20 Cdo 3544/2007 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3544/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 11. 2009 Spisová značka:20 Cdo 3544/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3544.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3544/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - České inspekce životního prostředí, zastoupené advokátem, proti povinnému P. M., s.p., zastoupenému advokátkou, pro splnění povinnosti ukládáním pokut, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 83/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2007, č. j. 15 Co 46/2007-95, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2007, č. j. 15 Co 46/2007-95, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 27 E 83/2003-46, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2003, č. j. 27 E 83/2003-8, byl nařízen výkon rozhodnutí ukládáním pokut povinnému k vynucení povinnosti podle rozhodnutí ČR - Ministerstva životního prostředí ze dne 12. 8. 2002, č. j. 560/1045/02, jímž bylo změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 28. 2. 2002, č. j. 90/OP/1799/02/Pra, a jímž povinnému, jako správci vodního díla N. M., bylo nařízeno „omezit manipulaci s výškou hladiny na území přírodní rezervace V. n., tj. na střední nádrži vodního díla N. M., tak, aby zde mimo období povodňových situací nedocházelo ke zvyšování maximální zásobní hladiny nádrže nad kótu 169,50 metrů nad mořem (dále jen „m n.m.“) a v důsledku toho k ohrožování a poškozování obnovených a nově vznikajících lužních biotopů a lužních společenstev na přirozených i uměle zbudovaných ostrovech, poloostrovech a podél břehů nádrže, a to do doby právní moci příslušných vodoprávních rozhodnutí, stanovících nově účel jednotlivých nádrží vodního díla N. M. (dále jen „vodní dílo“), povolení nakládání s vodami a schvalujících revizi manipulačního řádu vodního díla tak, aby byla odstraněna zmíněná ohrožení a poškozování přírody a krajiny“. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání, které soud prvního stupně posoudil podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 o. s. ř., neboť v něm povinný uvedl, že nařízený výkon rozhodnutí nelze provést, protože se při manipulaci s hladinou na vodním díle řídí manipulačním řádem, vydaným rozhodnutím Okresního úřadu v B., RŽP, ze dne 11. 4. 2001, č. j. vod 1166/01-231.2/Ka, kterým výška hladiny vodního díla byla stanovena na 170 m. n.m. Podáním ze dne 14. 4. 2005 (viz čl. 33 spisu) dále povinný doložil, že toto rozhodnutí bylo potvrzeno a doplněno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 4. 3. 2005, č. j. 46405/2004-16310. Povinný se tak ocitá v situaci, kdy jedno ze dvou vzájemně protichůdných pravomocných rozhodnutí musí porušovat, neboť povinnost uložená mu těmito rozhodnutími je neslučitelná s povinností udržovat hladinu na kótě 169,50 metrů nad mořem stanovenou vykonávaným rozhodnutím. Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. 11. 2006, č. j. 27 E 83/2003-46, návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut povinnému zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 7 A 136/2002, které nabylo právní moci dne 10. 11. 2004, byla odmítnuta žaloba povinného, jíž se domáhal přezkoumání vykonávaného rozhodnutí, a že Ústavní soud ČR usnesením ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 13/05, odmítl ústavní stížnost povinného i jeho návrh na zrušení § 80 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dospěl k závěru, že důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) ani b) o. s. ř. nejsou dány, neboť vykonávané rozhodnutí je vykonatelné po stránce formální i materiální a nebylo zrušeno, a skutečnosti uváděné povinným v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí byly již předmětem posouzení ve správním řízení, v řízení před Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem a nemohou tak být znovu zkoumány v řízení o výkon rozhodnutí. K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 4. 2007, č. j. 15 Co 46/2007-95, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dokazování dále doplnil listinnými důkazy, předloženými povinným v odvolacím řízení, z nichž zjistil, že Krajský úřad J. k. vydal dne 27. 2. 2007 rozhodnutí, kterým zamítl návrh povinného na revizi manipulačního řádu vodních děl N. M. horní, střední a dolní zdrž, že téhož dne vydal rovněž veřejnou vyhlášku o zahájení ex offo vodoprávního řízení o změně povolení k nakládání s vodami na vodních dílech N. M. podle § 12 odst. 1 písm. a) a § 115 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, a dále rozhodnutí o předběžném opatření, jímž povinnému uložil na vodních dílech N. M. snížit a udržovat maximální zásobní hladinu na kótách 170,00 m n.m. a zdržet se trvalého, resp. dlouhodobého snížení hladiny na kótu 169,50 m n.m. a nižší, přičemž toto opatření bylo vydáno na dobu provedení odborného vyhodnocení dopadů trvalého snížení hladiny ve vodních dílech N. M. na kótu 169,50 m n.m., nařízeného Českou inspekcí životního prostředí rozhodnutím ze dne 28. 2. 2002. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že podkladové rozhodnutí, vydané Ministerstvem životního prostředí dne 12. 8. 2002, i rozhodnutí Krajského úřadu J. k. ze dne 27. 2. 2007, o předběžném opatření, reagují v rámci pravomocí těchto orgánů na hrozící nebezpečí, spočívající jednak v ohrožování a poškozování lužních biotopů a lužních společenstev a dále v ohrožení bezpečnosti vodního díla, obě jsou však časově omezena a žádné z nich není „nadáno vůči druhému rozhodnutí vyšší právní silou“. I když mezi těmito dvěma rozhodnutími, vydanými orgány, které ovlivňují hospodaření s vodami, je zásadní rozpor, není sama tato okolnost důvodem nepřípustnosti nařízeného výkonu rozhodnutí a jeho zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť není v pravomoci Krajského úřadu J. k. „jako vodoprávního orgánu, aby rozhodnutí jemu nepodřízeného orgánu mohl zrušit“. Krajský soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě nejsou dány podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť podkladové rozhodnutí bylo vydáno orgánem k tomu oprávněným podle zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a je vykonatelné po formální i materiální stránce, ani podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož toto rozhodnutí nebylo zrušeno a ani se nestalo neúčinným. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný obsáhlé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že řeší právní otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem, a to, že „různými správními orgány byla vydána rozhodnutí, jež mu ukládají protichůdné povinnosti, jimž nemůže dostát, protože splnění jedné povinnosti vylučuje splnění druhé“, a je tedy „nezbytné posoudit, které ze správních rozhodnutí, ukládajících povinnému povinnost udržovat hladinu ve střední nádrži vodního díla N. M. na určité kótě, je v současné době vykonatelné“. Dovolatel vyslovuje názor, že rozhodnutí o schválení manipulačního řádu i rozhodnutí o předběžném opatření byly vydány kompetentními orgány v rámci jejich pravomoci (§ 107 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, § 61 správního řádu) a že Ministerstvo životního prostředí nebylo naproti tomu oprávněno vydat exekuční titul, kterým mu s odkazem na § 80 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny bylo uloženo podstatně snížit hladinu vodní nádrže, a nastolit tak stav, pro nějž vodní dílo nebylo zřízeno a zkolaudováno; z toho dovozuje, že exekuční titul je rozhodnutím nulitním (nicotným), nezakládajícím žádná práva a povinnosti, a to i s ohledem na vnitřně rozpornou a nesplnitelnou rozvazovací podmínku, na niž je vázána doba jeho trvání. I kdyby však dovolací soud posoudil toto rozhodnutí, mající předběžnou povahu, jako platné, pozbylo účinnosti dnem 4. 4. 2005, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o potvrzení manipulačního řádu, vydaného příslušným s