20 Cdo 2323/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2323/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2022 Spisová značka:20 Cdo 2323/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2323.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Notářský zápis Dotčené předpisy:§ 71a odst. 2 předpisu č. 358/1991 Sb. § 2053 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2323/2022-634 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného B. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Klárou Papouškovou Hulswitovou, advokátkou se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti povinnému V. F., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Veronikou Faltysovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, za účasti bývalé manželky povinného I. F., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Hankem, advokátem se sídlem v Liberci, Rumjancevova 696/3, pro 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 804/2020, o návrhu bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2022, č. j. 14 Co 429/2021-586, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 49 EXE 804/2020-484, zastavil exekuci co do úroku z prodlení ve výši 6% ročně z částky 3 000 000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení (výrok I), zastavil exekuci co do způsobu provedení exekuce přikázáním pohledávky z tam označených účtů manželky povinného na základě tam označených exekučních příkazů soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, (výrok II), zamítl návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 21. 4. a 23. 4. 2020 co do částky 17 838,88 Kč - odpovídající polovině peněžního zůstatku na tam označeném účtu - a co do částky 60 048,69 Kč - odpovídající polovině peněžního zůstatku na tam označeném účtu ke dni 21. 4. 2020 po odečtení částky 61 472,66 Kč (výrok III), zamítl návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 21. 4. a 23. 4. 2020 co do způsobu provedení exekuce prodejem nemovitých věcí na základě exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, č. j. 131 EX 204/20-38, ze dne 9. 4. 2020 (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V). 2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, IV a V potvrdil (výrok I), ve výroku III jej zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, v souzené věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný notářem Mgr. Filipem Vorlem dne 31. 1. 2020 (č. l. 4-5 spisu obvodního soudu), v němž povinný prohlásil, že dne 29. 12. 2014 vystavil směnku vlastní ve prospěch oprávněného, na jejímž základě se zavázal zaplatit mu částku 3 000 000 Kč do 31. 12. 2017, a že ke dni sepsání zápisu na dluh nezaplatil ničeho, takže celková výše dluhu činí 3 000 000 Kč s příslušenstvím (odstavec za prvé). Povinný dluh ze směnky takto specifikované uznal s tím, že jistina jeho dluhu činí 3 000 000 Kč (odstavec za druhé). Tento dluh ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím se povinný zavázal uhradit oprávněnému do 1. 3. 2020 (odstavec za třetí). Povinný zároveň svolil k tomu, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), a to v rozsahu dlužné jistiny 3 000 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 6% p.a. z aktuálně dlužné jistiny od 1. 1. 2018 do úplného zaplacení jistiny dluhu, neuhradí-li dluh v „ujednaných splátkách“ (odstavec za čtvrté). Notářský zápis dále (tj. v odstavci za páté) obsahuje označení osoby povinné, osoby oprávněné, označení skutečnosti, na nichž se dluh zakládá (směnka z 29. 12. 2014), předmět plnění (peněžní prostředky ve výši 3 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6% p. a. z aktuálně dlužné jistiny od 1. 1. 2018 do úplného zaplacení jistiny dluhu) a dobu plnění (povinný je povinen pohledávku věřitele splatit do 1. 3. 2020). 3. Odvolací soud poukázal na to, že se jedná o notářský zápis ve smyslu § 71a odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V případě tohoto notářského zápisu jej notář sepíše pouze na základě uznání peněžitého dluhu účastníkem, aniž by byl oprávněn zkoumat jeho podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2013/2019). Ze znění citovaného ustanovení dovodil, že svolení zavázaného účastníka, aby byl podle zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní, se může týkat jen notářským zápisem uznaného peněžitého dluhu. Uznávaný dluh pak musí být jednoznačně nezaměnitelně identifikován - co do důvodu i výše [srov. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)]. S odkazem na komentářovou literaturu (Kovařík, Z: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 203-207) dále dovodil, že směnečné úroky ve výši 6% jsou svou povahou zvláštním případem úroků, nejedná se o úroky z prodlení, i když do jisté míry takovou funkci plní. I tyto směnečné úroky jsou ve smyslu § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky, nikoli však jediným – ve smyslu § 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, jím mohou být i ujednané úroky i útraty protestu a podaných zpráv. K tomu, aby byl uznávaný dluh jednoznačně nezaměnitelně identifikován co do důvodu a výše, jak vyžaduje § 2053 o. z., je tedy nutné, aby byla takto identifikována nejen jistina, ale též příslušenství. V projednávané věci tomu tak však není. Z části (odstavce) „ Za druhé: Uznání dluhu notářského zápisu“ je zřejmé, že povinný uznává svůj dluh vůči věřiteli z titulu směnky specifikované v odstavci Za prvé tohoto prohlášení a že ke dni sepsání notářského zápisu jistina dluhu činí 3 000 000 Kč. Pokud jde o jistinu dluhu, splňuje tento úkon náležitosti uznání dle § 2053 o. z., neboť ji identifikuje jak co do důvodu (prostřednictvím odkazu), tak i výše. O příslušenství pak tato část notářského zápisu zcela mlčí a v části Za prvé, na kterou odkazuje co do vymezení důvodu vzniku dluhu, příslušenství též není nijak specifikováno (a to ani co do jeho povahy – úrok, úrok z prodlení, směnečný úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky, ani co jeho výše). Odvolací soud s odkazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006, (uveřejněném pod č. 86/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; dále též „R 86/2009“), uzavřel, že uznání obsažené v předmětném notářském zápisu se týká pouze jistiny vymáhané pohledávky, nikoli jejího příslušenství, které nijak nespecifikuje. Taková specifikace je obsažena až v prohlášení povinného obsaženého v části Za čtvrté notářského zápisu, kde je uvedeno, že svolení k vykonatelnosti činí v rozsahu dlužné jistiny ve výši 3 000 000 Kč a v rozsahu úroku z prodlení ve výši 6% p. a. z aktuální dlužné jistiny od 1. 1. 2018 do úplného zaplacení jistiny dluhu, na kterou však v části Za druhé není odkazováno. V předmětném notářském zápise (exekučním titulu), tak povinný svolil k vykonatelnosti příslušenství, které neuznal, a proto se v tomto rozsahu nejedná o vykonatelný exekuční titul. 4. Odvolací námitku oprávněného, že závěry vyslovené v R 86/2009 jsou překonané s ohledem na úpravu obsaženou v § 510 odst. 2 o. z., shledal nedůvodnou. S odkazem na komentářovou literaturu [ŠVESTKA Jiří, DVOŘÁK Jan, FIALA Josef a kol. Občanský zákoník. Svazek I (§ 1-645, obecná část). Komentář. 1. vydání. Wolters Kluwer (ČR), 2014, komentář k § 489 a § 496, uveřejněný také v informačním systému ASPI, a Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1297-1303] dovodil, že pohledávka a jí odpovídající dluh (srov. § 1721 o. z.) jako relativní majetková práva nejsou věcmi, příslušenství pohledávky je vymezeno speciálním ustanovením § 513 o. z., tj. odlišně od příslušenství věci dle § 510 odst. 1 o. z. Na příslušenství pohledávky tak nelze aplikovat ustanovení § 510 odst. 2 o. z. a závěry R 86/2009 jsou tak plně aplikovatelné i v podmínkách o. z. Jako nedůvodnou posoudil rovněž námitku oprá