20 Cdo 1852/2020 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1852/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2021 Spisová značka:20 Cdo 1852/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1852.2020.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Výkon rozhodnutí cizozemského soudu Dotčené předpisy:§ 64 předpisu č. 97/1963 Sb. § 87 písm. b) o. s. ř. § 63 předpisu č. 97/1963 Sb. čl. 5 odst. 3 Nařízení () č. 44/2001 Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:20. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1852/2020-874 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného P. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, proti povinnému T. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, pro 100 000 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 72 EXE 3449/2012, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, č. j. 18 Co 282/2019-746, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, č. j. 18 Co 282/2019-746, se mění tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 7. 2019, č. j. 72 EXE 3449/2012-631, se potvrzuje ve výroku I. o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce a ve výroku III. o nepřiznání práva na náhradu nákladů exekuce, a mění se ve výroku II. tak, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 108 561,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího, Ph.D. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 21 973,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího, Ph.D. III. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 15 386,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího, Ph.D. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 22. 7. 2019, č. j. 72 EXE 3449/2012-631, zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného podle rozsudku Nejvyššího soudu státu Arizona v okrese Maricopa a za tento okres, USA, ze dne 30. 9. 2011, č. j. CV2009-092456, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 100 000 USD s příslušenstvím (výrok I.). Oprávněnému uložil zaplatit povinnému náklady exekučního řízení ve výši 102 245 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce (výrok II.) a soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D., nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že podkladovým rozsudkem byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému 100 000 USD spolu s úrokem ve výši 10 % ročně jdoucím z této částky od vydání rozsudku dne 30. 9. 2011 do zaplacení. Rozsudek byl vydán v řízení na ochranu osobnosti v souvislosti s dehonestujícími materiály umístěnými povinným na internetových stránkách www.apollonholding.info, které byly uloženy na serveru provozovaném prostřednictvím společnosti Domains by Proxy Inc. v okrese Maricopa. Protože se jedná o výkon cizozemského rozhodnutí, přičemž exekuční řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2014, soud s ohledem na § 123 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, zjišťoval, zda uznání a výkonu rozhodnutí nebrání některá z překážek uvedených v § 64 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále rovněž jen „ZMPS“). 3. Předně uzavřel, že uznání rozhodnutí nebrání překážky upravené v § 64 písm. a) ZMPS. Soud prvního stupně byl při posuzování otázky pravomoci nalézacího soudu vázán názorem odvolacího soudu o použitelnosti čl. 5 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále „nařízení Brusel I“). S odkazem na výklad § 87 písm. b) o. s. ř. a s poukazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále rovněž jen „SDEU“), konkrétně na rozhodnutí ze dne 7. 3. 1995, C-68/93, Shevill a další proti Presse Alliance, či ze dne 25. 10. 2011, C-509/09, eDate Advertising a další, neshledal překážku, která by bránila rozhodnutí amerického soudu vykonat a uznat. 4. Následně posuzoval, zda povinnému nebyla postupem cizího orgánu odňata možnost řádně se účastnit řízení ve smyslu § 64 písm. c) ZMPS. Žaloba i předvolání byly povinnému doručeny prostřednictvím dožádaného Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném pod sp. zn. 0 Cd 89/2010, tedy postupem předvídaným v čl. 5 písm. a) Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, vyhlášené pod č. 85/1982 Sb. m. s. (dále jen „Haagská úmluva o doručování“). Pokud jde o doručování rozsudku, byl obvodní soud vázán právním názorem vysloveným dovolacím soudem v rozhodnutí ze dne 9. 5. 2018, č. j. 20 Cdo 4725/2017-555, a proto zkoumal relevantní procesněprávní úpravu pro doručování rozsudku pro zmeškání ve státě Arizona. Podle čl. 8 ve spojení s čl. 9 písm. a) soudního řádu pro stát Arizona lze proti rozsudku pro zmeškání podat odvolání ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho vydání; rozsudek je podle čl. 5 odst. 1 písm. b) soudního řádu pro stát Arizona vydaný dnem, kdy jej zaeviduje soudní úředník. K tomu došlo dne 30. 9. 2011, povinný odvolání nepodal. Dne 12. 1. 2012 bylo vydáno rozhodnutí, kterým se potvrzuje, že rozhodnutí soudu je konečné a nelze se proti němu odvolat. Rozsudek pro zmeškání podle čl. 5 písm. a) soudního řádu pro stát Arizona není třeba doručovat straně, která se dopustila porušení procesních povinností tím, že se nedostavila k jednání a zůstala nečinná. Proto shledal, že postupem arizonského soudu (nedoručením rozsudku pro zmeškání) nebyl povinný zbaven možnosti řádně se účastnit řízení. 5. Poté obvodní soud zkoumal, zda uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí nebrání veřejný pořádek [§ 64 písm. d) ZMPS]. V tomto směru vycházel z právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2014, č. j. 30 Cdo 3157/2013-209, podle něhož uznání cizího rozhodnutí přiznávajícího „punitive damages“ nelze v českém právu bez dalšího odmítnout pro rozpor s veřejným pořádkem, byť český právní řád tento institut nezná. Výhradu veřejného pořádku by bylo možné úspěšně uplatit jen tehdy, pokud je výše sankční náhrady újmy zjevně nepřiměřená újmě, již má odškodnit. Je třeba posoudit, zda kompenzační a sankční složka náhrady nejsou ve zjevném nepoměru ve prospěch sankční složky. Obvodní soud z obsahu žaloby a rozsudku zjistil, že oprávněný požadoval náhradu škody nejméně ve výši 100 000 USD a dále exemplární náhradu ve výši 1 000 000 USD, přičemž mu byla přiznána náhrada 100 000 USD s příslušenstvím, aniž by bylo z žaloby či rozsudku pro zmeškání patrné, jaká částka představuje kompenzační složku náhrady újmy a sankční složku náhrady újmy. Obvodní soud proto posuzoval podle předložených daňových přiznání za roky 2010, 2012 a 2014 příjmy povinného a zjistil, že v roce 2010 měl povinný dílčí základ daně 31 958 Kč (příjmy 34 287 Kč, výdaje 2 329 Kč), v roce 2012 činily příjmy povinného 634 014 Kč a výdaje 721 530 Kč, tedy základ daně -87 516 Kč a v roce 2014 činily příjmy 756 029 Kč, výdaje 580 132 Kč, a základ daně byl tedy 175 897 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem povinného z podnikání (prodej knih) činil přibližně 14 658 Kč. V případě oprávněného se jedná o osobu veřejně známou, což vyplývá z jeho četných mediálních výstupů a jiných veřejných aktivit, se značným majetkem. Vymáhaná částka 100 000 USD by podle dnešního kurzu činila 2 279 000 Kč, což se jeví jako náhrada zjevně nepřiměřená až likvidační (tzv. „chilling effect“ – srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09, bod 44). 6. Obvodní soud se v této souvislosti zabýval i závažností údajně způsobené újmy. Povinný předložil v rámci podání ze dne 14. 2. 2017 otisk webových (nebo webové) stránek, z nichž soud zjistil, že na titulní straně bylo velkým písmem napsáno upozornění „---POZOR, tyto stránky jsou převážně kritické – pokud neuznáváte demokratické zřízení a základní lidská práva jako je např. právo na svobodu projevu, doporučujeme je opustit---“. Podle obvodního soudu se tedy jedná o kritické soudy, nikoliv o skutková vyjádření, nicméně i objektivně může dojít k zásahu do práva na ochranu osobnosti (nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99). Obvodní soud dále připomněl nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09, týkající se velkého mediálního domu, který uveřejnil