20 Cdo 1846/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1846/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2021 Spisová značka:20 Cdo 1846/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1846.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společné jmění manželů Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 716 odst. 1 o. z. § 717 odst. 1 o. z. § 262b odst. 1 o. s. ř. § 262b odst. 2 o. s. ř. § 42 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 5. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1435/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1846/2020-596 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné A. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, proti povinnému D. B., narozenému XY, bytem XY, za účasti bývalé manželky povinného S. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Václavem Růžičkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Svobodova 136, pro 380 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 909/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2020, č. j. 21 Co 368/2019-536, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit bývalé manželce povinného na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 304,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Václava Růžičky. III. Povinný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 68 EXE 909/2017-403, částečně zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Josefem Lavičkou, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 176 EX 00823/17, podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2016, č. j. 7C 21/2016-30, a to co do jejího provedení postižením účtů bývalé manželky povinného u Raiffeisenbank č. XY a č. XY; současně rozhodl o nákladech řízení. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že je vymáhán výlučný dluh povinného (vzniklý dle exekučního titulu v roce 2015, písemně uznaný dne 5. 1. 2016 co do důvodu a výše), dne 20. 1. 2016 uzavřel povinný se svou snoubenkou smlouvu o manželském majetkovém režimu (§ 716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“), zveřejněnou v seznamu listin o manželském majetkovém režimu dne 2. 2. 2016, v níž se dohodli na režimu oddělených jmění. Jejich manželství trvalo od 21. 1. 2016 do 31. 10. 2017. 3. Podle soudu prvního stupně manželka povinného dostatečně prokázala, že prostředky na obou jejích účtech byly v jejím výlučném vlastnictví (kupní cena za prodej jejího bytu v XY, poukázaná z advokátní úschovy na její běžný účet a následně zčásti převedená na spořící účet, finanční dary zasílané na běžný účet tetou, tchýní a sestrou povinného, určené výhradně pro ni a dítě, které měla s povinným). Soud dále zjistil, že částky zasílané na její běžný účet osobami a institucemi na pokyn povinného byly posléze jeho manželkou dle jeho požadavků odeslány, a tedy na účtu vedlejší účastnice nezůstaly. Na běžný účet přicházely i příjmy z její podnikatelské činnosti, rodičovský příspěvek apod., jde však o prostředky předmanželskou smlouvou vyloučené ze společného jmění manželů, dále též jen „SJM“, přičemž jiné zajištění prostředků osobě vstupující do manželství (než je majetkový režim odlišný od zákonného, vystavujícího manžela povinného povinnosti hradit dluhy za svého partnera, vzniklé ještě před manželstvím) za současné právní úpravy nelze poskytnout. 4. Soud rovněž uzavřel, že vymáhání předmětného dluhu na manželce povinného je za daných okolností v rozporu s dobrými mravy, s institutem manželství i se zásadou pacta sunt servanda. Jmenovaná se na vzniku vymáhaného dluhu nijak nepodílela a je nemorální, aby pouhým uzavřením manželství byla podrobena exekuci „za povinného“, který se dle skutkových zjištění opakovaně dopouštěl podvodů a svou rodinu zanedbával, přičemž manželka povinného za něj dokonce již některé z dluhů hradila. Soud odkázal na premisy vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1587/17 (nelze dovodit žádný racionální argument, proč by založení manželství mělo vést k možnosti třetí osoby vést exekuci na majetek manžela nabytý před uzavřením manželství, důvodová zpráva ani žádné ustanovení občanského zákoníku o posílení práva věřitele na úkor manžela dlužníka nehovoří, ochrana poskytovaná manželství by neměla být menší než ochrana poskytovaná neformálním rodinám). 5. Odvolací soud k odvolání oprávněné a bývalé manželky povinného rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o částečném zastavení exekuce potvrdil, ve výroku II. změnil jen tak, že náklady státu (v nezměněné výši 908 Kč) ponese oprávněná, ve výroku III. změnil tak, že oprávněná, povinný a bývalá manželka povinného nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce před soudem prvního stupně, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozhodoval po svém předchozím kasačním rozhodnutí (usnesení ze dne 25. 4. 2018, č. j. 21 Co 142/2018-135, jímž byla věc vrácena soudu prvního stupně s tím, aby provedl důkazy označené vedlejší účastnicí za účelem prokázání tvrzení, že exekuce je vedena na oddělený majetek a v nepřiměřeném rozsahu). 6. Odvolací soud uvedl, že dosud není judikaturou ustáleno, zda předmanželská smlouva ochrání před exekucí, protože každý případ je nutno posuzovat individuálně. Projednávanou věc je třeba posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a postižení majetku manžela povinného podle § 262b odst. 1 o. s. ř. Dále uvedl, že obvodní soud své závěry opřel o nález Ústavního soudu, který je přelomový a pro posouzení věci přiléhavý, neboť řeší skutkově téměř totožnou věc. Současně zdůraznil, že třetí osoba (oprávněná) v okamžiku uzavření předmanželské smlouvy neměla vůči manželce povinného žádné hmotné subjektivní právo, proto nemohlo být uzavřením smlouvy toto právo dotčeno. Smlouva se svým obsahem nemohla dotknout oprávněné a „nemá vůči ní právní účinky“. Posílení práva věřitele na úkor manžela dlužníka nelze z ustanovení občanského zákoníku či z důvodové zprávy nijak dovodit. Podle odvolacího soudu bývalá manželka povinného prokázala, že exekuce je vedena na její oddělený majetek, a že na obou účtech jsou pouze její výlučné prostředky, nikoli prostředky v SJM. Režim oddělených jmění (§ 717 o. z.) byl sjednán smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu, účinnou uzavřením manželství a zapsanou do veřejného seznamu (§ 720, 721 o. z.). Ke vzniku SJM tudíž vůbec nedošlo a je dán důvod pro zastavení exekuce dle § 262b odst. 2 o. s. ř. 7. Proti usnesení Městského soudu v Praze podala oprávněná dovolání, jež doplnila podáním ze dne 26. 5. 2020. Namítá, že napadené usnesení závisí na posouzení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a dále na posouzení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Vytýká odvolacímu soudu nesprávnost posouzení ve vztahu k řešení tří otázek: a) Odvolací soud nesprávně posoudil povahu prostředků na účtech manželky povinného, jež označil za její výlučné prostředky. Jednalo se o prostředky, které by (nebýt předmanželské smlouvy) „spadaly“ do SJM. b) Došlo ke zneužití institutu předmanželské smlouvy, kdy nedlužný manžel, v jehož prospěch má být aplikována zásada dobrých mravů, sám jedná v rozporu s dobrými mravy. c) Usnesení odvolacího soudu je (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu) nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění. 8. Ad a) Dovolatelka považuje závěr o povaze prostředků na obou účtech manželky povinného za rozporný s hmotným právem. Pokud jde o běžný účet, přicházela na něj řada plateb. Jakmile přišly prostředky povinného, smísily se s ostatními. Soud tedy nemohl uzavřít, že výlučné prostředky povinného v důsledku úhrad, které manželka povinného prováděla dle jeho pokynů, na účtu manželky povinného nezůstaly. Z dokazování vyplynulo, že na běžném účtu manželky povinného byly též prostředky spadající do SJM (mzda, příjmy z podnikatelské činnosti, dávky podpory v těhotenství a mateřství). Nebylo tedy možné exekuci zastavit s odkazem na § 262b odst. 2 o. s. ř., protože toto ustanovení neumožňuje zastavení exekuce vedené na účet manžela povinného, není-li vyvrácena domněnka, že na něm jsou alespoň zčásti prostředky, které by jinak náležely do SJM. Ze stejného důvodu považuje za nesprávný i závěr, že částka 1 200 000 Kč na spořícím účtu byla v