20 Cdo 209/2001 — Nejvyšší soud

20 Cdo 209/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2001 Spisová značka:20 Cdo 209/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.209.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 209/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců A) Dr. Ing. J. M. a B) J. M., zastoupených advokátkou, proti žalovanému T. S., st. p. v likvidaci, zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 118/92, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2000, č.j. 25 Co 463/99-238, takto : I. Dovolání žalobce B/ proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2000, č.j. 25 Co 463/99-238, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 1996, č.j. 11 C 118/92-170, v části, jíž soud zamítl žalobu o povinnosti žalovaného uzavřít s žalobcem B/ dohodu o vydání ideální poloviny "průmyslového objektu se stavební parcelou č. 606/1 o výměře 657 m2, průmyslového objektu se stavební parcelou č. 604 o výměře 249 m2 a manipulační plochy-ostatní plochy, parcelní č. 1158/1 o výměře 4331 m2 v katastrálním území a obci T.", se odmítá. II. Dovolání žalobce A/ proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2000, č.j. 25 Co 463/99-238, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 1996, č.j. 11 C 118/92-170, tak, že "žaloba se žádostí, aby žalovaný byl uznán povinným uzavřít s žalobcem A/ dohodu o vydání ideální jedné poloviny pozemk. parc. č. 1158/1 označené jako manipulační plocha-ostatní plocha, stavební parcely parc. č. 604 - zastavěná plocha-průmyslový objekt, stavební parcely s výrobní halou parc. č. 606/1 zastavěná plocha-průmyslový objekt, v kat. území a obci T.", se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. května 2000, č.j. 25 Co 463/99-238, změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 1996, č.j. 11 C 118/92-170, ve výroku o povinnosti žalovaného uzavřít s žalobcem A) dohodu o vydání podílu ve výši poloviny "průmyslového objektu se stavební parcelou č. 606/1 o výměře 657 m2, průmyslového objektu se stavební parcelou č. 604 o výměře 249 m2 a manipulační plochy-ostatní plochy, parcelní č. 1158/1 o výměře 4331 m2", nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 51 pro katastrální území a obec T., tak, že žalobu zamítl (výrok I.), ve výroku, jímž byla žaloba žalobce B) o vydání podílu ve výši poloviny týchž nemovitostí zamítnuta, rozsudek potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky III. až VI.). Odvolací soud převzal skutková zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, a dovodil, že žalobce A) i žalobce B) coby oprávněné osoby (první jako syn původního spoluvlastníka nemovitostí F. M. podle § 3 odst. 4 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů /dále jen "zákon č. 87/1991 Sb."/, druhý jako synovec druhého spoluvlastníka J. H. podle § 3 odst. 4 písm. e/ zákona č. 87/1991 Sb.) včas a řádně vyzvali žalovaného, jenž ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. věci držel, k vydání nemovitostí (§ 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.), které jejich právní předchůdci (rovnodílní spoluvlastníci) převedli kupní smlouvou ze dne 22. května 1952 na československý stát - národní podnik L. se sídlem v T. za cenu ve výši 158.000,- Kčs. Vydání (podílů) nemovitostí, a tudíž úspěchu žaloby, podle odvolacího soudu brání okolnost, že kupní smlouva nebyla uzavřena za podmínek, jež by bylo možno považovat za nápadně nevýhodné ve smyslu § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb. Zatímco soud prvního stupně na nápadně nevýhodné podmínky při uzavření kupní smlouvy usoudil z toho, že smluvními stranami sjednaná cena byla "asi o 10 % nižší" než maximální cena nemovitostí stanovená podle vyhlášky č. 228/1951 Ú.l., o určování náhrady za vyvlastnění a za předběžné užívání nemovitostí, ve znění vyhlášky č. 44/1952 Ú.l., tj. cena vycházející z nařízení předsedy vlády č. 175/1939 Sb., jakož i z toho, že kupní cena nebyla prodávajícím nikdy vyplacena, odvolací soud uzavřel, že zjištěný rozdíl mezi cenou sjednanou (158.000,- Kčs) a administrativní cenou stanovenou znalcem podle zmíněného nařízení vlády (173.935,40 Kčs) nápadnou nevýhodností není. Protože ostatní smluvní ujednání nebyla pro právní předchůdce žalobců oproti jejich pozici před prodejem znevýhodňující, nelze nápadně nevýhodné podmínky spatřovat ani v nich; okolnost nevyplacení kupní ceny nebyla v době uzavření smlouvy známa, a proto nemohla mít podle odvolacího soudu na podmínky prodeje vliv. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci (zastoupeni advokátkou) včasným dovoláním (doplněným podáním ze dne 13. prosince 2000), odůvodňujíce jej výslovně důvody uvedenými v § 241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. Ve skutečnosti argumenty v dovolání uvedené jsou podřaditelné jen dovolacím důvodům podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., jimiž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, respektive že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V rámci prvního z uvedených dovolacích důvodů žalobci trvají na tom, že kupní cena, která měla být poukázána na podnikatelské účty původních vlastníků nemovitostí, s nimiž měli minimální možnost dispozice, nebyla vůbec vyplacena (navíc měnovou reformou v roce 1953 se vázané vklady rušily bez náhrady) a polemizují se skutkovým závěrem týkajícím se ocenění sporných nemovitostí. V této souvislosti vyjadřují přesvědčení, že reprodukční cena nemovitostí (snížená o opotřebení), která měla být v daném případě pro posouzení ekvivalentnosti plnění ze sporné smlouvy rozhodující, dvakrát i vícekrát převyšovala náhradu za vyvlastnění v době převodu věcí na stát, zjištěnou znalcem Ing. J. S. Námitkami, že odvolací soud pominul obsah kupní smlouvy v bodech I., V., VII. a VIII., z nichž měl existenci nápadně nevýhodných podmínek dovodit, a nezohlednil skutečnost, že cena nebyla vyplacena, zpochybňují právní posouzení věci. Závěrem navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu k dalšímu řízení. Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. května 2000, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 28 odst. 1 písm. a/ zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, § 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. do 31. prosince 2000. Dovolání žalobce B/ není (objektivně) přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jestliže dovolání směřuje proti (výroku) rozsudku odvolacího soudu, upravují podmínky jeho přípustnosti ustanovení § 237, § 238 a § 239 o.s.ř. Nejde-li o případ (zmatečnostních) vad řízení vyjmenovaných v § 237 odst. 1 o.s.ř. - a ty v daném případě nebyly v dovolání namítány a ani z obsahu spisu nevyplývají - je třeba přípustnost dovolání napadajícího rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, zkoumat již pouze z pohledu ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. Protože v projednávaném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba žalobce B/ o uzavření dohody o vydání poloviny nemovitostí zamítnuta, aniž by tomuto rozsudku předcházel dřívější rozsudek soudu prvního stupně, zrušený usnesením odvolacího soudu, nelze uvažovat o přípustnosti dovolání v intencích ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 239 o.s.ř., neboť odvolací soud výrokem svého potvrzujícího rozsudku nevysl