20 Cdo 1474/2025 – Nejvyšší soud

20 Cdo 1474/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AGRO LEASING J.Hradec s. r. o., se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova č. 309, identifikační číslo osoby 60851252, zastoupené Mgr. Dušanem Petrlíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova č. 11/35, proti povinnému M. S., pro 517 300 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, pod sp. zn. 050 Ex 1033/24, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2025, č. j. 53 Co 59/2025-26, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2025, č. j. 53 Co 59/2025-26, se mění takto: Usnesení soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, ze dne 27. ledna 2025, č. j. 050 Ex 1033/24-20, se mění tak, že se řízení o exekučním návrhu oprávněné ze dne 22. října 2024 nezastavuje. Odůvodnění: Soudní exekutor Mgr. Stanislav Molák, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, (dále též jen „soudní exekutor“) usnesením ze dne 27. ledna 2025, č. j. 050 Ex 1033/24-20, zastavil exekuční řízení o návrhu oprávněné ze dne 22. října 2024 (výrok I.), rozhodl, že se oprávněné nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a že náklady exekuce se neurčují (výrok III.). Soudní exekutor uvedl, že mu exekuční soud pokynem uložil exekuční návrh zamítnout za předpokladu, že oprávněná nesdělí a nedoloží nové skutečnosti, pro které by nová exekuce vedená na základě téhož exekučního titulu měla vést alespoň k částečnému vymožení pohledávky ve srovnání s exekucí zastavenou usnesením soudního exekutora ze dne 24. července 2024, č. j. 050 Ex 872/12-193, podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“). Oprávněná na výzvu soudního exekutora reagovala vyjádřením, že předchozí exekuce byla zastavena z důvodu bezvýslednosti, vymáhaná pohledávka však nezanikla ani není promlčena, a oprávněná tak má právo se domáhat jejího uspokojení v nové exekuci, a to i bez uvedení nových okolností. Exekuční soud neshledal uvedené doplnění exekučního návrhu dostatečným a dal soudnímu exekutorovi pokyn k zastavení exekučního řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněné usnesením ze dne 21. února 2025, č. j. 53 Co 59/2025-26, potvrdil usnesení soudního exekutora (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). V odůvodnění odvolací soud uvedl, že zákonodárce přijal úpravu bezvýsledných exekucí obsaženou v § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu, neboť zamýšlel poskytnout povinnému ochranu před dlouhodobou exekucí, jež nikam nevede, stejně jako promítnout zásadu hospodárnosti, podle níž orgány veřejné moci nemají konat v záležitostech, které jsou vzhledem k trvale neuspokojenému výsledku bezpředmětné. V daném případě byla předchozí exekuce zastavena z důvodu jejího vedení po maximální přípustnou dobu 12 let (srov. § 55 odst. 11 ex. řádu), přičemž se na povinném nepodařilo cokoliv vymoci, neboť nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek. Oprávněná nyní ani netvrdí, že by povinný nově nabyl majetek, pročež by měla být opakovaná exekuce úspěšnější. Podle odvolacího soudu je tak zřejmé, že překážka, která bránila dalšímu vedení předchozí exekuce, ve své podstatě trvá i nadále, neboť z povahy věci nemůže pominout jen formálním podáním nového exekučního návrhu. Oprávněná svého práva na výkon rozhodnutí již bezvýsledně využila. Není-li ze strany oprávněné v novém exekučním návrhu alespoň osvědčeno, že nově navrhovaná exekuce by mohla být úspěšnější, podle odvolacího soudu představuje předchozí rozhodnutí o zastavení exekuce překážku věci pravomocně rozhodnuté, bránící další exekuci pro totéž plnění. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, zda lze po zastavení předchozí exekuce pro bezvýslednost opětovně nařídit exekuci k vymožení nepromlčené a nezaniklé pohledávky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Oprávněná argumentuje, že exekuční řád nestanoví pro znovunařízení exekuce žádnou jinou podmínku než složení zálohy na náklady řízení. Bezvýslednost předchozí exekuce nadto neznamená nemajetnost povinného, který může mít a často i má majetek nebo pravidelné příjmy, z nichž se však uspokojuje exekuce s vyšší prioritou. Exekuční řád oprávněné neukládá povinnost osvědčovat majetkové poměry povinného před zahájením exekuce, vyhledávání majetku je výlučnou kompetencí soudního exekutora. Oprávněná uvádí, že má právo domáhat se nařízení exekuce i v situaci, kdy se věc jeví jako bezúspěšná. Dovolatelka se proto domnívá, že jí svědčí právo podat nový exekuční návrh, aniž by musela dokládat majetkové poměry povinného. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť otázka, zda lze po zastavení předchozí exekuce pro bezvýslednost opětovně nařídit exekuci k vymožení nepromlčené a nezaniklé pohledávky, dosud (do doby, kdy bylo podáno dovolání) nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle ustanovení § 55 odst. 7 ex. řádu nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. Pro účely rozhodnutí o zastavení exekuce podle věty druhé a odstavců 8, 10 nebo 11 se na řízení spojená ke společnému řízení hledí, jako by ke spojení řízení ke společnému řízení nedošlo. Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté ex. řádu nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví. Podle § 55 odst. 11 ex. řádu složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později.; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 věty první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí. Podle § 90 odst. 3 ex. řádu nejde-li o exekuci k vymožení pohledávky oprávněného podle § 55 odst. 9 nebo nesplňuje-li oprávněný podmínky osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Je-li exekuce vedena pro pohledávku, při jejímž vymáhání již byla jednou exekuce zastavena, nebo k vymožení nákladů řízení z exekuce, která byla zastavena a náklady řízení nebyly zaplaceny, požádá exekutor oprávněného o přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsah