20 Cdo 3626/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3626/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2021 Spisová značka:20 Cdo 3626/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3626.2019.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Odporovatelnost Neúčinnost právního úkonu (jednání) Exekuční titul Dotčené předpisy:§ 45 odst. 2 ZKV § 42a obč. zák. § 16 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3626/2019-130 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněných A) R. V., narozeného dne XY, B) P. V., narozeného dne XY, a C) Z. V., narozené dne XY, všech bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Jaroslavem Tomaníkem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 1660/16, proti povinnému L. K., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, pro částky 345 157,01 Kč, 343 016,52 Kč, 38 480,76 Kč a 117 127,73 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 28 EXE 1774/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. května 2019, č. j. 40 Co 69/2019-101, t a k t o : Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále rovněž „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 5. 2019, č. j. 40 Co 69/2019-101, potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 8. 1. 2019, č. j. 28 EXE 1774/2017-79, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného ze dne 14. 2. 2018 na zastavení exekuce. 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce byla nařízena podle seznamu přihlášených pohledávek (dále rovněž „exekuční titul“), který je součástí zápisu o přezkumném jednání ze dne 23. 11. 2004 pro konkursní řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 K 52/2001 proti úpadci Z. d. O. n. B., identifikační číslo osoby XY (dále rovněž „úpadce“), a je vedena pověřeným soudním exekutorem Mgr. Davidem Chaloupkou, Exekutorský úřad Kroměříž, prodejem nemovité věci povinného, a to budovy bez čísla popisného nebo čísla evidenčního, zemědělská stavba, postavené na pozemcích č. parc. St. XY a č. parc. St. XY v katastrálním území XY, zapsané na listu vlastnictví XY u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „nemovitá věc“). Exekuční titul zahrnoval mj. i pohledávku oprávněného A) ve zjištěné a úpadcem nepopřené výši 356 559 Kč, pohledávku oprávněného B) ve zjištěné a úpadcem nepopřené výši 44 664 Kč, pohledávku oprávněné C) ve zjištěné a úpadcem nepopřené výši 121 752 Kč, a pohledávku po zůstavitelce M. V., narozené dne XY, ve zjištěné a úpadcem nepopřené výši 358 784 Kč, jíž na základě soudem schválené dědické dohody nabyl oprávněný A). Krajský soud v Ostravě na základě rozvrhového usnesení ze dne 15. 1. 2009, č. j. 14 K 52/2001-469, rozhodl (krom dalšího) o tom, že z částky 1 613 065 Kč, určené k rozvrhu pro věřitele pohledávek II. třídy, se oprávněnému A) na jeho do konkursu přihlášenou pohledávku ve zjištěné výši 356 559 Kč přikazuje k uspokojení částka 13 542,48 Kč, a ve zjištěné výši 358 784 Kč přikazuje k uspokojení částka 13 626,99 Kč (jako právnímu nástupci M. V.), oprávněnému B) na jeho do konkursu přihlášenou pohledávku ve zjištěné výši 40 000 Kč přikazuje k uspokojení částka 1 519,24 Kč a oprávněné C) na její do konkursu přihlášenou pohledávku ve zjištěné výši 121 752 Kč přikazuje k uspokojení částka 4 624,27 Kč. Usnesením ze dne 25. 6. 2009, č. j. 14 K 52/2001-478, pravomocným ke dni 17. 10. 2009, Krajský soud v Ostravě rozhodl o zrušení konkursu na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení. Úpadce byl posléze ke dni 11. 5. 2010 vymazán z obchodního rejstříku. 3/ Podklad pro vedení exekuce právě proti povinnému (a nikoli proti úpadci) představuje rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 6. 2006, č. j. 9 C 209/2000-179, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 1. 2010, č. j. 40 Co 1247/2006-247, podle něhož je smlouva uzavřená dne 28. 4. 2000, kterou Z. d. O. n. B. (úpadce) převedlo na povinného exekučně postiženou nemovitou věc, vůči žalobcům (zde oprávněným) právně neúčinná. 4/ Odvolací soud předně dovodil, že podle § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „ZKV“), lze vést exekuci na základě seznamu přihlášených pohledávek, jestliže vymáhaná pohledávka je pohledávkou v rámci konkursu zjištěnou (§ 23 odst. 1 ZKV) a nebyla-li úpadcem výslovně popřena (§ 21 odst. 2 ZKV), přičemž tyto náležitosti byly v projednávané věci splněny. Následně – ve shodě se soudem prvního stupně - uzavřel, že na základě shora specifikovaného rozsudku, kterým soud podle § 42a zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), vyslovil neúčinnost právního úkonu, se oprávnění mohou domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce) z majetku, jenž odporovaným právním úkonem ušel z majetkové podstaty úpadce, a to přímo proti osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. Na tomto hodnocení nemůže nic změnit skutečnost, že rozsudek o odpůrčí žalobě dospěl do právní moci až po usnesení o zrušení konkursu. Odmítl též námitku povinného co do rozporu vedení exekuce s dobrými mravy, jakož i jeho oponenturu směřující vůči konkursnímu řízení. 5/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že se odvolací soud při řešení rozhodných právních otázek odchýlil od jím ohlášené a níže specifikované rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“). Tyto otázky přitom formuloval následujícím způsobem: a/ zda rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě z důvodu neúčinnosti právního úkonu podle § 42a odst. 4 věty první obč. zák. zakládá ve spojení se seznamem přihlášených pohledávek a § 45 odst. 2 ZKV pasivní věcnou legitimaci povinného v exekučním řízení; v řešení této otázky je (má být) usnesení odvolacího soudu v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2012, sp. zn. 2 Cdon 1703/96, ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 5398/2007, ze dne 5. června 2008, sp. zn. 29 Odo 802/2006, a ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 4455/2007; b/ zda je exekuční soud oprávněn či povinen zkoumat námitku dobrých mravů jakožto fundamentální společenský korektiv i v rámci exekučního řízení, aniž by se současně jednalo o nepřípustný věcný přezkum exekučního titulu, a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, a c/ zda může ve smyslu § 42a obč. zák. dojít ke zkrácení pohledávky věřitele, jestliže dlužník navzdory odporovanému úkonu vlastní majetek, který postačuje, aby se z něj věřitel uspokojil, v této otázce s odkazem dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2004, sp. zn. 30 Cdo 2474/2003. 6/ Podle názoru dovolatele není přípustné vedení exekuce na základě seznamu přihlášených pohledávek a současně rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě (tedy vůči osobě od úpadce odlišné), neboť takový postup je výslovně vyloučen speciálním ustanovením § 45 odst. 2 ZKV; nadto by jím došlo ke krácení ostatních konkursních věřitelů úpadce. Vše, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, musí být dle dovolatele vráceno do konkursní podstaty, přičemž k tíži dovolatele nelze klást, že správce konkursní podstaty nevyčkal právní moci rozhodnutí o odpůrčí žalobě. Dovolatel rovněž předestřel argumentaci ohledně rozporu dalšího vedení exekuce s dobrými mravy, jelikož nemovitou věc nabyl oproti uspokojení svého restitučního nároku za úpadcem. Závěrem rozporoval rozsudek o neúčinnosti smlouvy uzavřené mezi ním a úpadcem, neboť podle jeho názoru nemohlo dojít ke krácení pohledávky věřitele. 7/ Oprávnění se k dovolání nevyjádřili. 8/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání povinného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) v