20 Cdo 2661/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2661/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2018 Spisová značka:20 Cdo 2661/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2661.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) předpisu č. 99/1963Sb. § 47 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 12. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.12.2018III.ÚS 4313/18JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto10.9.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2661/2018-515 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné A. V., zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem v Zbečně č. 123, proti povinné RED Fourteen s. r. o. se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, identifikační číslo osoby 25627694, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 813/57, o provedení prací a výkonů, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 3176/2015, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2017, č. j. 58 Co 300/2017-363, takto: Dovolání povinné se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23. 1. 2017, č. j. 48 EXE 3176/2015, zamítl návrh povinné ze dne 19. 12. 2016 na odklad exekuce a současně zamítl návrh povinné ze dne 19. 12. 2016 na zastavení exekuce. Soud prvního stupně zjistil, že exekuce byla nařízena na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 6. 2014, č. j. 9 C 427/2012-149, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2015, č. j. 17 Co 377/2014-195, k vymožení povinnosti povinné bezplatně opravit vadu vzduchotechnického zařízení, systému ústředního topení, systému odvlhčování vnitřního bazénu a prosklené stěny vnitřního bazénu v prvním podzemním podlaží rodinného domu na pozemku v obci P. a katastrálním území D., zapsaného v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu pro hlavní město P., katastrálního pracoviště P., pro obec P. a katastrální území D. na LV, která spočívá v nízké účinnosti při odvlhčení, závadách v distribuci přiváděného vzduchu a závadách v regulaci zařízení k odvlhčování i vytápění a která se projevuje tak, že v prostoru bazénu vznikají plísně a na oknech prostoru bazénu dochází ke kondenzaci vody (dále též jen „exekuční titul“), že tento exekuční titul nabyl právní moci dne 24. 2. 2015, že exekuční příkaz k provedení prací byl vydán soudní exekutorkou JUDr. Janou Škofovou, Exekutorský úřad Kladno, dne 22. 3. 2016, č. j. 088 EX 3930/15-32, a nabyl právní moci dne 8. 12. 2016, a že soudní exekutorka JUDr. Jana Škofová, Exekutorský úřad Kladno, uzavřela dne 29. 3. 2016 a dne 1. 9. 2016 smlouvy o dílo se třetími osobami, jejichž předmětem bylo provedení některých prací dle exekučního příkazu (dále též jen „předmětné smlouvy o dílo“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že soudní exekutorka neporušila zákon, když uzavřela smlouvy o dílo se třetími osobami, neboť při uzavírání předmětných smluv nešlo ještě o faktické provedení exekuce, ale o přípravnou fázi pro provedení exekuce. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2017, č. j. 58 Co 300/2017-363, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť exekuce provedením prací a výkonů je zpravidla realizována tak, že práce provede třetí osoba odlišná od povinného a od povinného se již „žádná součinnost a aktivita neočekává“, uzavření předmětných smluv o dílo soudní exekutorkou tak bylo v souladu se zákonem. Samotné uzavření předmětných smluv o dílo před právní mocí exekučního příkazu nelze považovat za provedení exekuce, neboť provedením exekuce je až realizace prací a výkonů na základě uzavřených smluv. Jestliže soudní exekutorka započala s realizací prací před právní mocí vydaného exekučního příkazu, je tento postup v rozporu s ustanovením § 47 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), nicméně v této fázi exekuce, kdy je již exekuce prováděna na základě pravomocného exekučního příkazu, není dán žádný důvod pro její zastavení. Započetí prací před právní mocí exekučního příkazu je chybným postupem, avšak v okamžiku rozhodování odvolacího soudu nepředstavuje důvod pro zastavení exekuce. Proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 19. 12. 2017, podala povinná dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je s ohledem na absenci aplikační úvahy nepřezkoumatelné a rovněž namítá, že ačkoliv v souladu se zásadou úplné apelace uplatnila v rámci doplnění dovolání další námitky a důkazy, odvolací soud se s nimi nevypořádal. Dále dovolatelka namítá, že soudní exekutorka nechala provést opravu (zastupitelné práce) dle exekučního titulu třetími osobami před nabytím právní moci exekučního příkazu a tedy v rozporu se zákonem mimo exekuční řízení, a je tak dán důvod pro zastavení exekuce pro zánik vymáhané povinnosti. Dovolatelka dále namítá, že započetí prací na opravě věci před právní mocí exekučního příkazu je důvodem pro zastavení exekuce a tento důvod nemůže dodatečně odpadnout ani v důsledku nabytí právní moci exekučního příkazu, neboť jde o chybný postup soudní exekutorky, který je v rozporu s § 47 ex. řádu. Zahájení prací před právní mocí exekučního příkazu může být důvodem pro zastavení exekuce v případě, že vede ke stavu, že vada již nemůže být zcela nebo zčásti opětovně odstraněna, a proto nemůže být nadále vymáháno náhradní splnění odpovídající nepeněžité povinnosti, neboť je nemožné, a je tak dán důvod pro zastavení exekuce. Odvolací soud nesprávně dovodil, že uzavření smlouvy o dílo před právní mocí exekučního příkazu není prováděním exekuce, neboť podstatou provedení exekuce provedením prací a výkonu je to, že se soudní exekutor postará, aby práce provedl pro oprávněného někdo jiný, přičemž tato činnost exekutora spočívá zejména v uzavírání smluv o provedení prací pro oprávněného a je tedy provedením exekuce. Konečně dovolatelka namítá, že uzavření smlouvy o dílo před vydáním rozhodnutím o návrhu na odklad exekuce je důvodem pro zastavení exekuce a dodatečné zamítnutí návrhu na odklad exekuce nemůže mít zpětné účinky, proto v projednávané věci, kdy byl podán návrh na odklad exekuce dne 7. 3. 2016 a soud prvního stupně jej zamítl usnesením ze dne 11. 4. 2016, č. j. 48 EXE 3176/2015-75, neměla být smlouva o dílo ze dne 29. 3. 2016 uzavřena; tuto vadu nemůže zhojit ani následné zamítnutí návrhu na odklad exekuce. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad právní moci usnesení odvolacího soudu. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že pokud v projednávané věci soudní exekutorka zahájila a následně i dokončila opravu díla před právní mocí exekučního příkazu, je nutné na její kroky nahlížet jako na úkony směřující k provedení exekuce a nikoliv jako na samotné dokončení exekuce, neboť doposud nedošlo k vymožení nákladů exekuce, ani nákladů oprávněné. I v případě, že by tento postup soudní exekutorky byl hodnocen jako porušení její povinnosti, není dán důvod k zastavení exekuce, neboť tato skutečnost nezakládá důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 o. s. ř. Dále namítá, že opakované návrhy povinné na odklad exekuce jsou obstrukční a zjevně bezúspěšné, uzavření smlouvy o dílo ze dne 7. 3. 2016 soudní exekutorkou proto nebylo porušením zákona a důvodem pro zastavení exekuce, když byl tento návrh zamítnut. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle usta