20 Cdo 3817/2010 — Nejvyšší soud

20 Cdo 3817/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2010 Spisová značka:20 Cdo 3817/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3817.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Záloha Dotčené předpisy:§ 55 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.08.2008 § 90 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.08.2008 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 3817/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem v Praze 4, Michli, Za Brumlovkou 2/266, IČO 601 93 336, proti povinnému M. B., pro 25.905,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 Nc 2182/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2007, č. j. 28 Co 733/2007 - 31, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2007, č. j. 28 Co 733/2007 - 31, a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 6. 2007, č. j. 1 Nc 2182/2004 - 14, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 6. 2007, č. j. 1 Nc 2182/2004 - 14, ve výroku, jímž exekuce nařízená usnesením téhož soudu ze dne 23. 2. 2004, č. j. 1 Nc 2182/2004 - 8, byla zastavena, a dále ve výroku o nákladech exekučního řízení; ve výroku o nákladech soudního exekutora je změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), k němuž exekutor podal návrh, neboť oprávněná nesložila ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Za právně nevýznamnou považoval okolnost, že výzva ke složení zálohy na náklady exekuce byla provedena po třech letech od zahájení exekučního řízení, že faktura byla vystavena dne 26. 4. 2007, že oprávněné byla doručena až dne 2. 5. 2007 (nesprávně uvedeno dne 2. 5. 2005) a že dne 30. 5. 2007 složila na účet soudního exekutora zálohu na náklady exekuce. Dále krajský soud uvedl, že zastavení exekuce zavinila oprávněná tím, že nezaplatila zálohu na její náklady, a proto ji zavázal k úhradě těchto nákladů, které snížil o částku 1.800,- Kč, odpovídající výši zálohy, uhrazené oprávněnou po uplynutí lhůty určené pro její zaplacení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v otázce, „zda je přípustné zastavení exekuce za podmínky, kdy oprávněný (nesprávně uvedeno povinný) zaplatí k rukám exekutora zálohu požadovanou dle § 90 ex. ř., a přesto je exekuce zastavena pro její údajné nezaplacení, to vše za situace, kdy žádost o zaplacení zálohy je zaslána oprávněnému po několika letech vedení dosud bezvýsledné exekuce“. Namítá, že exekutorem požadovanou zálohu ve výši 1.800,- Kč uhradila na jeho účet dne 30. 5. 2007 a že exekutor přesto podal soudu podnět k zastavení exekuce podle § 55 odst. 2 exekučního řádu. Za nesprávný proto považuje názor odvolacího soudu, že rozhodující je pouze to, že záloha nebyla ve lhůtě stanovené exekutorem zaplacena, a naopak má za to, že zaplatí-li oprávněný zálohu před podáním návrhu na zastavení exekuce a více než měsíc před rozhodnutím soudu o zastavení exekuce, pak důvod tvrzeného zastavení odpadl. Soudy obou stupňů tudíž ustanovení § 55 odst. 2 exekučního řádu vyložily způsobem, který odporuje nejen účelu exekučního řízení, ale i smyslu zálohy samotné, neboť i v exekučním řízení je pro soud rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (§ 167 odst. 2 a § 154 o. s. ř.). Návrh exekutora na zastavení exekuce tudíž nezbavuje soud povinnosti zkoumat, zda ke dni rozhodnutí byla či nebyla záloha zaplacena, případně, zda je požadavek na zálohu přiměřený, a to jak z hlediska její výše, tak i stavu exekuce; jinak řečeno návrh na zastavení exekuce nepředstavuje propadnou lhůtu. Oprávněná má dále za to, že s ohledem na stav exekuce a „i z hlediska časového“ nebyl požadavek exekutora na zaplacení zálohy přiměřený. Dále uvedla, že exekutorovi se ani nepodařilo nalézt jakýkoli postižitelný majetek povinného, že vše nasvědčovalo tomu, že zde byl dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a že požadavek na zaplacení zálohy v závěrečné fázi exekučního řízení byl vůbec prvním úkonem exekutora v rozmezí tří let (exekuce byla nařízena dne 23. 2. 2004, faktura byla vystavena dne 26. 4. 2007 a oprávněné byla doručena až dne 2. 5. 2007). Účelem zálohy podle dovolatelky je pokrytí předpokládaných budoucích výdajů, které mohou být s plněním závazku exekutora k provedení exekuce spojeny. Jestliže v daném případě nebyly podmínky pro zastavení exekuce dány, měl exekutor v exekuci řádně pokračovat. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že je v rozporu s procesním právem a s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3345/2008, v obdobných věcech, od jejichž závěrů nemá dovolací soud se v této věci odchýlit. Dovolání je důvodné. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 8. 2008, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle § 55 odst. 2 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu. V projednávané věci byla exekuce na majetek povinného k vymožení peněžité pohledávky ve výši 25.905,30 Kč s příslušenstvím nařízena usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2004, č. j. 1 Nc 2182/2004 - 8. Výzva k zaplacení zálohy byla oprávněné zaslána dne 3. 5. 2007 společně s fakturou (datovanou dnem 26. 4. 2007) vystavenou k zaplacení zálohy na náklady exekuce ve výši 1.800,- Kč, a to se splatností dne 17. 5. 2007. Podáním ze dne 5. 6. 2007 dal exekutor soudu prvního stupně podnět k zastavení exekuce podle § 55 odst. 2 exekučního řádu s odůvodněním, že oprávněný přes výzvu neuhradil požadovanou zálohu. Z obsahu spisu vyplývá, že oprávněná dne 5. 4. 2007 prostřednictvím elektronické pošty požádala exekutora o prodloužení lhůty k vyřízení dožádání. Na dotaz odvolacího soudu ze dne 15. 10. 2007 exekutor potvrdil, že „záloha 1.800,- Kč (složená dne 30. 5. 2007) došla a je na účtu exekutora JUDr. Podkonického.“ Z obsahu spisu taktéž vyplývá, že exekutor v rámci výzvy k zaplacení zálohy ze dne 2. 5. 2007 využil výjimečný institut podle § 50 odst. 1 exekučního řádu, když oprávněnou vyzval, aby navrhla, jakým způsobem má být exekuce provedena, a sdělila údaje o místě pobytu povinného a jeho majetku, jsou-li jí tyto údaje známy. Oprávněnou informoval, že v opačném případně určí exekutor způsob provedení exekuce na základě údajů, které jsou mu známy nebo které sám zjistí. Účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem. Podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení. Za tím účelem je exekutor oprávn