospěl, a nelze tudíž zjistit, zda přisouzené plnění v sobě tzv. punitive damages obsahuje či nikoli; uvedenou námitkou se proto blíže nezabýval. d/ Tvrzení žalobkyně, že Rozsudek UK a Příkaz ukládají povinnost k plnění, které je v příkrém rozporu s ustanovením Smlouvy, podle něhož je celková výše odpovědnosti PBS Energo omezena částkou 115 % výše odměny, se soud prvního stupně podle ustanovení článku 52 nařízení Brusel I bis zabývat rovněž nemohl, jelikož by tím nepřípustně přezkoumával Rozsudek UK po věcné stránce. Soud prvního stupně neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že bylo porušeno její právo na nestranného soudce. 3/ Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. prosince 2020, č. j. 20 Co 265/2020-1246, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Mimo jiné uvedl, že řízení o odepření uznání cizozemského rozhodnutí ve smyslu čl. 45 nařízení Brusel I bis má za cíl v určitých - v citovaném nařízení vyjmenovaných - případech zabránit tomu, aby bylo nutné vést standardní vykonávací řízení, popř. řízení o prohlášení rozhodnutí vykonatelným, což by mohlo být v rozporu se zásadou procesní ekonomie z důvodu nepřiměřeně dlouhého narušování oprávněných očekávání účastníků ohledně volného oběhu soudních rozhodnutí v rámci jednotného evropského justičního prostoru (jak vyplývá z důvodové zprávy k nařízení Brusel I bis a z jednotlivých konferencí mezinárodního práva soukromého k danému tématu). Posuzované řízení má charakter řízení předběžného, a protože je pouze jednou z fází exekučního řízení, u níž se proto nepočítá s nařízením ústního jednání, prováděním dokazování či šetřením majícím povahu dokazování. 4/ K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 20 Cdo 702/2021-1460, rozsudek odvolacího soudu zrušil s odůvodněním, že za situace, kdy rozhodnutí o odepření uznání rozhodnutí tvoří překážku věci rozsouzené pro pozdější návrh na uznání rozhodnutí a rovněž brání tomu, aby na základě tohoto rozhodnutí byl nařízen výkon rozhodnutí či pověřen exekutor k vedení exekuce, musí být odvolatelům vytvořen prostor, v jehož rámci mohou svými tvrzeními a navrženými důkazy zpochybnit závěry soudu o důvodech pro odepření uznání či odepření výkonu rozhodnutí. Opačný výklad by se nutně dostal do kolize s ústavními právy účastníka řízení na soudní ochranu (viz především článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). 5/ Krajský soud následně rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 20 Co 265/2020-1584, rozsudek soudu prvního stupně znovu potvrdil a žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady odvolacího a dovolacího řízení. Podle pokynu Nejvyššího soudu ve věci nařídil jednání a provedl některé navrhované důkazy, zároveň provedení ostatních důkazů pro nadbytečnost zamítl. V argumentační části se nejprve zaměřil na vysvětlení podstaty pojmu veřejný pořádek, který v souvislosti s nařízením nabývá charakteru procesního a obecného (kolizního); veřejný pořádek procesní se vztahuje k minimálnímu procesnímu standardu a týká se procesních aspektů řízení, kdežto veřejný pořádek kolizní souvisí s obsahem rozhodnutí a jeho účinky ve státě, který jej má uznat (bod 17 odůvodnění). Současně zmínil judikaturu Soudního dvora Evropské unie, konkrétně rozsudek ze dne 28. března 2000 ve věci Dieter Krombach v. André Bamberski /C-7/98/, a rozsudek ze dne 11. květn