20 Cdo 187/2007 — Nejvyšší soud

20 Cdo 187/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2008 Spisová značka:20 Cdo 187/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.187.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 229 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 214 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 187/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému J. M., pro 124.177,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 25 E 1213/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2005, č. j. 62 Co 422/2005-63, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2005, č. j. 62 Co 422/2005-63, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 15. 11. 2004, č. j. 25 E 1213/2004-4, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle platebních výměrů V. z. p. Č. r.,, ze dne 7. 4. 2004, k vydobytí pohledávky 124.177,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud zjistil, že se povinný v místě svého (tehdejšího) trvalého pobytu, kam mu byly platební výměry v dubnu 2004 doručovány, nezdržoval, „což vyplynulo zejména z prohlášení pana J. H., u nějž bydlel na uvedené adrese v podnájmu v letech 1998 až 1999.“ Fikce doručení ve smyslu § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), nastat nemohla, takže – uzavřel odvolací soud – podkladové platební výměry povinnému nebyly řádně doručeny a nejsou (formálně) vykonatelné. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), oponuje závěru odvolacího soudu o formální nevykonatelnosti exekučních titulů. Platební výměry doručovala povinnému na adresu trvalého bydliště, kterou si ověřila v evidenci obyvatel. Okolnost, že se na této adrese z osobních důvodů nezdržuje, jí nebyla známa, neboť povinný, přes zákonem uloženou povinnost oznámit pojišťovně jakoukoli změnu do 30 dní ode dne, kdy nastala, změnu trvalého pobytu, jakož ani kontaktní adresu neoznámil. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že fikce doručení nenastala, pokud se povinný na adrese trvalého bydliště v době doručování nezdržoval. Upozornila, že při doručování písemností se řídí správním řádem, z něhož vyplývají i následky spojené s nepřevzetím zásilky. Závěrem poukazuje na to, že 27. 1. 2005 s ní povinný uzavřel dohodu o nižších srážkách ze mzdy ve smyslu § 287 odst. 1 o.s.ř. Navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání – přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. – je i důvodné. Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Vadou ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., jež zmatečnost řízení spojuje s tím, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, je řízení u odvolacího soudu skutečně postiženo. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu podle § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, tj. v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod číslem 27, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998 pod číslem 49). Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno. V řízení, které je upraveno v části šesté občanského soudního řádu, platí, že soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon (§ 253 odst. 2 o.s.ř.). Obecnou povinnost nařídit k projednání věci samé jednání, k němuž je třeba předvolat účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba (§ 115 odst. 1, § 254 odst. 1, věta první, o.s.ř.), zákon – ve vztahu k řízení o nařízení výkonu rozhodnutí – soudům neukládá. Návrhu oprávněného však soud vyhoví jen tehdy, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce. Jedním z těchto předpokladů je formální vykonatelnost exekučního titulu (srov. § 251, § 274 písm. i/ o.s.ř., § 53 odst. 1, větu druhou, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 7. 2004, dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“). V projednávané věci jsou exekučním titulem platební výměry V. z. p. Č. r., ze dne 7. 4. 2004. Předpokladem jejich vykonatelnosti je jejich doručení povinnému (§ 53 odst. 1, věta první, zákona č. 48/1997 Sb., § 51 odst. 1, 52 zákona č. 71/1967 Sb.). Při zkoumání, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo povinnému doručeno, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vydáno, popřípadě ze skutečností týkajících se doručení zjištěných pomocí šetření. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí (včetně otázky, zda exekuční titul je formálně vykonatelný), nejde o dokazování, soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení § 122 a násl. o.s.ř. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků (§ 126 o.s.ř.), výslechu účastníků (§ 131 o.s.ř.) či provádění důkazu listinou (§ 129 o.s.ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (srov. § 123 o.s.ř.). Pokud soud činí závěr o vykonatelnosti exekučního titulu (včetně závěru o účinném doručení) pouze z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, nejde o šetření postupy podle § 122 a násl. o.s.ř. a neuplatní se požadavek, aby účastníci vykonávací řízení mohli být přítomni při provádění šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod číslem 25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod číslem 40). Povinný v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nevykonatelnost titulů namítal tvrzením, že mu platební výměry nebyly doručeny, které na výzvu soudu (§ 209, § 43 odst. 1 o.s.ř.) doplnil o tvrzení, že se v místě doručení zdržoval pouze v době od 16. 11. 1998 do dubna 1999. K prokázání svého tvrzení předložil prohlášení nájemníků domu na ulici Z. P., P., ze dne 14. 4. 2005 (o tom, že povinný v domě bydlel od dubna 1999 do dubna 2000) a čestné prohlášení J. H., ze dne 14. 4. 2005 (o tom, že u něj povinný bydlel v podnájmu od 16. 11. 1998 do dubna 1999, kdy po vzájemných neshodách odešel). Soud prvního stupně dále požádal o prošetření, zda povinný bydlí na adrese, případně od kdy se na uvedené adrese nezdržuje a zda se tam zdržoval ještě v dubnu 2004, Policii ČR, místní oddělení B., z jejíhož sdělení ze dne 1. 5. 2005 odvolací soud zjistil, že nájemníci domu povinného neznají a nemohou potvrdit, zda bydlí nebo bydlel v podnájmu u pana H. Závěr, že vykonávaná rozhodnutí nebyla povinnému řádně (tj. způsobem předpokládaným v § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.) doručena uložením, odvolací soud učinil „na základě skutečností vyplývajících ze spisu ... zejména z prohlášení pana Jaroslava Haše,“ tj. z listiny předložené povinn