20 Cdo 3088/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3088/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:20 Cdo 3088/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.3088.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydražitel Oddlužení Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 414 odst. 1 IZ. § 416 odst. 1 IZ. § 336n o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3088/2025-84 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České republiky, zastoupené soudním exekutorem Mgr. Stanislavem Molákem, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Bělohradská 299, identifikační číslo osoby 66245338, proti povinné B. T., zastoupené Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 1963, pro 861 329,9 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 Nc 1405/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 16. července 2025, č. j. 15 Co 285/2025-60, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 7. 2025, č. j. 15 Co 285/2025-60, k odvolání povinné změnil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově (dále „exekuční soud“ či „okresní soud“) ze dne 2. 6. 2025, č. j. 3 Nc 1405/2008-34, tak, že zastavil exekuci vedenou pověřeným soudním exekutorem Mgr. Stanislavem Molákem, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 050 EX 1387/22, vedenou pro vymožení pohledávek přiznaných oprávněné podle vykonatelného usnesení okresního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 5 Nc 1481/2006-49 (dále „exekuční titul“), představujících nárok na zaplacení nákladů vzniklých dalším dražebním jednáním ve výši 1 329,60 Kč a na zaplacení rozdílu na nejvyšším podání v částce 860 000 Kč (výrok I); současně odvolací soud rozhodl o nároku soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce (výrok II) a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že soudní exekutor v exekuci prodejem nemovité věci vedené pod sp. zn. 050 EX 266/06 usnesením ze dne 2. 11. 2006, č. j. 050 EX 266/06-93, nařídil dražební jednání a usnesením ze dne 14. 12. 2006, č. j. 050 EX 266/06-120, udělil příklep povinné jako vydražitelce za nejvyšší podání v částce 1 500 000 Kč. Současně vydražitelce stanovil lhůtu dvou měsíců od právní moci usnesení o příklepu k zaplacení nejvyššího podání s tím, že se na nejvyšší podání započítává vydražitelkou složená jistota 40 000 Kč. Jelikož vydražitelka ani v dodatečně prodloužené lhůtě nejvyšší dražební podání neuhradila, soudní exekutor nařídil na den 26. 4. 2007 nové dražební jednání, při kterém udělil příklep vydražiteli V. K. (dále „vydražitel“), jenž nejvyšší podání 600 000 Kč řádně doplatil. 3/ Exekuční soud posléze uložil povinné jako obmeškané vydražitelce, aby uhradila rozdíl mezi jí učiněným nejvyšším dražebním podáním (1 500 000 Kč) při první dražbě konané dne 14. 12. 2006 a částkou 600 000 Kč, za kterou draženou nemovitost vydražil při druhém dražebním jednání dne 26. 4. 2007 vydražitel (celkem 860 000 Kč při započtení jistoty složené obmeškalou vydražitelkou ve výši 40 000 Kč). Zároveň povinnou zavázal povinností uhradit náklady spojené s druhým dražebním jednáním ve výši 1 329,60 Kč. Povinná (v pozici úpadce) byla následně v insolvenčním řízení po splnění oddlužení usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2021, č. j. KSCB 41 INS 6399/2020-B-24, podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „IZ“), osvobozena od placení pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. 4/ Odvolací soud vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. 20 Cdo 87/2016, uzavřel, že nároky vůči povinné jako obmeškalé vydražitelce vyplývající z § 336n odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), nemají charakter náhrady škody, ale jedná se svou povahou o nároky kompenzačně dražební (částka 900 000 Kč) a náhradově nákladové (částka 1 329,60 Kč), jež nelze podřadit pod žádnou z kategorií pohledávek vymezených v § 416 odst. 1 IZ. Nejde-li o pohledávky na náhradu škodu, zůstává bez významu, zda a jaké zavinění na vzniku pohledávek povinná nese. Protože na vymáhané pohledávky dopadají účinky osvobození povinné od placení pohledávek podle § 414 IZ, je další vedení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustné. 5/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Takovou otázkou je, zda „na závazky (dluhy) úpadce jako obmeškalého vydražitele, zejména na povinnost doplacení rozdílu nejvyšších podání, jež jinak příčinou svého vzniku vykazují znaky úmyslně způsobené škody, dopadá osvobození od placení po splnění oddlužení, nebo tuto pohledávku lze podřadit pod výluky z osvobození dle § ust. 416 odst. 1 IZ“. 6/ V podrobnostech dovolatelka k vymezené otázce uvedla, že odvolací soud nepřiléhavě rozšiřujícím způsobem aplikoval na posuzovanou věc usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. 20 Cdo 87/2016, uveřejněné pod číslem 66/2017 Sb. rozh. obč. (dále „R 66/2017“), řešil-li dovolací soud pouze otázku, zda na závazky obmeškalého vydražitele má být nahlíženo z hlediska promlčení jako na závazky z náhrady škody. Ačkoliv § 336n odst. 1 o. s. ř. výslovně nehovoří o povaze tohoto nároku, dovolací soud si formulačně vypomohl R 66/2017 tím, že povinnost obmeškalého vydražitele doplatit rozdíl na nejvyšším podání označil za závazek „spíše kompenzačně dražební“, nikoli spíše škodní. Protože pojem „spíše kompenzačně dražební“ v zákoně není uveden, je nezbytné řešit, „zda jde skutečně jen o analogon procesního nároku na náhradu nákladů nebo má i znaky náhrady škody (byť vzniklé v rámci procesního práva)“. Výrazu nárok „kompenzačně dražební“ pak lze rozumět jako „náhrada náležející dražbě“. Rozdíl na nejvyšších podáních představuje podle názoru dovolatelky „újmu, způsobenou dražbě tím, že nakonec inkasovala nižší výtěžek, než který se oprávněně domnívala, že inkasuje“. Hypotézu, že ustanovení § 336n o. s. ř. pohlíží na povinnost doplatit rozdíl na nejvyšším podání spíše jako na svébytný instrument náhrady škody, podporuje rovněž znění odstavce 4 téhož ustanovení, jež „rozlišuje pouze mezi vymoženou náhradou nákladů (jež se bez dalšího vyplatí státu a ostatním účastníkům) a ostatními vymoženými náhradami (škod?), které všechny připadnou do rozdělované podstaty v původní zmařené dražbě“. Jde o zřejmý hmotněprávní základ promítající se do úpravy ve znění § 336n odst. 1 a násl. o. s. ř. co do povinnosti obmeškalého vydražitele doplatit ve prospěch exekuční dražby rozdíl na nejvyšších podáních. Nedoplatil-li obmeškalý vydražitel nejvyšší podání alespoň v eventuálním úmyslu, pak nemůže být od tohoto závazku splněním oddlužení osvobozen. Z vlastního sdělení povinné plyne, že v době učinění nejvyššího podání neměla prostředky ani příjmy, které by jí umožňovaly nabízenou částku uhradit. Z vedlejších prohlášení se podává, že svoji nabídku učinila, aby „pomohla příteli“ zmanipulovat dražbu, tedy podle všeho nikdy neměla vážný úmysl nemovitost koupit, naopak byla v době učinění nejvyššího podání srozuměna s tím, že nejvyšší podání nedoplatí a dražbu zmaří. Zmařil-li obmeškalý vydražitel úmyslně dražbu, lze jen stěží připustit, aby se své povinnosti doplatit rozdíl na nejvyšším podání mohl zprostit díky oddlužení skrze výklad, že jde o závazek procesní povahy bez konsekvence možnosti zkoumání zavinění jeho vzniku. Důsledkem takového výkladu by bylo poškození povinného (jeho majetek byl zpeněžen levněji) a věřitelů (oprávněných) v exekuci. 7/ Povinná se k dovolání vyjádřila stručně tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, a dovolání tudíž označila za nedůvodné. 8/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní