20 Cdo 28/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 28/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2019 Spisová značka:20 Cdo 28/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.28.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Společné jmění manželů Dotčené předpisy:čl. IV bod 1 předpisu č. 139/2015Sb. § 262b odst. 1 o. s. ř. § 42 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 28/2019-90USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Agentura Česká inkasní s. r. o., se sídlem v Praze 4, Lomnického 1705/5, identifikační číslo osoby 28370210, zastoupeného JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 32/26, proti povinnému M. T., narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného H. T. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinou Procházkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Durďákova 335/27, pro 214 267 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 112/2015, o dovolání manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, č. j. 20 Co 212/2018-70, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2018, č. j. 20 Co 212/2018-70, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2018, č. j. 49 EXE 112/2015-50, se ruší a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. 1. 2018, č. j. 49 EXE 112/2015-50, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh manželky povinného ze dne 29. 9. 2017 na částečné zastavení exekuce, a to v rozsahu exekučních příkazů JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 9. 10. 2017, č. j. 91 EX 429/15-34, a ze dne 18. 10. 2017, č. j. 91 EX 429/15-37. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že v dané věci je exekvovaný dluh výlučným dluhem povinného, který vznikl před zápisem smlouvy o úpravě budoucího manželského majetkového režimu dle § 716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (notářský zápis ze dne 14. 6. 2017, č. j. N 224/2017, NZ 211/2017) do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, k němuž došlo dne 27. 7. 2017, a pro takový dluh lze vést exekuci i na majetek ve společném jmění manželů, resp. na pohledávku z účtu manželky povinného ve smyslu § 42 ex. řádu (též s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu č. 139/2015 Sb., jenž novelizoval exekuční řád s účinností od 1. 7. 2015 a dopadá i na řízení dříve zahájená), neboť v řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by oprávněný vyslovil s později zapsanou smlouvou o úpravě budoucího manželského majetkového režimu souhlas. Soud dále uzavřel, že z účtu manželky povinného byly postiženy peněžní prostředky nacházející se ve společném jmění, neboť ačkoli manželka začala spořit sama ještě před sňatkem s povinným, byly na účet vkládány prostředky i za trvání manželství (vklady ze dne 24. 8. 2017 a 26. 9. 2017). Důvody pro zastavení exekuce tedy nejsou dány. Usnesení odvolacího soudu napadla manželka povinného dovoláním. Má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Tou je podle ní výklad § 262a, § 262b o. s. ř. a § 42 ex. řádu z hlediska přípustnosti vedení exekuce pro výlučný závazek jednoho z manželů, vzniklý před uzavřením manželství, a to postižením výlučného majetku druhého z manželů, nabytého před uzavřením manželství, přičemž manželé mají dle smlouvy o úpravě majetkového režimu tzv. oddělená jmění. Dovolatelka rovněž spatřuje přípustnost dovolání v tom, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, právo vlastnit majetek a právo na ochranu rodiny, zaručené Listinou základních práv a svobod. Dovolatelka trvá na tom, že interpretace soudu prakticky odpírá možnost ochrany nezadluženého manžela před exekučním postižením jeho výlučného majetku (nabytého před uzavřením manželství) pro vymožení výlučného dluhu druhého z manželů, o jehož existenci nezadlužený manžel nemusel mít ponětí. Takovou interpretací zcela pozbývá významu institut předmanželských smluv. Poukazuje na to, že jejich smlouva o manželském majetkovém režimu měla ochránit výlučný majetek nezadluženého manžela pro futuro. Motivem jejího uzavření nebyl odklon majetku povinného. Odvolací soud postupoval proti logice a duchu platné právní úpravy, nerespektoval smysl a účel zákona ani jeho systematickou souvislost, a dopustil se tak přepjatého formalismu. Soud postupoval jinak, než ve skutkově totožné věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 v usnesení ze dne 4. 7. 2017, č. j. 54 EXE 3784/2014-17. Oprávněný svou pohledávku ani nepřihlásil do insolvenčního řízení a kalkuluje s tím, že se uspokojí z majetku manželky povinného, což devalvuje i smysl insolvenčního řízení, neboť takto dojde ke zvýhodnění oprávněného na úkor jiných věřitelů. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil věc k novému projednání. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť Nejvyšší soud se dosud nezabýval otázkou aplikace § 42 ex. řádu, ve znění novely provedené zákonem č.139/2015 Sb. a účinné od 1. 7. 2015, na vymáhání pohledávky, jež vznikla před uzavřením manželství povinného a jeho manželky a současně též před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“ (před 1. 1. 2014). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové se však z obsahu spisu nepodávají. Dovolatelka v projednávané věci brojí proti postižení peněžních prostředků na svém účtu v exekučním řízení zahájeném 9. 1. 2015 a vedeném k vymožení výlučného závazku manžela. Exekvovaný závazek vznikl před uzavřením manželství povinného a dovolatelky (k čemuž došlo 1. 7. 2017) a současně před 1. 1. 2014, tj. před účinností o. z., a to výplatou plnění z garančního fondu České kanceláře pojistitelů poté, co povinný zavinil dne 9. 4. 2008 dopravní nehodu, přičemž neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Exekučním titulem v této věci je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 10. 2014, č. j. 28 C 74/2013-101, v právní moci 23. 10. 2014, jímž byl schválen soudní smír, podle nějž se povinný zavazuje zaplatit 214.267 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně od 1. 5. 2010 do zaplacení a náklady řízení 47.597,20 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž usnesení nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Datum výplaty plnění z garančního fondu, resp. okamžik vzniku nároku právního předchůdce oprávněného, z přiloženého soudního spisu zjistit nelze. Nutno dále uvést, že dovolatelka neuvedla žádnou argumentaci vyvracející závěr soudu o tom, že z účtu manželky povinného byly postiženy peněžní prostředky nacházející se ve společném jmění manželů a nikoli její výlučné prostředky. Ustanovení § 42 ex. řádu, účinné do 31. 12. 2013, znělo následovně: (1) Exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze vést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. (2) V exekučním řízení se také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. (3) Při posuzování skutečností podle odstavců 2 a 3 exekutor vždy přihlédne k tomu, co v řízení vyšlo najevo. Ustanovení § 42 ex. řádu, ve znění zákona č. 303/2013 Sb., účinné od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015, znělo následovně: (1) Exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze vést také tehdy, jde-li o vymáhání dluhu, který vznikl za trván