20 Cdo 1532/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1532/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2019 Spisová značka:20 Cdo 1532/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1532.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 4 předpisu č. 254/2004Sb. § 522 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 4. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1532/2018-313 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) P. V., narozeného XY, bytem XY, a b) M. V., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, proti povinnému M. Š., bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, pro 507 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 3272/2016, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2017, č. j. 55 Co 228/2017-196, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2017, č. j. 55 Co 228/2017-196, se ruší v části, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 3. 2017, č. j. 68 EXE 3272/2016-113, a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; ve zbylé části se dovolání odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. 3. 2017, č. j. 68 EXE 3272/2016-113, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinného na odklad exekuce (výrok I.) a na zastavení exekuce (výrok II.). Uvedl, že povinnému nic nebránilo, aby exekučním titulem uloženou povinnost splnil v době do nařízení exekuce, případně i v jejím průběhu. Argumentaci povinného, že mu oprávnění nesdělili číslo účtu, na který by měl pohledávku uhradit, zhodnotil jako účelovou, protože porušením zákazu převzetí částky převyšující 270 000 Kč v hotovosti by povinnému nehrozila sankce od finančního úřadu, ale hrozila by výlučně oprávněným. Do pravomocného skončení sporu je bezpředmětná úvaha povinného, že vyhraje spor vedený v tomto řízení oprávněnými. Povinnému nic nebránilo zaplatit dluh částečným plněním v hotovosti i bezhotovostně tak, aby splátka nepřesahovala částku 270 000 Kč. Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny otázky: - zda je věřitel povinen před podáním návrhu na výkon rozhodnutí sdělit dlužníkovi své bankovní spojení tak, aby došlo k úhradě dluhu za splnění podmínek § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, nebo zda je dlužník povinen uhradit věřiteli celý dluh, i když bankovní spojení nezná, a to po částech v hotovosti či složenkou, - zda je důvodem pro odklad exekuce situace, kdy dlužníku vůči věřiteli ze zákona vyplývá nárok na náklady jiného řízení a v průběhu exekučního řízení lze očekávat, že bude exekuce zastavena v části odpovídající nákladům řízení, - zda je důvodem pro odklad exekuce situace, kdy dlužník vede s věřitelem již řadu let soudní spor, doba trvání způsobí značný nárůst příslušenství, a tedy i značný nárůst pohledávky způsobilé k započtení, a ukončení soudního sporu a vznik pohledávky způsobilé k započtení lze očekávat v průběhu exekučního řízení. Namítá, že mu oprávnění nesdělili bankovní spojení pro úhradu dluhu, dostali se tak do prodlení v souladu s § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a povinný proto není v prodlení s úhradou úroků z prodlení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávnění navrhli, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Dovolání je přípustné v části, jíž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, neboť Nejvyšší soud dosud neřešil otázku, zda může být šikanózním exekučním návrhem (a tedy důvodem pro zastavení exekuce) takový návrh, který oprávněný podal, aniž by povinnému sdělil číslo účtu pro úhradu pohledávky, jež přesahuje limit stanovený zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, pro hotovostní platby. Dovolání je důvodné. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však ze spisu nepodávají. V projednávané věci povinný namítá, že mu oprávnění neposkytli součinnost potřebnou ke splnění dluhu v pariční lhůtě tím, že mu nesdělili bankovní spojení k úhradě dluhu, který převyšoval limitní částku stanovenou zákonem č. 254/2004 Sb. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom směru, že důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je i podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Takovým návrhem je např. návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018). Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14, dovodil, že za situace, kdy má oprávněný prakticky jistotu, že povinný v nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla návrh na nařízení exekuce charakter návrhu šikanózního. Jestliže se povinný domáhá zastavení exekuce, protože údajně byl připraven k dobrovolnému plnění, ke kterému nedošlo pouze proto, že mu oprávnění odmítli sdělit číslo účtu tak, aby povinný mohl provést bezhotovostní platbu, je třeba se tímto jeho tvrzením zabývat a posoudit, zda lze exekuční návrh z tohoto důvodu vyhodnotit jako šikanózní. Jinak řečeno, zda skutečně jediným důvodem, pro který nedošlo ke včasné úhradě dluhu ze strany povinného, bylo neposkytnutí součinnosti oprávněnými spočívající ve sdělení čísla účtu, resp. zda by v případě, že by oprávnění povinnému číslo účtu sdělili, došlo prakticky jistě k úhradě pohledávky. Odvolací soud se možným šikanózním charakterem exekučního návrhu zabýval pouze v souvislosti s tím, že za účelovou považoval argumentaci povinného, že mu oprávnění nesdělili na jeho žádost číslo účtu pro úhradu dluhu – uzavřel, že povinnému by nehrozila žádná sankce, pokud by částku uhradil v hotovosti. Podle § 4 zákona č. 254/2004 Sb. je poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč, povinen provést ji bezhotovostně (odstavec 1) a příjemce nesmí platbu přesahující uvedený limit přijmout, jestliže nebyla provedena bezhotovostně (odstavec 2). V souladu s § 5 odst. 1 a 3 citovaného zákona se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že poruší povinnost provést platbu bezhotovostně, za což jí lze uložit pokutu do 500 000 Kč (fyzické osobě) nebo do 5 000 000 Kč (právnické nebo fyzické podnikající osobě). Nejvyšší soud se proto neztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že přijetím hotovostní platby překračující částku 270 000 Kč by hrozila sankce pouze oprávněným, nikoli povinnému. Argumentaci povinného, že mu zákon stanoví uhradit platbu bezhotovostně, proto nelze hodnotit jako účelovou. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 337/2012, uzavřel, že přesahuje-li částka, která má být předmětem plnění podle smlouvy, limit stanovený zákonem č. 254/2004 Sb., je věřitel povinen sdělit dlužníkovi bez zbytečného odkladu na jeho výzvu číslo účtu u bankovního ústavu a pokud tak neučiní, nemůže být dlužník v prodlení s plněním svého dluhu. Tento závěr lze přiměřeně užít i v případě soudem přiznané pohledávky v tom rozsahu, že věřitel (oprávněný z exekučního titulu) je povinen na výzvu dlužníka (povinného z exekučního titulu) sdělit číslo účtu za účelem splnění pohledávky z exekučního titulu. Pokud věřitel nemá bankovní účet, má možnost dlužníku sdělit adresu, na kterou lze plnit poštovní poukázkou (viz § 1 zákona č. 254/2004 Sb.). Prodlení věřitele ve smyslu § 522 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (podle jehož ustanovení je třeba v souzené věci otázku posuzovat, neboť vymáhaná pohledávka vznik