20 Cdo 3249/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3249/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:20 Cdo 3249/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3249.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Uznání závazku Uznání dluhu Spotřebitel Dotčené předpisy:§ 243g odst. 1 o. s. ř. § 9 odst. 1 předpisu č. 145/2010 Sb. § 3 písm. k) předpisu č. 145/2010 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3249/2023-300 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Intrum Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 9 - Proseku, Prosecká 851/64, identifikační číslo osoby 27221971, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému J. U., zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, pro 7 201,33 Kč a pro smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2815/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2023, č. j. 26 Co 625/2022-263, t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2023, č. j. 26 Co 625/2022-263, a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. října 2022, č. j. 53 EXE 2815/2017-243, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1) Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 6. 2023, č. j. 26 Co 625/2022-263, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) ze dne 18. 10. 2022, č. j. 53 EXE 2815/2017-243, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Vyšel ze zjištění, že vedením exekuce byl soudem prvního stupně dne 2. 10. 2017 pověřen soudní exekutor Mgr. Alan Havlice, Exekutorský úřad Jeseník (dále „exekutor“), za účelem vymožení pohledávky oprávněné ve výši 7 201,33 Kč „se smluvní pokutou“ podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Michala Wiedermanna ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. R-P 7864/2013, ve spojení s usnesením téhož rozhodce ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. R-P 7864/2013 (dále „rozhodčí nález“ nebo „exekuční titul“). 2) Odvolací soud konstatoval, že podkladem pro vydání rozhodčího nálezu se stala dohoda účastníků ze dne 2. 1. 2011 č. 2425732107 o uznání dluhu se splátkovým kalendářem (dále „dohoda“ či „dohoda o uznání dluhu“), z jejíhož obsahu vyplynulo, že oprávněné byla postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru (č. 3011525359) ve výši jistiny 70 721 Kč, úroků 50 113,99 Kč a smluvní pokuty 3 054 Kč (ke dni 2. 1. 2011). Součástí dohody jsou smluvní ujednání, zahrnující uznání dluhu povinného co do důvodu a výše 123 888,99 Kč a závazek povinného uhradit uvedený dluh v dodatečném termínu maximálně deseti dnů od podpisu dohody. Podle článku 3.1 smluvních ujednání se povinný zavázal provést úhradu uznaného dluhu v dodatečném termínu maximálně deseti dnů ode dne podpisu dohody, v případě prodlení se zavázal uhradit nesplacenou část dluhu spolu se smluvní pokutou ve výši 30 972,01 Kč formou 60 splátek po 2 600 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci (článek 5.2) a v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky spolu se smluvní pokutou ve výši 0,15 % z dlužné částky za každý den prodlení do zaplacení (článek 7.2 písm. c/). Dohodnuta byla pravidla rozhodčího řízení a šest konkrétně určených rozhodců. 3) Odvolací soud uzavřel, že dohoda nepředstavuje pouze uznání dluhu, ale je rovněž modifikací uznaného závazku ve formě kumulativní novace v bodě splatnosti dluhu a nově sjednané sankce v podobě smluvních pokut (§ 516 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále „obč. zák.“). Smluvní ujednání jsou dostatečně přehledná a logicky uspořádaná, samotná výše smluvní pokuty je přiměřená, odpovídá-li 54,8 % ročně z dlužné částky a není-li přítomna žádná jiná sankce (s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. října 2020, sp. zn. II. ÚS 3000/19). Ujednání o rozhodčím řízení a celý obsah dohody není v rozporu s požadavkem přiměřenosti a nezvýhodňuje oprávněnou „na úkor povinného jako spotřebitele“. V době uzavření dohody nebyla dána povinnost oprávněné zkoumat úvěruschopnost povinného, přičemž shora specifikovaná změna smlouvy nepředstavuje významné navýšení spotřebitelského úvěru (§ 56 obč. zák.). 4) Odvolací soud aproboval ujednání účastníků, podle něhož mají být veškeré spory vzniklé z dohody řešeny podle zákona č. 216/1994 Sb., tj. i spory ohledně zaplacení příslušenství jistiny a smluvních pokut (k tomu označil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2020, sp. zn. 20 Cdo 2055/2019). Odmítl námitku povinného, že by rozhodčí řízení, z něhož vzešel exekuční titul, „trpělo zjevným deficitem transparentnosti“, nedovodil rovněž, že by rozhodce Mgr. Wiedermann nebyl „původcem“ vydaného rozhodčího nálezu (není-li podstatné, kdo rozhodci „zajišťoval případný administrativní servis“) a že by měl být na oprávněné ekonomicky závislý (tomu nepřisvědčovaly žádné konkrétní okolnosti). Zdůraznil závěrem, že exekuční řízení není a nemůže být řízením přezkumným (k čemuž zmínil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 3712/2012, a ze dne 30. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 1255/2015). 5) Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního i hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, a ze dne 20. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019), a to: A/ zda jsou v rozporu s dobrými mravy jednorázová smluvní pokuta ve výši 25% a smluvní pokuta ve výši 54,75% ročně vypočítávané nejen z nedoplatku jistiny, ale i z úroků, úroků z prodlení a smluvních pokut, jestliže smluvní pokuty byly pro případ prodlení sjednány „až v okamžiku, kdy se již spotřebitel několik měsíců v prodlení nacházel“. 6) Dalšími rozhodnými otázkami jsou podle názoru dovolatele otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, a to: B/ zda je neplatná dohoda o uznání dluhu, jejíž podstatné náležitosti jsou uvedeny až „v přiložených smluvních podmínkách“; C/ zda je pro neurčitost neplatné uznání dluhu ve znění článku 2.1 a 2. 2, a D/ zda je při kladné odpovědi na jednu z předchozích otázek absolutně neplatná dohoda jako celek. 7) Dovolatel v neposlední řadě ohlásil otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2023, sp. zn. 20 Cdo 1063/2023, které zároveň v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny („s ohledem na specifika daného případu“), a mají být posouzeny „jinak, než jak učinil odvolací soud“. Těmito otázkami jsou: E/ zda je povinností věřitele v případě, že byl dohodou „sjednáván nový splátkový kalendář se spotřebitelem, jehož úvěr byl z důvodu dlouhodobého prodlení spotřebitele s hrazením zesplatněn“, zkoumat úvěruschopnost spotřebitele; F/ pro případ kladné odpovědi na otázku ad E) zda neověření úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje neplatnost dohody; G/ zda neplatnost dohody v uvedeném případě způsobuje neplatnost rozhodčí smlouvy, která s dohodou tvoří „obchodní konstrukt“; H/ zda je rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí smlouvy způsobilým exekučním titulem, a I/ zda je při záporné odpovědi na otázku ad H) dán důvod k zastavení exekuce. 8) Dovolatel k ohlášeným otázkám v podrobnostech (bod IV. odůvodnění dovolání) poznamenal, že smluvní pokutu ve výši 25 % za neuhrazení celého závazku „nelze považovat za poplatek za umožnění úhrady dluhu ve splátkách“, pominul-li odvolací soud navíc, že při řádném splnění splátkového kalendáře byl dovolatel povinen hradit tzv. mimořádnou splátku podle článku 6.2 smluvních ujednání. Oprávněná si s přihlédnutím k jejím poznámkám v kartě klienta byla vědoma, že povinný nebude schopen zaplatit dluh „do 10 dnů“, a rovněž ani podle splátkového kalendáře. Sazba smluvní pokuty se neodvíjela pouze z jistiny, ale z celé postoupené pohledávky, takže mechanismus jejího výpočtu je nemravný. Uznávací projev je „plný zkratek a odkazů“ na jiná ustanovení smlouvy a dohody, v důsledku čehož postrádá srozumitelnost a nenaplňuje požadavek na určitost projevu vůle. Dohoda představovala podstatnou změnu dosavadního závazku a nerespektovala ochranu spotřebitele vyjádřenou v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016