20 Cdo 2341/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2341/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2018 Spisová značka:20 Cdo 2341/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2341.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Zastavení exekuce Záloha Dotčené předpisy:§ 90 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb. § 55 odst. 6 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2341/2018USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky, v exekuční věci oprávněné STARLIFE s. r. o., se sídlem v Hostivicích, Palouky č. 616, identifikační číslo osoby 26772493, zastoupené JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 105/6, proti povinné D. P., H., pro 53 848 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 60128/12, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. března 2017, sp. zn. 24 Co 302/2017, t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. března 2017, sp. zn. 24 Co 302/2017, a usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 2. prosince 2016, č. j. 067 EX 60128/12-137, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 48 EXE 3614/2012-10, nařídil na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Eduarda Rojíčka ze dne 30. června 2011, sp. zn. RI ST 281/2010, exekuci na majetek povinné k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 53 848 Kč s příslušenstvím. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 (dále též jen „exekutor“). Exekutor usnesením ze dne 2. prosince 2016, č. j. 067 EX 60128/12-137, výrokem I. výše uvedenou exekuci zastavil, výrokem II. uložil povinnost oprávněné nahradit exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč do 15 dnů od data právní moci tohoto usnesení, a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že průběh exekuce ukazoval, že povinná není úplně nemajetná a jeví se jako pravděpodobné, že se zřejmě časem podaří pohledávku vymoci, avšak bude třeba provádět nákladné lustrace po majetku povinné a předně mobiliární exekuce, aby byla uspokojena pohledávka oprávněné. Exekutor proto oprávněnou vyzval ke složení přiměřené zálohy na náklady exekuce (dále též jen „výzva“) a poučil ji, že exekuce bude v případě nesložení zálohy zastavena. Oprávněná však ve stanovené lhůtě zálohu nesložila, a exekutor z tohoto důvodu exekuci zastavil. K odvolání oprávněné a K. P. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. března 2017, sp. zn. 24 Co 302/2017, odvolání K. P. odmítl, usnesení soudního exekutora potvrdil, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že exekutor sice přistoupil k vyměření zálohy na náklady exekuce v situaci, kdy v průběhu exekuce nebylo dosud ničeho vymoženo, avšak exekutor vysvětlil, proč byla mobiliární exekuce neúspěšná, a odůvodnil potřebu zvýšených výdajů plánovanými pokusy o opětovné provedení mobiliární exekuce v letních měsících, kdy bude větší šance zastihnout povinnou v jejím bydlišti v chatové oblasti. Soud dospěl k závěru, že uvedený postup nelze ze strany exekutora chápat jako účelovou snahu vyhnout se zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále též jen „o. s. ř.“, z důvodu nemajetnosti povinné. Tvrzení oprávněné, že exekutor postupuje stejným způsobem v desítkách dalších věcí, kde jsou různí povinní, nelze v tomto konkrétním řízení relevantně posoudit, neboť je třeba zabývat se každou věcí samostatně. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, ve kterém namítala, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 23. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2205/2014, neboť dovolatelka nebyla na základě specifikace ve výzvě k úhradě zálohy na náklady exekuce schopna posoudit, zda bylo složení zálohy nezbytné a vedlo by k vymožení vymáhané pohledávky. Dovolatelka dále namítala, že z exekučního spisu je zjevné, že její pohledávka by mohla být vymožena „pouze náhodou či velmi obtížně“, a proto bylo na místě zastavení exekuce z jiného důvodu, tj. zastavení pro nemajetnost povinné. Dovolatelka dále brojí proti nepřiměřenosti výše zálohy požadované exekutorem, který po oprávněné požadoval uhrazení záloh na náklady exekuce v 56 případech najednou. Navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se exekuce nezastavuje a o nákladech odvolacího řízení se nerozhoduje, případně jej zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanský soudní řád) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť v napadeném rozhodnutí se odvolací soud při posouzení otázek náležitostí výzvy k úhradě zálohy na náklady exekuce a zastavení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též je „ex. řád“), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle ustanovení § 90 odst. 3 ex. řádu, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§ 87 odst. 2 ex. řádu). Podle ustanovení § 55 odst. 6 ex. řádu nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě. Z ustanovení § 55 odst. 6 ex. řádu vyplývá, že v případě nesložení zálohy na náklady exekuce, přičemž nejsou splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu a nejedná se o exekuci na výživné pro nezletilé děti, nemá exekutor jinou možnost, než exekuci zastavit. Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám na základě § 12 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. K tomu je ještě možné dodat, že i soud při provádění výkonu rozhodnutí oprávněnému může uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí, a že nesložení zálohy vede k zastavení výkonu rozhodnutí (§ 270 odst. 3 o. s. ř.). Soud vyzve ke složení zálohy především tehdy, předpokládá-li, že náklady na straně státu vzniknou. Jestliže exekutor chce pokračovat v provádění exekuce poté, co v průběhu exekučního řízení ničeho k uspokojení pohledávky oprávněného z majetku povinného nevymůže, může vyzvat oprá